Výzkum náměstí Míru v Jaroměřicích nad Rokytnou

18. 07. 2014 – Aleš Hoch - David Merta

Třetím týdnem probíhá záchranný archeologický výzkum doprovázející rekonstrukci povrchů náměstí Míru v Jaroměřicích nad Rokytnou. Výzkum sliboval a slibuje částečně poodhrnout oponu, která stále zakrývá nejstarší dějiny městečka. Do oblasti bájí spadá zmínka o jeho založení Jaroslavem na začátku 12. století, i když archeologicky je osídlení prostoru doloženo. Další zmínku máme z listiny krále Přemysla Otakara (údajně kolem 1260), která je nejspíše falzem. První jisté datum, které můžeme do souvislosti s existencí sídla brát vážně, je až listina z roku 1325, kdy byly Jaroměřice v zástavním držení Raimunda z Lichtenburka. Lichtenburkové je drželi zřejmě až do sklonku 15. století, kdy je k roku 1480 jmenován Půta z Lichtenburka. Městečko samotné je výslovně zmiňováno až k roku 1420 (Hosák 2004, 153-154; Kuča 587-593; Plaček 2001, 274-275; Prokop 1904, 1194-1197; Samek 1999, 23-29).

Naše společnost v minulosti v Jaroměřicích realizovala několik záchranných výzkumů (A139/2000; A012/2002 adaptace restaurace Sabina; A016/2006 kanalizace náměstí Míru a ulice Dobrovského; A057/2006 most přes Rokytnou; A036/2009 přístavba tělocvičny ZŠ). Jak již bylo řečeno, pozůstatky nejstaršího středověkého osídlení spadají do 12. století. Ty jsou výzkumy doloženy takřka z celého území historického jádra. Nejdůležitějším výzkumem, jenž napověděl, co máme čekat na náměstí, byla akce doprovázející budování kanalizace, která procházela po obvodu náměstí (A057/2006). Získali jsme tak poměrně ucelený obraz skladby archeologických terénů v dané lokalitě. Na zkulturněném podloží se vytvořily vrstvy odpadů a planýrek proložené komunikačním zpevněním dosahující mocnosti od 0,3 do 1,1 metru. Je v nich obsažena historie městečka od poloviny 13. století do novověku.

Současný výzkum se v návaznosti na projekt a zemní práce dotýká pouze posledního cca 0,1 m archeologických terénů, které se nacházely pod odstraněnou vozovkou a její podkladovou skladbou. Aktuálně je prozkoumána přibližně čtvrtina rozlohy náměstí. Pouze ve třech přípojkách do stávající kanalizace byl zkoumán celý segment archeologických situací od úrovně podloží. V přípojce u ústí do ulice K Ráji se podařilo protnout zavalený loch (zřejmě pozdněstředověký). Při východním okraji náměstí před domem č. 5 pak byl na zkulturněném podloží dokumentován pozůstatek nějaké blíže nespecifikované shořelé dřevohliněné stavby včetně reliktu topeniště, kterou můžeme časově zařadit do 13. století. Jinak se výzkum pohybuje v úrovni různých štěrkem zpevněných pochozích horizontů 15. století (soudě dle fragmentů keramiky). Mimo takto zpevněné úrovně se podařilo odkrýt část cesty vedoucí paralelně s východní frontou zástavby náměstí. Ve zkoumaném prostoru byly zachyceny dva dřevěné novověké vodovody (ve výkopech se zachovaly pouze železné spojky). Doposud nejzajímavější nález představuje komplex staveb, které jsou interpretovány jako masné krámy nebo chlebové lavice. Koncentrují se uprostřed náměstí, jsou doloženy přinejmenším jejich čtyři stavební horizonty. Nejstarší z nich, zřejmě z počátku 14. století, reprezentují do podloží zahloubené sklípky. V mladších fázích se jednalo o nevelké kvadratické stavby s vyzděnými částečně zahloubenými sklípky. Až někdy v novověku vznikly dvě ucelené stavby, jejichž pozdní podobu nám ukazuje dvojice obrazů Jaroměřic, které jsou v inventáři místního zámku. Doposud se podařilo odkrýt základy sedmi takovýchto staveb. Čtyři z nich náleží první zděné fázi, o níž předpokládáme, že vznikla někdy na přelomu 14. a 15. století. Jejich výstavba by mohla zřejmě souviset s obnovou města po požáru (datace dle nálezů obsažených v planýrkách dřevohliněných staveb, jimiž byl dorovnáván povrch náměstí). Z pramenů tento požár neznáme. Známe až požár z roku 1630. Zmíněné obrazy města jsou datovány do 17. století. Přináší mimo jiné poměrně detailně podobu měšťanské zástavby náměstí. Jednalo se o hloubkově orientované domy, dnes je zástavba orientována okapově. Obrazy by si zasloužily detailní rozbor, jejich informační potenciál je významný. Poprvé se jim, respektive jednomu z nich věnoval August Prokop (Prokop 1904, 1194), od něj jej převzaly i některé další práce (např. Plaček 2001, 275), všechny víceméně ve vztahu k zámku. Stejný obraz ve své práci přetiskl i Karel Kuča (Kuča 2000, 592).

Masné krámy definitivně zanikly s přestavbou zámku (1710-1737), kdy se náměstí stalo součástí jeho širšího okolí, zároveň došlo k jeho srovnání do dnešní podoby.

Záchranný archeologický výzkum tak prozatím přinesl informace především k funkci náměstí a částečně i ke staršímu období existence městečka/sídliště/osady. Z dobových vyobrazení víme, že se na náměstí nacházel pranýř a osel. Uvidíme zda se nám základy těchto dvou staveb podaří zachytit. Podobně jsme zvědavi na rozsah masných krámů/chlebových lavic. O dalším průběhu výzkumu a učiněných zjištěních budeme informovat.

Literatura:
Hosák, L. 2004: Historický místopis země Moravskoslezské (reprint); Kuča, K. 2000: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 2. díl; Plaček, M. 2001: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, zámků a tvrzí; Prokop, A. 1904: Die Markgrafschaft Mähren in kunstgeschichtlicher Beziehung III-IV; Samek, B. 1999: Umělecké památky Moravy a Slezska. 2. svazek.

ilustrační foto

ilustrační foto

ilustrační foto

ilustrační foto

ilustrační foto

ilustrační foto

ilustrační foto

ilustrační foto

ilustrační foto

ilustrační foto

ilustrační foto

ilustrační foto

ilustrační foto


Nejnovější články


Starší články najdete v archivu.