Zápisníček

Metodický den věnovaný problematice veřejných zakázek a archeologii proběhl ve středu 9. prosince v prostorách Metodického centra moderní architektury, ve vile Stiasany, v Brně. Naše společnost byla spolupořadatelem, hlavním organizátorem byl NPÚ (ÚOP Brno a ÚP GŘ). Téma, jedno z nejzásadnějších, které souvisí s umožněním realizace záchranných archeologických výzkumů. Z vlastní zkušenosti víme, že soutěže v archeologii, respektive veřejné zakázky, jejichž součástí je i záchranný archeologický výzkum, představují velmi ožehavé téma. Mnohdy jsou problematické, většinou je jediným kritériem jen a pouze cena. V některých případech, v podstatě ojedinělých, pak jsou ve výzvě stanoveny nějaké další, konkrétnější podmínky, a ty se někdy dokonce týkají přímo i archeologie. Ale i tak nebývají úplně takové, jak bychom si představovali. Na úvod účastníky sezení přivítal ředitel ÚOP NPÚ Brno Zdeněk Vácha, pak se ujal slova Martin Tomášek, který celou akci moderoval a vedl diskusi. Shrnující, úvodní referát přednesl s pečlivostí sobě vlastní Michal Bureš. Představil teoreticky i prakticky snad veškerou problematiku, která se k tématu váže. A to i včetně reakcí ÚHOS na dotazy, které k němu byly v minulosti v této věci vzneseny. Zásadní roli v nich hrála otázka, zda lze záchranný archeologický výzkum považovat za výzkum a vývoj, a tudíž se na něj nevztahuje soutěž. Jak jsme se sami v minulosti přesvědčili, odpověď byla vždy hodná chytré Horákyně. Ano i ne. Nemusela by se dělat, ale záleží na zadavateli, jak se rozhodne. Další referát, inspirovaný konkrétní kauzou, měl Michal Zezula. Poukázal na špatně definované požadavky v zadání pro soutěž na archeologii na veřejné zakázce financované z evropských peněz. Po krátké přestávce, v níž byla v kuloárech otevřena nejrůznější témata, a jež se tak stala předznamenáním závěrečné diskuse, měl příspěvek autor těchto řádků. Osobně za největší problém považuji to, zda je archeologie, respektive realizace záchranných archeologických výzkumů věda a výzkum nebo jen specializovaná činnost. Jsem pevně přesvědčen o prvém. Různý pohled na věc zcela jistě souvisí s tím, proč oprávněné organizace výzkumy provádí, s jejich pohnutkami. Předpokládám, že když se deklaruje, že archeologie je prováděna ve veřejném zájmu, tak by z ní měla veřejnost něco mít, a to jak laická, tak odborná. Ne jen metry po formální stránce správných nálezových zpráv a terénní dokumentace někde v archivu. Z hlediska realizace pak spatřuji kardinální problém ve velmi obecném zadání podmínek soutěže, které se v drtivé většině týkají pouze výše nákladů (jak už bylo řečeno). Očekával bych, a to u veřejných zakázek pak jako samozřejmost, že součástí výzvy bude požadavek projektu záchranného archeologického výzkumu, aby bylo jasné, čeho se za vynaložené prostředky zadavatel a tím pádem i celá společnost dočká. A aby si i tedy zadavatel uvědomil, že uvolňuje veřejné finance a to mnohdy ne malé na něco, co by mělo mít i onen „společenský přínos“, a mělo by být i na něm, aby se relevantního výsledku dožadoval. Otázkou také je, kdo by měl projekt v hlavních rysech stanovit nebo požadovat, zda přímo projektant nebo TDI, a s kým ho stanovit a následně posuzovat. Zda NPÚ nebo Archeologický ústav. Do následné diskuse pak vstupoval i Martin Zítek (ředitel památkové inspekce MK ČR), který různé námitky a připomínky uváděl do patřičných mezí platné legislativy nebo reality. V diskusi vystoupil také Slavomír Katkin (náměstek generální ředitelky PÚ SR pro památkovou péči), který byl Martinem Tomáškem požádán, aby auditorium seznámil s aktuální situací na Slovensku, kde „nový“ zákon platí již přes deset let. Slyšeli jsme tak především o rizicích, která můžeme po uvolnění archeologického trhu v podstatě očekávat. Boj o výzkumy, formální výstupy (nálezové zprávy), minimum publikací a zájmu o vědu, výzkum či vývoj. Překvapilo mne, že názorově jsem si byl nejblíže s Irenou Benkovou a Honzou Prostředníkem. A se slovenskými kolegy (přítomna byla ještě Renata Glaser Opitzová). Akce byla vydařená, diskuse otevřená a k věci. Martin Tomášek pěkně moderoval. Osobně jsem byl maximálně spokojen. Za péči je nutno poděkovat jak zaměstnancům brněnského pracoviště NPÚ v čele se Zdeňkem Váchou i zaměstnancům Metodického centra s jeho ředitelem Petrem Svobodou. Většina účastníků se pak byla podívat do vily Stiassny. Bylo by dobré, kdyby takových akcí bylo více, respektive, kdyby byly realizovány pravidelně. Ať v Praze, Brně Jihlavě, Olomouci nebo Ostravě (či jinde). Důležité je, aby se jich účastnili i slovenští nebo jiní zahraniční kolegové…reflexe zvenčí a možnost srovnávání je nenahraditelná.