Farní kostel sv. Máří Magdalény stojí nad severozápadním okrajem intravilánu Šebkovic. Je postaven ve svahu sklánějícím se k jihu, k vodoteči Šebkovického potoka. Kostel je obklopen hřbitovem ohrazeným kamennou zdí. Orientovanou stavbu tvoří loď, jež byla přestavěna z původní rotundy a kvadratický, mladší závěr se sakristií. K západnímu průčelí je přisazena předsíň.Šebkovický farní kostel náleží k nevelké dochované (dáno stavem poznání?) vrstvě sakrální architektury na jihozápadní Moravě z přelomu 12. a 13. století. V případě Šebkovic se uvažuje o tom, že stavebníkem rotundy by mohl být Šebek, připomínaný ve 12. století ve funkci kastelána na Bítově (Hosák 2004, 153; Konečný 1990, 70). V tomto ohledu je zajímavé, že první zmínka o Šebkovicích je až z poloviny 14. století (1349) a o patronátu kostela až z konce téhož století (1386).Doposud nejdůkladněji se stavbě věnoval Lubomír J. Konečný, který sledoval rekonstrukci kostela probíhající v letech 1979 až 1981. Při rekonstrukci byla odstraněna vnější omítka, což umožnilo doplnit základní poznatky o stavebním vývoji. V návaznosti na stavební práce bylo položeno několik zjišťovacích sond. Jedna v presbytáři, v místě předpokládané apsidy, další dvě pak při předsíni u vstupu v západním průčelí, kde se předpokládala hranolová věž. Dvě sondy vedené mechanizací severně a západně kostela měly ověřit existenci předpokládané zemní fortifikace. Výsledky výzkumu byly autorem publikovány v pěkně přehledném článku roce 1990, o rotundě bylo částečně pojednáno v rámci doposud nedoceněné monografii o rotundě svaté Kateřiny ve Znojmě (Konečný 1990; Konečný 2005, 48-49).My jsme se o stavbu mimo jiné zajímali v rámci projektu NAKI. V souvislosti s výskytem nových rotund z první poloviny 13. století na Vysočině (Tasov a Doubravník) a existencí relativně početné skupiny rotund dochovaných (stojících) převážně na Znojemsku, se nabízí možnost znovu otevřít diskusi nad tímto typem sakrální stavby a jeho kulturně-územních kořenech.Z publikovaných výsledků zmíněného výzkumu vyplývá, že rotunda s podkovovitou apsidou měla primárně v západním průčelí hranolovou věž (dnes je na jejím místě předsíň západního vstupu), která byla v patře do interiéru otevřená a sloužila jako tribuna. Přístupná byla schodištěm v hmotě zdiva. Zajímavý prvek představuje takřka čtvercový presbytář, který nahradil původní podkovovitou apsidu. V jeho severní zdi se nachází schodiště, které vedlo do místnosti v patře nad ním. L. Konečný tento prostor pokládá za útočiště (teoreticky můžeme předpokládat, že se jednalo o šlechtické sídlo). Je pravděpodobné, že patro bylo primárně v celém rozsahu kamenné a až při mladších přestavbách, kdy již bylo nefunkční, došlo k jeho snesení. Materiálem z patra pak mohlo dojít k zasypání příkopu obepínající areál (významné množství kamenů v zásypu příkopu doložil zmíněný výzkum). K severní straně presbytáře byla přistavěna na spáru sakristie. Uvažuje se o ní jako o karneru, v minulosti tento prostor sloužil i jako kaple, což dokládají písemné prameny. Původně byl tento prostor podsklepen. Právě sklep sloužil jako kostnice. Zda to byla jeho primární funkce nelze dnes jistě říci, rozhodně tomu tak bylo před opravou kostela.. Vzhledem k dispozici můžeme uvažovat o tom, že sklep byl do prostoru kaple vestavěn později. Sakristie je přístupna pouze z presbytáře. Vstup je z obou stran osazen sedlovými portálky, které zjevně tuto stavební aktivitu datují. Kostel byl primárně přístupný z jihu. Vstup tvořil ústupkový portál, který byl odkryt v průběhu rekonstrukce. Ze skladby portálu by se dalo usuzovat, že původní je jen svislé ostění, zatím co, půlkruhové překlenutí provedené z nestejnoměrně osekaných kvádrů je jakási oprava i úprava. Při použití takovéhoto typu portálu bychom mohli očekávat tympanon. Podle autora průzkumu byl celý portál přetažen gotickou omítkou. Takže pokud došlo k nastíněné úpravě, musela proběhnout někdy poměrně brzo, lze uvažovat o době přestavby, respektive výstavby kvadratického presbytáře. Východně portálu pak je prezentována vnější úprava, kdy kvádříkové zdivo má podřezávané spáry. Takovéto zdivo známe např. z druhé stavební fáze bývalého kláštera premonstrátek v Dolních Kounicích, kde lze mluvit o počátku 13. století.Samostatnou otázku představuje příkop, o jehož existenci již byla řeč. Jeho funkce a rozsah ohrazeného areálu. L. Konečný soudí, že příkop neměl funkci fortifikační, ale pouze symbolickou ve vztahu k sakrálnímu okrsku. Má to dokládat i skutečnost, že v obci není jakékoliv feudální sídlo, a to z hlediska písemných i hmotných pramenů. Takovýto výklad je diskutabilní přinejmenším z toho hlediska, že písemné prameny máme až z poloviny 14. století. A co bylo před tím, to se můžeme pouze dohadovat. Nebo čekat na šťastnou náhodu archeologickou. Předpokládáme, že případné sídlo je třeba (jsme přesvědčeni o tom, že existovalo) hledat v opevněném areálu při kostele, a to nejspíš na severní straně. Nemuselo se nutně jednat o stavbu zděnou, mohla být i dřevohliněná nebo zděná jen částečně. Ke zděné stavbě by však odkazovalo množství kamenů ve výplni zaniklého příkopu. Vznik příkopu také není doposud doložen. Předpokládejme, že byl vyhlouben zároveň se stavbou kostela. Více víme o jeho zániku. L. Konečný na základě datace nálezů z jeho výplně soudí, že nastal někdy na přelomu středověku a novověku.Ač tedy byla šebkovickému kostelu věnována nadstandardní pozornost v době jeho rekonstrukce a výsledky byly následně pěkně publikovány, zásadní informace vážící se k opevnění areálu i případného šlechtického sídla prozatím zodpovězeny nebyly. Přesvědčivá není ani datace výstavby kostela. Podobně nedořešena zůstává i funkce patra nad presbytářem. Otázkou také zůstává původ a rozšíření rotund jako stavebního typu ve 12. a na počátku 13. století (Maříková-Kubková 2011, 93).

Literatura: Hosák, L. 2004: Historický místopis země Moravskoslezské; Konečný, L. 1990: Zjišťovací průzkum a rekonstrukce románské rotundy sv. Máří Magdalény v Šebkovicích u Znojma. VVM XLII/1, 61-71; Konečný, L. J. 2005: Románská rotunda ve Znojmě; Maříková-Kubková, J. 2011: Nové směry ve výzkumu raně středověké architektury. In: Co můj kostel má, nemůže kníže odníti. 85-97.