Při příležitosti slavnostního otevření komunitního domu Lotos v blanenské farnosti, jehož se zúčastnil i pan kardinál Dominik Duka, jsme farníkům v neděli odpoledne uspořádali krátkou přednášku o archeologických výzkumech v okolí a historii kostela. První zmínka blanenském kostele pochází z roku 1136 v souvislosti se sporem o jeho založení mezi olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem a brněnským údělným knížetem Vratislavem. Zda ke stavbě došlo či nikoliv, nevíme. Dochované části kostela a jeho románská výzdoba pochází přinejmenším z první čtvrtiny 13. století. Dochován je i štít někdejšího románského průčelí postavený z kvádříků a přiléhající k věži. Kostel byl částečně upravován v 15. století, o čemž svědčí torzo kamenného portálu v jižní zdi lodi. V roce 1707 byla přistavěna věž a r. 1710 kruchta. V závěru 18. století byla prodloužena loď k východu a postaveno nové kněžiště. Ve druhé polovině 19. století byla přistavěna nová sakristie s oratoří v patře, čímž dostal kostel svou současnou podobu. Za zmínku stojí i budova dnešní fary, jejíž sklepení pochází přinejmenším z období pozdního středověku. Ve 12. a 13. století tvořil kostel i s přilehlým dvorcem, oporu biskupských držav na Blanensku a byl středem osady, kterou dnes označujeme jako Staré Blansko. To se patrně rozkládalo bezprostředně okolo něho. Celé panství bylo i nadále v majetku olomouckého biskupství, které jej jeho držitelům dávalo v léno. Někdy ve druhé půli 13. století došlo k přesunu vrchnostenského sídla na nedaleký hrad Blansek a také raně středověká osada se po roce 1277 částečně přesunula na druhý břeh řeky Svitavy, kde olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku založil město. Dosavadní výzkumy v nejbližším okolí byly prozatím skromné a nepočetné. Z archeologického výzkumu, který doprovázel rekonstrukci fary v roce 2009, byly získány nepočetné zlomky keramiky z přelomu 12. a 13. století a z předchozího výzkumu při opravě opěrné zdi za presbytářem v roce 2007 nálezy z vrcholného středověku. Situaci značně změnil plošně nevelký, ale na zjištění bohatý výzkum při kostele v roce 2017. Tehdejší archeologické práce doprovázely výkopy vodovodní přípojky a stavbou nové budovy ve farní zahradě. Krom středověkých a novověkých hrobů se podařilo odhalit i základy dosud neznámého objektu, který kdysi přiléhal k severní stěně lodi. Stavba může souviset s pozdně gotickou přestavbou kostela a mohlo se jednat například o starší sakristii?Pozoruhodným nálezem však byla, místy až dvacet centimetrů mocná kulturní vrstva nacházející se pod pohřby. Neposkytla nám sice žádné nálezy, ale je dokladem staršího osídlení před vznikem či rozšířením hřbitova. Tato vrstva se vytvořila přímo na navětralém skalnatém podloží, které se zprvu mírně a následně prudčeji sklánělo severním směrem. Což také potvrdilo dřívější domněnky, že kostel původně stál na výraznější ostrožně.Ovšem tím největším překvapením byl nález několika sloupových jam, které byly součástí starší dřevěné stavby. Z nich byly vyzvednuty hrudky vypálené hlíny (mazanice) a kolekce raně středověkých zlomků keramiky. Velmi důležité je však datování těchto nálezů, které můžeme klást již do období po roce 1000! Tedy o sto let hlouběji, než první písemnou zmínku o Blansku. Místo tedy bylo osídleno, jak se říká, od pradávna… A není vyloučeno, že pod dnešním kostelem je skryta i starší svatyně, o níž se uvažuje od radarového průzkumu provedeného před 15 lety. Každý další terénní zásah v okolí nám tedy může v budoucnu přinést cenné útržky z časů dávno minulých…

Literatura:Aleš Flídr, Interdisciplinární výzkum kostela sv. Martina v Blansku. In Hedlová, Luba - Mečkovský, Robert - Matulová, Jitka. 2. ročník konference studentů doktorských programů dějin umění v České republice. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009. s. 46-51, 87 s. ISBN 978-80-210-5024-2.

Lubomír Konečný, Blansko, farní kostel sv. Martina, Výzkum románské architektury II, Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, 30, F 25, 1981, s. 55.

Bohumil Samek, Umělecké památky Moravy a Slezska I. A–I, Praha 1994, s. 64.