Masarykovo náměstí - radnice

Topografie a terénní popis
Jedná se o komplex domů v severní části východní fronty náměstí. V prostoru nynějšího domu č. 1 jsou integrovány tři původně samostatné měšťanské domy (Lancinger – Muková – Klazarová 1995; Lancinger – Muková – Klazarová – Jandusová 1995; Novák – Najdenova 1995; Hrubý 2005b). Vzhledem k šířce domu 34,8 m na uliční čáře lze předpokládat, že objekt zaujímá tři původně samostatná městiště. Spolu s domem č 2 se tedy jedná souhrnně o čtyři středověké gotické domy. Celková plocha nynějšího domu č 1 v úrovni 1 NP je 1060 m2, hloubka parcely 54-55 m. Šířka parcely na uliční čáře činí 34,5 m, což představuje šířku původních samostatných parcel 12,3 m; 12,1 m a 10,1 m. Maximální současná hloubka domu je 38,5 m a maximální hloubka domu od středověké uliční čáry bez prodloužených dvorních traktů pak 12,4-16,1 m. Celková plocha domu č 2 v úrovni 1 NP činí 265 m2, hloubka parcely pak 62,5 m. Šířka parcely na uliční čáře je 9,8 m a maximální hloubka domu 26,9 m.
Úrovně přízemí všech čtyř středověkých domů byly vzhledem ke sklonu náměstí k jihu úměrně odstupňovány, i když rozdíly nemusely být velké. Výška raně gotického sedile v jižním domě v čp. 1 odpovídá podlažní úrovni současné. Pokud patří ještě před rok 1300, pak je nutné předpokládat, že přízemí tohoto objektu bylo téměř o tři čtvrtě metru vůči povrchu náměstí převýšeno. Spolu s niveletou přízemí bylo zvýšeno nejspíš i vznikající dřevěné podloubí.
Při terénní části výzkumu byly odebrány vzorky dřev, strusek a slitků barevných kovů. V rámci zpracování výzkumu byla provedena dendrochronologická analýza dřev, dendrologická analýza dřev a uhlíků, dále chemická a metalografická analýza strusek a slitků a konečně rentgenfluorescenční analýza a následný numismatický rozbor mincovních nálezů (Malý 2005; Militký 2005; Perlík 2005).

Souhrn stavebního vývoje
Dřevohliněnou etapu výstavby představují dvě situace v interiéru přízemí radnice. Zde byl zjištěn segment zhrouceného dřevěného stropu. Pod tímto horizontem byla překryta vstupní šíje dřevěného sklepa, tzv. zemnice, zasypaná jednorázově. Z tohoto místa pochází také jeden ze dvou brakteátů malého střížku. Situaci možno interpretovat jako zánik vstupní šíje do dřevěného sklepního jádra domu.
Zodpovědět otázku, kdy první dřevěné měšťanské domy a další stavby ve sledované části náměstí začaly vyrůstat, je na základě archeologických nálezů nesnadné. Nejstaršími skutečně datovatelnými artefakty jsou stříbrné mince z poloviny 13. století. Nelze tedy, než se opřít i o prameny písemné a výstavbu sledovaného komplexu v místě radnice posunout nejdříve do 40. let 13. století, či krátce před polovinu tohoto věku.
Nejstarší kamenná architektura vzniká velmi časně, avšak nikoliv jako jednorázový trend. Dobu přestavby nejstarších dřevěných domů v místě nynější radnice stanovuje dendrochronologický rozbor zhroucené dřevěné konstrukce stropu. Dřeva na jeho výstavbu byla sťata nejpozději po roce 1265. Zkoumaný segment se vzájemně respektoval s kamennou čelní zdí jádra domu, patřící však již do nejstarší zděné fáze objektu. Nacházela se ve všech traktech přízemí a definovala původní uliční čáru domů, utopenou v nynější hmotě domů v hloubce 5-8 m. Pokud tedy aplanační souvrství pod zhrouceným stropem v přízemí souviselo s přestavbou domu, pak můžeme zánik dřevěného sklepa vztáhnout k datu 1265. Nejpozději do konce šedesátých let tak byla dřevěná jádra domů nahrazena kamennými a v průčelí se objevilo vysuté patro domu, nebo podloubí s dřevěným záklopovým stropem.
Stavebně historicky jsou domy v místě nynější radnice rekonstruovány jako vícetraktové patrové stavby, sousedící jedna s druhou v ucelené frontě, kde u střední části komplexu byla ponechána proluka otevřeného vjezdu do dvora, přičemž domy byly opatřeny podloubím. Jinou představou, opřenou o poznatky vývoje domů ve středověkém Brně, jsou jednotraktové úzké domy, jejichž šířka dosahuje asi dvou třetin šířky parcely a které tak ponechávají místo volným průjezdům do dvorů v týlu. Odkryté masivní kamenné zdivo v průčelí radnice však vytváří dojem spíše ucelené fronty se štíty. V případě, že se zde průjezdy, později pojaté do chodbových traktů domů nacházely, pak byly od náměstí zmíněným ohradním zdivem nejspíš odděleny a uzavřeny brankami. Archeologické výzkumy přinesly i doklady kamenné zástavby dvora, avšak její příslušnost k nejstarší zděné fázi zdejších měšťanských domů před rokem 1300 není bezpečně prokázána.

