Na břehu řeky Svratky…

… už nekvete rozrazil, ale v prázdninovém čase zde byla zahájena další z řady stavebních aktivit probíhajících v posledních letech na Vídeňské ulici. Od poloviny července do poloviny září jsme v souvislosti s přípravou stavby nového polyfunkčního domu na rohu Táborského nábřeží a Vídeňské ulice prováděli záchranný archeologický výzkum. Zkoumaná parcela bývalého domu Vídeňská 2 se nachází v bezprostřední blízkosti břehu Svratky, a proto jsme očekávali a zároveň doufali, že se podaří odkrýt severní okraj raně a vrcholně středověkého osídlení starobrněnského pravobřeží a přechod osídlené části území do zaplavované nivy řeky Svratky. Částečně se to podařilo.

Osídlení ze starší doby kamenné, ve vyšších polohách svrateckého pravobřeží doložené poměrně intenzivně, bylo zastoupeno pouze několika málo nálezy fosilních kostí a odpadu z výroby kamenných štípaných nástrojů, přemístěných sem až v mladších historických obdobích. Pravěké aktivity nebyly výzkumem zachyceny, nemůžeme ale zcela vyloučit jejich pozdější zničení činností řeky. Také osídlení z období raného středověku, kdy bylo území součástí širšího areálu brněnského hradu, je zastoupeno jen sporadicky. Teprve od vrcholného a především pozdního středověku byla část plochy osídlena intenzivněji. Doklady trvalejšího osídlení v podobě rozmanitých sídlištních objektů se koncentrují pouze v jižní třetině parcely. Blíže k řece Svratce se terén začíná výrazněji svažovat a vytváří hranu záplavového území (inundace), které nebylo pro trvalé osídlení vhodné. Na základě současného výzkumu se zdá, že inundace měla v těchto místech v období raného středověku charakter širšího štěrkového koryta, ve kterém se jemnější hlinité sedimenty usazovaly jen omezeně, a v rámci něho se pohyboval vlastní tok řeky Svratky. Teprve od počátku vrcholného středověku dochází k postupnému zanášení hlubokého koryta jemnými říčními sedimenty, které se činností vegetace a člověka postupně proměnily v nivní půdy. Původní terén záplavového území řeky z období raného středověku se nachází více než 5 metrů pod současným povrchem. Prostor výzkumu byl tedy okrajovou částí raně středověkého osídlení. Rovněž v pozdějším období byl součástí zázemí brněnského předměstí na svrateckém pravobřeží. V jeho bezprostředním sousedství se nacházel pro město životně důležitý brod, na jehož místě byl nejpozději ve 14. století postaven kamenný most. Nejpozději od konce 18. století sdílela zkoumaná parcela osudy sousedního domu č. o. 4, se kterým měla i stejné majitele. Z tohoto období pochází mimo jiné i pravidelně ohraničená koncentrace stovek rozbitých lebek hovězího dobytka. Situace by mohla souviset s povoláním majitelů parcely kolem poloviny 19. století, uzenářské rodiny Pinků. Větší část parcely byla využívána jako zahrada, na níž vznikla v 90. letech 19. století jedna z prvních mateřských škol v Brně.