Dolní Heršpice č.p. 10

V průběhu května jsme provedli drobný výzkum vesnického stavení v Dolních Heršpicích. Jedná se o někdejší ves, která byla roku 1919 připojena k Brnu. K výzkumu jsme se dostali náhodou. V blízké době budeme provádět záchranné práce v sousedním domě, který rekonstruuje náš kolega Vilém Walter a při jeho obhlídce jsme si všimli rozplanýrované stavby na sousední parcele. Po jednání s majiteli, zprostředkovaném Vilémem, se nám podařilo zjistit, že zásah do terénu bude poměrně velký a po překonání jejich nedůvěry jsme se dohodli na částečném výzkumu prostoru plánovaného sklepa. Stavbu naštěstí rodina Šikulových realizuje ve vlastní režii a na výkopové práce neplánovala použití mechanizace. Vzhledem k tomu, že jsme dosud s archeologickými situacemi v Dolních Heršpicích neměli zkušenosti, domnívali jsme se, že vše bude do čtrnácti dnů hotovo. Výzkum nakonec trval asi měsíc…Původně česká ves vznikla při ústí Lískoveckého potoka do Svratky a patřila od neznámé doby komárovským benediktýnům (1195 probošství). Ves se nachází na půli cesty mezi Komárovem a Modřicemi. Od 2. pol. 13. století byla zdejší půda emfyteutickým právem dávána brněnským měšťanům. Ve vsi nebyl postaven kostel a duchovní správou (farností) náležela do Komárova. Po zániku proboštství v roce 1527 se dostala i s ostatním majetkem do držení kapituly sv. Petra v Brně (Kuča 2000, 336-339). Vlastní výzkum se ukázal zajímavý zvláště z metodického hlediska. Po zkušenostech ze Sebranic a Knínic (u Boskovic), jsme očekávali obdobnou situaci se stopami po roubených staveních, skutečnost nás však opět překvapila. Dnešní dům byl okapově orientován do ulice s průjezdem při jeho východní hranici. Nemáme sice datován vzorek dochované pozednice, ale vzhledem k dispozici domu a charakteru cihelného zdiva na maltu můžeme soudit, že stavba pocházela nejdříve ze 2. pol. 19. století, spíše však z jejího závěru. Rozhodli jsme se prozkoumat prostor vedle zděného sklepa postaveného taktéž v této stavební fázi. Zadní část (někdejší dvůr) budeme v příštích měsících pouze dohledovat. Podlaha zbouraného domu byla cca 0,5 m nad okolním terénem jako u sousedních domů a dno plánovaného sklepa bylo cca 2,5 m pod touto úrovní, o něco hlouběji již vystupuje spodní voda. Nejstarší odkrytou situací, která zahrnovala téměř celou plochu, byl rozsáhlý hliník (?) zasypaný v závěru 12., či na počátku 13. století. Větší část tohoto objektu bohužel zůstala pod niveletou stavby. Po vyrovnání terénu štěrkem, někdy v závěru 14. případně počátkem 15. století zde bylo postaveno první okapově orientované stavení sloupové konstrukce usazené do žlábku. Obdobná konstrukce byla zachycena např. při výzkumu zaniklé vesnice Chľaba na jižním Slovensku, ale i v zaniklých osadách Mstěnice a Bystřec (Hanuliak 1986, 470; Nekuda 2007, 89 a 92 ad.) a bezpochyby náleží do okruhu podunajských hliněných staveb (viz Mencl 1980, 561-581 ad.). Postupně následovaly dvě další přestavby stejnou stavební technikou. Měli jsme možnost dokumentovat část zadní stěny domu do dvora a jednu z příček. Podlahy v interiéru se v průběhu času neustále navyšovaly a dům se vůči okolnímu terénu postupně zvedal. Mocnost podlah postupně dosáhla asi 1,3 m. V průběhu 18. století (?) byla dřevohliněná stavba nahrazena domem z pálených cihel a kamenů zděných na jíl. Další přestavba proběhla zřejmě v 19. století a výsledkem byl dům se základy zděnými na maltu a nadzemní částí z nepálených cihel. Zajímavé na celé situaci bylo, že se šířka domu po celou dobu existence prakticky neměnila a stavělo se vždy, nad staršími základy a to i včetně nejstarší sloupové hliněné stavby. Pozoruhodná byla situace odkrytých podlah, na kterých bylo dokumentováno v různých časových obdobích asi 6 topenišť s množstvím dalších reparací (15. až 17. století). Krom jediného (?) se jednalo ve všech případech o proutěné konstrukce pecí umístěných na podlaze zcela bez základu. Pouze jednu z pecí můžeme prokazatelně považovat za pekařskou. Hlavní otázkou samozřejmě je, ve které části domu se nacházíme, zda-li v síni s černou kuchyní, nebo ve světnici. Každopádně je výzkum pro nás nová zkušenost a máme zase o čem přemýšlet. Naše úvahy směřují především k podobě a výzkumu vesnických lidových staveb, ale i k otázkám souvisejících s nadzemní dřevohliněnou zástavbou ve středověkých městech. Co se týká samotných Dolních Heršpic, máme zde dva základní poznatky. Prvním poznatkem je blízkost sídliště z konce 12. století, které může být teoreticky totožné s dnešní vesnicí. Druhým poznatkem je skutečnost, že západní část vesnice kolem cesty na Moravany byla zastavěna až v pozdním středověku.

Žádný jiný archeologický výzkum v Heršpicích, jakož i ve většině dalších někdejších vsí, jenž jsou dnes součástí „velkého“ Brna dosud neproběhl, což je škoda zvláště pokud se podíváme na letecké snímky z uplynulých 10 let, které zachycují výraznou proměnu místní zástavby. Plíživě tak mizí archeologické terény z většiny českých vsí, což je dáno zejména vlastnictvím většiny nemovitostí fyzickými osobami (nemusí platit ZAV), ale také nesystémovým přístupem památkové péče, jejímž sítem vesnice jaksi propadávají…

Kuča, K. 2000: Brno – vývoj města, předměstí a připojených vesnic, Praha.

Hanuliak, M. 1986: K stavebno funkčnej interpretácijiobytného objektu z Chľaby, Archaeologia historica 11, s. 469-478.

Mencl, V. 1980: Lidová architektura v Československu, Praha.

Nekuda, V. 2007: Středověká vesnice na Moravě, Brno.

http://www.archaiabrno.org/home_cs/?acc=zapisnicek&blog_id=586 http://www.archaiabrno.org/home_cs/?acc=zapisnicek&blog_id=457