Stopy metalurgie a nálezy mincí
Z areálu radnice pochází ze situací 13. století kolekce strusek, které lze interpretovat jako odpad při hutnění barevných kovů nebo stříbra. Dalšími doklady metalurgické činnosti v areálu nynější radnice jsou fragmenty vyzdívek pecí, postižené žárem. Jedná se o nález z vrstev v přízemí severního domu radnice, které můžeme zařadit do 13.-14. století. Sklovitě slinutá hmota ukazuje na vyšší provozní teploty zařízení, než jakých je dosahováno v běžném topeništi. Dalším příkladem jsou tři zlomky ze sondy ve východní části dvorního traktu. Další skupinou dokladů výroby barevných kovů jsou jejich slitky. Byly nalezeny v původních uloženinách 13.-14. století, kam se dostaly ještě v téže době postdepozičními procesy jako odpadní materiál z výroby, kontaminující zdejší areál. Kovové slitky dokládají barevnou metalurgii, ve většině případů šlo o bronzové slitky nebo slitky mědi, která mohla být zpracovávána samostatně nebo pro výrobu bronzu. V jednom případě byla zjištěna slitina mědi a stříbra, vzniklá dost možná při přípravě mincovního kovu (podrobně Malý 2005).
Významnou kategorii dokladů tavby barevných kovů představuje keramika. Tento soubor můžeme rozdělit na zlomky tavících tyglíků a na zlomky, či celé exempláře kupelačních misek. Tavící tyglíky z radnice, spadající do 13. století, jsou charakteristické silnou stěnou a dnem a také obsahem grafitu v keramickém těstě.
Významný posun v poznání mincovní činnosti v polovině 13. století v areálu radnice znamenal hromadný nález osmnácti exemplářů mincí v přízemí domu čp. 1. Nejpočetněji je zastoupen jediný typ moravského denáru fenikového typu, ražený Přemyslem Otakarem jako markrabětem moravským v rozmezí let 1247 až 1253. To samo by mohlo být indicií místního původu mince. Druhou skupinu představují neurčitelné ražby, snad fragmenty denárových, nebo brakteátových feniků. Třetí skupinu představují exempláře s nečitelným obrazem, pravděpodobně neražené mincovní střížky, což nepřímo potvrzují i rozměry, které jsou oproti denárům zhruba o 1 mm menší (Militký 2005; jinak též Hrubý – Malý – Militký 2006). Hromadný mincovní nález z areálu jihlavské radnice lze považovat za přínos k lokalizaci zdejší mincovny ve 13. století, a to i přes to, že se nejedná o zcela jednoznačný důkaz přesné polohy mincovny v rámci města.
Přihlédneme - li k archeologické situaci a stavebnímu vývoji do 70. let 13. století, můžeme s určitými výhradami uvažovat o komplexu staveb, které v důlní ekonomice města plnily úlohu jednoho z finálních výrobců mincovního kovu, úlohu výkupu a chráněného úložiště stříbra a konečně úlohu ražby mince (k tomu Jaroš 1995-96, 41). Vzhledem k tomu, že jihlavské doly byly od 40. do 70. let 13. století nejvýznamnějším zdrojem příjmů Václava I. a Přemysla II. Otakara, pak je možné komplex v určitém smyslu přirovnat např. k tzv. Vlašskému dvoru v Kutné Hoře. Ten plnil podobné funkce o století a více později, pochopitelně v technicky a organizačně mnohem vyspělejších formách, než tomu bylo v polovině 13. století v Jihlavě. Archeologický výzkum přinesl také množství archeologických nálezů, které jsou dokladem bohaté hmotné kultury středověkého města. Vedle dobře stratifikovaného souboru keramiky se jedná o další mincovní nálezy (brakteáty), nebo jiné předměty z barevných kovů.

