Stavebnictví 9/2007

Nejnovější číslo profesního časopisu Stavebnictví je věnováno památkově chráněným stavbám a památkové péči obecně. Je zde zřejmě ve zkrácené formě diskuse pracovníků NPÚ, která je vedena k novému památkovému zákonu („Budoucí směry památkové péče“) a především článek Jany Kalferstové „Ochrana archeologického dědictví a zájem na trvalém rozvoji území“. Autorka se v textu rozčleněném na tři tématické části snaží přiblížit současné možnosti ochrany archeologického dědictví. Text je uveden premisou, kde se praví následující: „Prokázaná či odůvodněně předpokládaná přítomnost archeologických nálezů v území do jisté míry limituje jeho využití a stávající či potencionální vlastník (správce, uživatel) dotčené nemovitosti by měl být s těmito limity seznámen ještě dřív, než podnikne první úkony v procesu realizace svého investičního záměru.“ Zde je asi zakopán celý pes tzv. záchranné archeologie. Vše je celkem jasné, pouze asi není jednoznačně řečeno, kdo potenciálnímu investorovi sdělí dané okolnosti týkající se archeologie a kdo je pak schopen či povinen zajistit to, aby se investor (majitel) podle takovýchto požadavků řídil? Platí zajisté, kdo nařizuje, ten i kontroluje…Zpět k vlastnímu textu. V jeho první části (Archeologická terminologie) J. Kalferstová definuje na podkladě stávající legislativy a to i z pohledu tzv. „Maltské konvence“, co je to archeologický nález. Dále se na podobném základě, opírajíc se i o státní archeologický seznam, vyslovuje k území s archeologickými nálezy (ÚAN). Předloženou definici čtyř kategorií ÚAN, které by měly beze zbytku pokrýt území republiky, velmi výstižně uzavírá slovy:„Nutno tedy přiznat, že jakkoliv může být o ÚAN známo dost, jen málokdy dostupné informace nabízejí naprostou jistotu, spíše jen jistou míru pravděpodobnosti.“ V poslední části Zdroje informací o ÚAN pak následuje asi to nejpodstatnější (viz dále odkaz na článek). Ve všem lze s autorkou příspěvku zcela souhlasit. Pouze bych dodal, že nezáleží pouze na ekonomické síle investora, aby byl schopen zvýšené náklady ve spojení s archeologií akceptovat (náklady na výzkumy jsou vesměs zlomky takovýchto investic). Důležité je aby o nutnosti, respektive potřebě provádění záchranných archeologických výzkumů bylo přesvědčeno zastupitelstvo na regionální i republikové úrovni. Nelze než s povděkem kvitovat, že takovýto text vyšel v periodiku, jež má v podtitule Časopis stavebních inženýrů, techniků a podnikatelů. I když nejen ve stavařských kruzích je potřeba šířit osvětu o archeologické památkové péči.

„Ochrana archeologického dědictví a zájem na trvalém rozvoji území“
http://www.casopisstavebnictvi.cz/ochrana-archeologickeho-dedictvi-a-zajem-na
-trvalem-rozvoji-uzemi_N367

„Budoucí směry památkové péče“
http://www.casopisstavebnictvi.cz/budouci-smery-pamatkove-pece-v-cr_N404