Olomučanské sklárny

23. 10. 2013 – David Merta

Roku 1660 byly v Olomoučanech zřízeny sklárny. Majitel panství Karel Eusebius z Lichtenštejna je zřídil, aby využil jinak neprodejné dřevo. Skláři byli povoláni z jiných podniků. Prvním nám známým sklářem byl Jan Streck. Sklárna tehdy vyráběla všechny obvyklé druhy skla. Proslulosti dosáhla výroba jemných sklenic, které byly vyváženy do Prahy, Augšpurku, Norimberka a Vratislavi. Provoz však postupně upadal. Nově přišel Pietro del Bona (jeho národnost není jistá, někdy se uvádí, že to byl Španěl), přišli i skláři německé národnosti, kteří od r.1672 přestavěli a obnovili sklářskou manufakturu. Zavedli zde i výrobu křišťálového skla. Produkce byla rozsáhlá, vyráběny byly všechny druhy skleněných výrobků – sklenice, plotny, lampy... Po odchodu Pietra del Bony roku 1677 sklárna začala ztrácet na proslulosti. Získat stejně zdatného nástupce byl problém. Roku 1680 byl povolán jistý Klaudýn Barota. Ten navázal na Bonovu práci výrobou jemného křišťálu. Později zde pracovali i francouzští mistři. K roku 1690 se uvádí malíř František Baldrman. V roce 1712 byla vybudována nová sklářská huť. Ta se nacházela mimo intravilánu Olomučan. Stávala v josefovském údolí, při Křtinském potoce. Informace o její produkci nejsou známy. Huť zanikla v důsledku obecné krize českého sklářství pravděpodobně v rozmezí let 1747 až 1750. Po roce 1750 byla na jejím místě zřízena draslovna, která zanikla v závěru 18. století.

V místech mladší ze zmíněných skláren se dnes nachází křižovatka silnic Adamov – Křtiny – Olomučany. Tato silnice byla nově vystavěna mimo tradiční trasu v 60. letech minulého století. Na ortofotografii z roku 1953 jsou ještě vidět budovy stojící v těchto místech (jsou patrné i na indikační skice z roku 1827). Stavby teoreticky mohly využívat pozůstatky sklárny. Je však zřejmé, že při výstavbě silnice došlo i k odstranění většiny pozůstatků této stavby. V současnosti prochází celkovou obnovou rybník (na indikační skice ještě není) ležící mezi potokem a silnicí, tedy pod předpokládanou sklárnou. Bohužel se nepodařilo zachytit výkopové práce včas a tím byla ztracena i možnost případného archeologického výzkumu archeologizované sklárny nebo jejího nejbližšího okolí. Z nově upraveného břehu se podařilo získat jediný zlomek sklářské pánve.

Literatura: Štěpán, V. 2009: Dějiny sklárny v Olomučanech na Blanensku. VVM 61, č. 2, s. 146-169; Smržová, E. 2008: Olomučanská keramika. Bakalářská diplomová práce. Katedra Ústavu hudební vědy. Sdružená uměnovědná studia. FF MU; www.mza.cz/indikacniskici/http://kontaminace.cenia.cz/.

Průzkum proběhl v rámci projektu GAČR P405/12/1411 (Renesanční sklo a počátky barokního sklářství v archeologických nálezech regionu středního Podunají)

ilustrační foto

ilustrační foto

ilustrační foto

ilustrační foto

ilustrační foto

ilustrační foto

ilustrační foto

ilustrační foto

ilustrační foto


Nejnovější články


Starší články najdete v archivu.