Literatura a prameny:
Hrubý, P. 2005b: Jihlava, Masarykovo náměstí 1 a 2, rekonstrukce radnice. Zpráva o provedení záchranného archeologického výzkumu. Archaia Brno. Nepublikovaný rukopis.
Hrubý, P. – Malý, K. – Militký, J. 2006: Hromadný nález mincí ze 13. století objevený při archeologickém výzkumu v areálu radnice v Jihlavě. Příspěvek k lokalizaci jihlavské mincovny ve 13. století, Numismatický sborník 20, 43 - 60.
Jaroš, Z. 1995-1996: K problematice jihlavského mincování 13. století, Folia numismatica 10-11, 37-44.
Lancinger, L. – Muková, J. – Klazarová, J. 1995: Jihlava – radnice, čp. 97-1. Stavebně historický průzkum. Specializovaný ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů v Praze. Praha.
Lancinger, L. – Muková, J. – Klazarová, J. – Jandusová, Z. 1995: Jihlava – radnice, čp. 96-2. Stavebně historický průzkum. Specializovaný ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů v Praze. Praha.
Malý, K. 2005: Mineralogický a chemický rozbor archeologického materiálu (Jihlava - radnice, Pelhřimov). Závěrečná zpráva o výzkumu. Jihlava - Žďár nad Sázavou. Nepublikovaný rukopis.
Militký, J. 2005: Zpráva o numismatickém zpracování souboru mincí objevených při archeologickém výzkumu na lokalitě Jihlava – radnice. Praha. Nepublikovaný rukopis.
Novák, A. – Najdenova, R. 1995: Jihlavská radnice. Restaurátorský průzkum (únor – duben 1995). Praha.
Perlík, D. 2005: Soubor archeologických mincí a olověný předmět z lokality Jihlava - radnice. Restaurátorská zpráva. Kralupy nad Vltavou. Nepublikovaný rukopis.

Článek v Industrial Archaeology Review

23. 04. 2024 – Hynek Zbranek – zobrazit

Dnes nám vyšel článek v Industrial Archaeology Review o barvířských dílnách 18. a 19. století, je to první článek z českého prostředí v tomto periodiku, které se věnuje celosvětově industriální archeologii... Článek v Industrial Archaeology Review

23. 04. 2024Svratecký náhon na Starém Brně

23. 04. 2024Archeologická expozice v želivském klášteře

21. 03. 2024První jarní úroda

21. 03. 2024Pravěké a raně středověké osídlení ve Veselí nad Moravou

21. 03. 2024Kachel vyobrazením Albrechta II. Habsburského a jeho ženy Alžběty Lucemburské s

21. 03. 2024Objev roku 2022 na Hradišti sv. Hippolyta ve Znojmě!

21. 03. 2024Sondy v zámeckém zahradnictví v Lednici

21. 03. 2024Výzkum na Masné v Brně, překvapení v nivě

20. 10. 2023Jací byli novověcí obyvatelé Veselí nad Moravou?