Archeologia Technica 2013

Už je tomu více než měsíc, kdy v úterý 9. dubna proběhl v TMB 32 ročník semináře Archeologia Technica. I přes nevelkou účast (cca 20 badatelů) jsem upřímně přesvědčen, že se povedl. Zda to bylo tématy příspěvků nebo něčím jiným, lze jen těžko říct. Mne zaujaly především dva tématicky se vydělující bloky. První byl k železářství, druhý k cihelnám a vápenkám. Prvního se týkalo v podstatě pět referátů, druhého čtyři. Největší pozdvižení v sále způsobil zřejmě Dominik Talla, který prezentoval v podstatě svou jednomužnou cestu od sběru železné rudy, přes milířování dřevěného uhlí, stavbu pece, tavbu, primární zpracování vytaveného železa až po analýzy (Experimentální výroba železa přímou redukcí za extrémních podmínek – přechod k vysokopecnímu procesu?). Vzhledem k tomu, že se jedná o geologa, pohled byl trošku z jiné strany než jsme zvyklí, nicméně zcela důvěryhodný a navíc inspirativní. Prezentace byla oživena videem, které autor svojsky a zcela zasvěceně komentoval. Druhým příspěvkem byl Jiřího Kmoška Archeometalurgický průzkum produktů z experimentální tavby železa v rekonstrukci šachtové pece se zahloubenou šíjí (latén). Podobně důsledně a přehledně zpracované téma. Oba zmíněné referáty viditelně pohnuly (dojaly) pana profesora Stránského, který kvitoval, že bádání kolem dějin železářství dostalo novou čerstvou a velmi nadějnou krev. Jiří a Ondřej Mertovi přednesli shrnující příspěvek ke stavu poznání staršího dolování Fe rudy ve střední části Krasu. Profesor Stránský pak jménem širšího kolektivu autorů podal referát Fyzikálně chemická podobnost při těžbě a hutnickém zpracování polymetalických a železných rud, kdy název je i charakteristikou prezentovaného (pro mne jakožto laika velmi technické). S železářstvím, ale z jiného pohledu a to pohledu památkářského byl příspěvek Evy Dvořákové o úspěšné revitalizaci tří staveb v rámci Vítkovických železáren (Obnova tří objektů Národní kulturní památky Vítkovické železárny). Čímž byl symbolicky završen hutnický blok. Cihlářský blok zastupoval příspěvek pana docenta Krajíce, který tak jak jen on to umí prezentoval čerstvý nález pozdněstředověké cihelny z Tábora. Marián Čurný předvedl dokumentaci na stavbu cihelny v Košicích na počátku 19. století (Plán Josepha Bellagha na stavbu tehliarskej pece v Košiciach z roku 1820). Cihlářství se dotknula i přednáška Petra Holuba, Václava Kolaříka a Antonína Zůbka, i když v ní převažovaly vápenky, s názvem Cihlářská pec na výrobu střešních tašek a vápenky z Rooseveltovy ulice v Brně (o této tématice bylo na stránkách Zápisníčku několikrát referováno). Cihlářství i vápenictví bylo tématem příspěvku Michaely Endlicherové, Miroslava Korbičky a Dalibora Všianského, kteří se dlouhodoběji věnují pernštejnským hradům v povodí Svratky s názvem Hliník při vápenické peci u hradu Pyšolce (název výstižně shrnuje prezentované téma). Kolega Marek Peška za autorský kolektiv přednesl referát Dřevěné konstrukce studní a odpadních jímek ze středověkého Brna, jehož smyslem bylo mimo jiné přiblížit aktuální stav poznání dané tématiky pro období brněnského vrcholného středověku. Více památkářsky byl zaměřený příspěvek věnovaný dokumentaci reliktů kanálů na plavení dřeva na Šumavě od Terezy Blažkové (Plavební kanály na Šumavě jako technické památky). Můžeme se tedy těšit na psanou formu jednotlivých příspěvků (pokud je autoři dodají), a to ve sborníku, který je v poslední době rok od roku lepší a hezčí! PS: za fotografie děkuji Martinu Barákovi.