O mikroskopickém určování dřev

makroskopické určování / mikroskopické určování / základní literaturaDřevo (xylém) je soubor rostlinných pletiv, která mají zdřevnatělou, tj. lignifikovanou, většinu buněčných stěn. Dřevo se nachází především v dřevinách. Dřevo jednotlivých dřevin vykazuje větší či menší odlišnosti své anatomické stavby. Tyto odlišnosti se projeví na makroskopické i mikroskopické úrovni. Identifikace druhu dřeva je z hlediska botanické taxonomie možná na úroveň rodu, výjimečně na úroveň druhu. Jednotlivé druhy dřev je možné do určité míry rozlišit na makroskopické úrovni, tj. pozorováním pouhým zrakem, případně s využitím zvětšovacího skla. makroskopické určování dřev

Makroskopické určování dřev však vyžaduje relativně velký vzorek dřeva, aby vynikly všechny znaky makroskopické stavby. Také je nutné, aby všechny posuzované plochy vzorku byly kvalitně obroušeny. I pokud jsou všechny tyto podmínky dodrženy, není u některých druhů dřev makroskopická identifikace jednoznačná.

mikroskopické určování dřev

Vhodnější a také jednoznačné je určování dřev na základě jejich mikroskopické stavby. V tomto případě je možné provést identifikaci dřeviny na základě mikroskopické stavby dřeva i na velmi malém vzorku. Pozorování struktury dřeva (xylému) na mikroskopické úrovni světelnými mikroskopy v procházejícím světle je v zásadě možné provádět na dvou typech vzorků. Prvním typem jsou vzorky dřeva rozvlákněného vhodným maceračním činidlem – v tomto případě lze pozorovat pouze jednotlivé anatomické elementy (buňky), tedy nikoliv celá pletiva (dřeňové paprsky, pryskyřičné kanálky apod.) tvořené těmito elementy. Ve většině případů je při zkoumání mikrostruktury dřeva nebo při identifikaci neznámých vzorků dřev nutné pozorovat anatomické elementy tak, jak byly uspořádány do pletiv v rostoucím stromě. K těmto účelům je potřebné zhotovit druhý typ vzorků dřev – mikroskopické řezy.

Při zpracování měkkých dřev v čerstvém stavu není potřebné provádět měkčení. Pokud se jedná o vzorek dřeva tvrdého nebo suchého,  je nutné přistoupit k měkčení. Nejjednodušší je měkčení máčením ve směsi glycerinu a 30% etanolu v poměru 1:1, lépe však vaření ve vodě, které plastifikuje vzorek dřeva v celém průřezu. Ze vzorků dřev lze zhotovovat mikroskopické řezy ručně – pomocí čepelky, nebo pomocí mikrotomu, který umožní výrobu mikroskopických řezů o tloušťce 10–20 μm. Výroba mikrořezů pomocí čepelky je rychlejší a vzorek může mít menší rozměry. Oproti tomu výroba řezů pomocí mikrotomu vyžaduje vzorky určitých minimálních rozměrů, optimálně 10 × 10 × 20 mm. Menší vzorky je problematické upevnit do držáku vzorku, případně je pak možné provést řez jen v jednom směru. Výhodou řezů zhotovených na mikrotomu je jejich menší a rovnoměrná tloušťka a současně větší plocha získaného řezu.

Základní literatura

HOADLEY, R. B.: Identifying wood. Newtown, 1990, 223 s.
IVES, E.: A Guide to Wood Microtomy; Making quality microslides of wood sections. Suffolk Offset Martlesham Suffolk, 2001. 114 s.
KISSER, J.: Mikrotomie des Holzes. In: Freund, H.: Handbuch der Mikroskopie in der Technik. Frankfurt, 1970.
NĚMEC, B.: Botanická mikrotechnika. ČSAV Praha, 1962, 482 s.
PANSHIN, A. J.; DE ZEEUW, C. Textbook of wood technology. 4.ed. New York: Mc-Graw-Hill, 1980.
PAZOURKOVÁ, Z.: Botanická mikrotechnika. Skriptum. Univerzita Karlova, Praha, 1986, 166 s.
VAVRČÍK, H.: Využití fluorescenční mikroskopie při detekci ligninu ve zdřevnatělé buněčné stěně dřeva smrku. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis, 2002 , 5, p. 21-29, ISSN 1211-8516.
VAVRČÍK, H., GRYC, V.: Metodika výroby mikroskopických preparátů ze vzorků dřeva. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis, 2004, LII, No. 4, s. 169–176.
WAGENFÜHR, R.: Holz. Anatomie – Chemie – Physik. Anatomie des Holzes. DRW-Verlag Weinbrenner GmbH & Co., 1999, 188 s.