Medlov se ve falzu ze 14. století připomíná k roku 1173. První jistá zmínka o něm je z roku 1228. Ve 14. století drželi část vsi s kostelem Perštejnové, část s tvrzí, o níž dnes nevíme, kde stávala, patřila jevišovickým Kunštátům. Kostel sv. Bartoloměje stojí na hraně svahu sbíhajícího do inundace Jihlavy, severovýchodně východně nad jádrem obce. Je poprvé zmiňován ve falzu ze 2. poloviny 14. století k roku 1238. Jedná se o orientovanou stavbu s výrazně obdélnou lodí a velmi nevýrazně odsazeným polygonálním presbytářem s opěrnými pilíři. K severní straně presbytáře se přimyká mohutná hranolová věž.

V současnosti probíhá odvlhčení severní strany kostela. Mohli jsme si tedy ověřit jeho stavební dějiny. A porovnat, zda běžely tak, jak je nastínil Bohumil Samek. Vzhledem k dispozici stavby, respektive poměrně úzké lodi a nevýrazně odstupněného presbytáře jsme očekávali, že loď je nejstarší částí, pozůstatkem kostela z doby před polovinou 13. století (z rodu pánů z Medlova vzešli Perštejnové). B. Samek předpokládal, že loď spolu s presbytářem představují stavbu z 2. poloviny 14. století. Skutečnost je však jiná. Na základě odkryté situace, tedy zdiva na severní straně lodi a částečně i jeho založení můžeme prohlásit, že loď je výsledkem barokní obnovy kostela po požáru v roce 1749. Původní středověká loď musela být požárem natolik poškozena, že se vyplatilo její stržení až po úroveň základů, které pak byly využity pro založení novostavby. Nejstarší stojící část kostela tedy představuje polygonální presbytář. V souvislosti se zmíněným požárem zřejmě došlo i k poškození klenby presbytáře, neboť dnes je zaklenutý nízkou kopulí z doby barokní opravy. Rozvržení opěráků napovídá, že presbytář byl primárně zaklenut jedním polem křížové klenby na něž navazovala paprsčitá klenba závěru. Vzhledem k jednoduché až archaické profilaci průběžné římsy i k tomu, že ve zdivu presbytáře jsou ve velkém množství k vyrovnání jinak kamenného zdiva použity cihly nízkého formátu 4,5-5 x 12 x 23 cm, lze předpokládat, že byl vystavěn přinejmenším na sklonku 13. století (je nutno přiznat, že nevíme, zda byly cihly ve zdi použity primárně nebo sekundárně). Na základě makroskopického pozorování pak můžeme konstatovat, že primární (?) kostelní loď je starší než presbytář. Věž je mladší, B. Samek uvažuje o její výstavbě někdy kolem roku 1500. Dovozuje to mimo jiné i tím, že na ní byl zvon z roku 1509. Přízemí věže zřejmě od počátku sloužilo jako sakristie. Roku 1852 byla stavba staticky zajištěna vystavěním opěráků při jihozápadním nároží lodě, vestavěna byla hudební kruchta a schodiště na ni, na severní straně. Vystavěno bylo také schodiště na věž, která byla zvýšena v souvislosti s úpravou zastřešení. Poněkud neočekávaným zjištěním byla existence severojižně orientované subtilní zdi o síle 0,75 m nacházející se 4,9 m od líce západního průčelí, kterou základy lodi obcházely. Teoreticky by se mohlo jednat o západní průčelí primárního kostela. Vzhledem k velikosti zkoumané plochy se však k této konstrukci nedokážeme zodpovědně vyjádřit. Z hlediska stratigrafie se však jedná o nejstarší zděnou komponentu stavby. Uvidíme, zda se toto zdivo projeví i na jižní straně kostela (sanace vlhkosti zde má proběhnout v příštím roce). Další fragment zdiva byl odkryt při severozápadním nároží věže. V tomto případě kamenná zeď o síle 1,1 m byla přizděna na spáru. Předpokládáme, že se pravděpodobně jedná o pozůstatek ohradní zdi hřbitova. Vzhledem k tomu, že v minulosti byl kostel staticky zajišťován nově i po roce 1852, kdy došlo k jeho obkopání ve větším profilu než dnes, nebyly současnými výkopy zachyceny žádné hroby. Nebyly vyzvednuty ani kosterní pozůstatky z druhotných poloh.

Víme tedy, že kostel byl stavěn nejméně v pěti stavebních fázích. Jeho počátky bychom teoreticky mohli hledat v období před polovinou 13. století. Uvidíme, jaké informace přinesou výkopy na jižní straně.