Druhé dlouhé ohlédnutí za letošní FUMou aneb neuvěřitelná PRAHA…

„Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se dotýká“ věštila už kdysi kněžna Libuše. A ať se to nám venkovanům líbí či ne, její věštba se ve všech ohledech splnila, ač to původně vlastně byla města čtyři, spojená do jednoho celku až v roce 1784 vznikem Královského hlavního města Prahy. A to nesmíme zapomínat na Pražský hrad! Ve všech ohledech Praha vyniká nad českými i moravskými městy, počtem obyvatel počínaje a množstvím památek konče. Zde začaly a ve vzdálené budoucnosti jednou i skončí české dějiny. Musím také upozornit, že ve 14. století co do počtu obyvatel byla Praha také zdaleka nejlidnatějším souměstím za Alpami, pominu-li Flandry. Byla zde založena i nejstarší středoevropská univerzita. V superlativech bych mohl pokračovat dál… Ale přejdu rovnou k pražské středověké archeologii, jejíž tradice sahá až do první republiky. I v této oblasti Praha převyšuje vše, co z našich zemí známe. Výhodná poloha a vlhké prostředí na brodu Vltavy daly vzniknout několikametrovým souvrstvím, které začínají na prahu raného středověku a končí pod dnešní dlažbou. Dvorské prostředí a zámožní měšťané zde doslova v blátě zanechali těžko uvěřitelné množství předmětů běžné potřeby, a to i luxusních, které byste u nás těžko jinde hledali. Odkryté základy i dochované domy, počínaje románskými kvádříkovými stavbami až po renesanční paláce, u nás nikde nenajdete. Osobně mi otevřela oči prezentace záchranného výzkumu OD Kotva v 70. letech prezentovaná na letošní konferenci Michalem Trymlem. O podobném výzkumu by si v té době mohli jiní jenom nechat zdát… I když jeho realizace byla poplatná své době. Výzkumů od té doby přibývalo a svou plochou a objemem byly opět daleko před ostatními… Také to byl jeden z důvodů proč v této oblasti nakonec pražská archeologie z hlediska metodiky a provádění terénních odkryvů pozitivně ovlivnila celý obor. A dnes je na špičkové úrovni, zcela srovnatelná se světem! Vše je patrné, pokud Prahu srovnáte s Brnem, které je co do plochy bezpochyby jedním z nejprozkoumanějších středoevropských měst. Počtem nálezů získaných všemi výzkumy uvnitř hradeb hravě strčí Brno do kapsy jediný ohromný odkryv na pražském Náměstí republiky z počátku našeho tisíciletí. O kvalitě předmětů ani nemluvě… Ani dalších cca 10 „menších“ výzkumů z centra Prahy nemá v našich zemích odpovídající protějšek.

A proč o tom píšu? Ne, že bych byl takový nekritický obdivovatel Prahy, ale při úvahách, jak dál se zpracováním všech těch nálezů a archeologických situací je třeba začít, jak jinak, opět v matičce stověžaté. O množství pražských výzkumů si uděláme představu díky průvodci z loňského roku (Průvodce...). Nálezů z pražského souměstí je cca 25 až 40 tisíc banánových beden, dle mých velmi orientačních odhadů. Nemluvě o hradu. A jaký je stav? Vykopávky v terénu provádí od 90. let řada státních a nestátních společností, ale jejich zpracování se věnuje převážně Národní památkový ústav ze svého rozpočtu a podstatně méně i jiné instituce (Archaia, Archaia Praha, Archeologický ústav AVČR, Muzeum Hlavního města Prahy, ArcheoPro, Z.I.P., Labrys, Česká společnost archeologická a další). Nálezy jsou povětšinou v dočasných skladech těchto společností a ústavů. A to proto, že zde nejsou vytvořeny odpovídající podmínky k jejich uložení, podobně jako jinde v naší zemi. Vlastně mě udivuje, že dosud neexistuje žádné oddělení věnující se archeologii Prahy, a to zejména na Archeologickém ústavu Akademie věd či Karlově univerzitě. Přitom jde z evropského hlediska o lokalitu srovnatelnou s Londýnem, Paříží či Římem. Zapříčiněno je to zřejmě tradicí jednotlivých akademických pracovišť, která má hlubší kořeny, než byl poměrně „nedávný“ vznik městské/pražské archeologie. Měli bychom však reflektovat i přítomnost a budoucnost. Myslím, že ze společenského hlediska je téma zpracování záchranných výzkumů naléhavější, než jiné zajímavé badatelské výzkumy, jejichž témata na svá dořešení mohou počkat i řadu desetiletí. Nicméně bez náročného a nákladného vyhodnocení pramenů (myšleno výzkumů) nikdy nepřijdou vysoce bodované a hodnocené mezinárodní výsledky. Pod dojmem ohromného rozsahu provedených výzkumů, jen zlomkovitě prezentovaného na letošní FUMĚ, se domnívám, že pokud se situace nebude velmi rychle řešit, přijdeme do budoucna o nenahraditelnou část našich dějin, které kráčely nejen Prahou. O tom, že je situace podobná či horší i na „venkově“, se asi nemusím ani rozepisovat. Pokud se tedy ani v Praze nenajde systémové řešení, může se dost dobře stát, že stejně rychle, jak archeologie našich měst vykvetla, tak i zvadne…

Za poskytnuté ilustrační fotografie děkuji kolegům z Národního památkového ústavu Územního odborného pracoviště v Praze.