Zápisníček

Zámek v Hrušovanech nad Jevišovkou je nešťastnou památkou. A to skoro do slova a do písmene. Jeho jediným štěstím je, že se po vcelku obvyklých peripetiích, jak je po roce 1989 známe i z jiných míst, která jsou spojená s investičními záměry a velkými očekáváními, dostal do majetku obce. A ta má snahu jej rehabilitovat. V nedávné minulosti tak několikrát začaly stavení úpravy, které skončily tím, že ze zámku zbyly takřka holé zdi (a to byl jednou vydán i demoliční výměr). V důsledku tohoto stavu byla mimo jiné narušena statika. A tak jsme se k zámku dostali my, protože obec jakožto první krok, či krůček k jeho záchraně začala řešit právě statiku. Byli jsme se totiž podívat na výkop pro podbetonování základů při JZ nároží hlavního průčelí. Ne že bychom v tomto výkopu zaznamenali něco převratně zajímavého, ale měli jsme možnost celou stavu si prohlédnout a v rámci v té chvíli daných možností alespoň nafotit. Miroslav Plaček označuje ve své hradní encyklopedii zámek jako „nepříliš hodnotnou stavbu, které historici architektury věnovali minimální pozornost“, což je alespoň ve druhé části této charakteristiky pravdivé, protože ani Bohuslav Samek se zámkem nikterak rozsáhle nezaobírá a nikdo další prozatím také ne…Ale to asi není problém zámku. Ten snad stojí na místě středověké tvrze, která je v Hrušovanech zmíněna k roku 1378, kdy ji Smil z Kunštátu a Líšnice postoupil Geblinovi z Kučerova, jenž z ní zřejmě vytvořil rodové sídlo. Nějaký čas ji drželi i Perštejni (1527 až 1560), kteří ji prodali Čertorejským z Čertorej. Ti tvrz s největší pravděpodobností přestavěli na renesanční zámek (Karel Kuča píše, že se tak stalo po roce 1572), jehož podobu dle mého mínění alespoň částečně zachycuje plán z počátku 17. století uložený v norimberském archivu. Čertorejským byl zámek spolu s celým panstvím zkonfiskován po stavovském povstání v roce 1618. Konfiskované zboží získal Seyfried Kryštof Brenner ze Stärzu, jenž posléze (1668) zámek prodal Althanům, kteří jej vlastnili takřka dvě stě let. Dispozici předpokládané přestavby za Michala Adolfa (podle M. Plačka i K. Kuči) už zcela jistě dokládá zmíněný plán. Do dnešní klasicistní podoby byl zámek přestavěn po roce 1809 (podle M. Plačka, František Peřinka ovšem píše, že se tak stalo kolem roku 1849, kdy měl být zámek obnoven, k tomu bych se přikláněl i já). V letech 1840 až 1884 vlastnila panství Anna Kammelová, hraběnka z Hardeka, dcera Maxmiliány z Hardeka, rozené Althanové. Po ní, až do roku 1945, byl v majetku Khuen-Belassyům (opět v ženské linii přes dceru Emanuelu). A pak státu, protože dostali velký dekret (Dekret č. 16/1945 Sb), takže svým způsobem se historie po necelých třech stech letech zopakovala. Určitou dobu v něm sídlila rota pohraniční stráže. Zámek, který byl ve své době určitě pohlednou a přiměřeně reprezentativní klasicistní stavou, doplácí na nepéči v posledních takřka osmdesáti letech. Určitě by si zasloužil, aby byl nejen stavebně zajištěn a opraven do „funkčního stavu“, ale vůbec rehabilitován. A také by si zasloužil, aby se o něj začali zajímat alespoň stavební historici, když už ne historici umění. Za své krátké návštěvy (o níž doufáme, že nebyla jediná a tudíž poslední) jsme si povšimli několika úseků kamenného zdiva ve sklepích, v přízemí i patře a také jsme zaregistrovali nejméně dvě nároží, která by mohla odpovídat dispozici zachycené na onom norimberském plánu. O různých přezdívkách oken a dveří nemluvě. Takže nezbývá než doufat, že hrušovanské neopustí elán a stavbu dříve nebo později zachrání. Jen je otázka, jaké finanční prostředky a hlavně z jakých zdrojů se jim na to podaří sehnat. Mně osobně je líto skoro každé stavby starší jednoho sta let, která je buď asanována nebo se samovolně či s přispěním archeologizuje, hrušovanskému zámku bych takový osud ani v nejmenším nepřál…

Ke čtení: Peřinka, F. 1905: Vlastivěda moravská. Jaroslavický okres; Plaček, M. 2001: Ilustrovaná encyklopedie moravských hrad, hrádků a tvrzí; Samek, B. Umělecké památky Moravy a Slezska. 1. díl; Kuča, K. 2000: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. II. díl; Knoz, T. 2006: Pobělohorské konfiskace. Moravský průběh, středoevropské souvislosti, obecné aspekty.