Budoucí most přes Stříbrný potok a středověká huť u Havlíčkova Brodu

Takže po delší době je zde obsáhlejší zpráva o výkzkumu obchvatu Havlíčkova Brodu, který realizujeme ve spolupráci s Ústavem archeologie a Muzeologie Filozofické fakulty v Brně.

Havlíčkobrodsko, Lichtenburkové a stříbro:
Svůj první rozkvět produkce stříbra zažívaly přemyslovské země již po polovině 13. století, tzn. ještě před otevřením dolů v Kutné Hoře. Zásluhu na tom měla střediska těžby polymetalických rud v nitru Českomoravské vrchoviny. Na Havlíčkobrodsku je stříbrorudné hornictví doloženo poprvé listinou Smila z Lichtenburka z roku 1257, v níž se uvádí desátek ze stříbrných dolů u Brodu, Bělé, Přibyslavi a Šlapanova. Jeden z největších z hornických komplexů té doby se nacházel jižně od Brodu, nesl pojmenování Mittelberg (lat. Mons Medium) a v jeho okolí pracovalo množství úpraven a hutí.
Tyto provozy potřebovaly vodu jako zdroj energie i úpravnické médium, proto se zřizovaly u potoků a řek. Německá archeologie má pro tento typ výrobních areálů mladšího středověku zavedené označení Talhütte (údolní huť). Vypadá to ale, že břehy vodoteče, která okolo někdejšího Mittelbergu protéká, byly v době vrcholu těžby těmito provozy nejspíš přeplněny. Jak jinak si vysvětlit příznačné pojmenování Stříbrný potok a především fakt, že jedna z těchto hutí musela být zřízena daleko od dolů, což středověcí hutníci, pokud nemuseli, rozhodně nedělali? O její existenci v údolí, kde nyní kvetou louky, by se archeologové nedověděli, kdyby zde nezačala dlouho připravovaná výstavba silničního obchvatu Havlíčkova Brodu. Záchranný archeologický výzkum zde provádí ARCHAIA Brno ve spolupráci s Ústavem archeologie a muzeologie FF MU.

Archeologie protoindustriálních areálů - především obraz zdevastovaného přírodního prostředí:
Jak taková středověká huť vypadá? V hlubších uloženinách nivy Stříbrného potoka, v nichž panují ideální podmínky pro uchování organických hmot, odkrýváme v první řadě stopy dramatické proměny středověké krajiny spojené s nárazovým odlesněním. Způsob zacházení se smýceným dřevem působí nutně dojmem lhostejné nehospodárnosti: vidíme zde totiž poražené kmeny vzrostlých stromů bez dalšího využití, na nich pak pozorujeme stopy seker i opálení. Mezi tím vším se dají nalézt zbytky toho, co středověcí kolonisté používali, nosili a příležitostně snad i vyrobili: vyřezávané násady nástrojů, dřevěné kolíky, ale také např. část soustružené dřevěné misky či dílce kožené obuvi.
Protože se jedná o výrobní areál, jsou dominantními strukturami pozůstatky pecí a především velké množství hutnického odpadu v podobě možná až stovek kilogramů hutnické strusky. Místo o kulturních či sídlištních vrstvách hovoříme o uloženinách provozních a odpadních, z nichž některé jsou tvořeny prakticky výhradně struskami, nebo dřevěným uhlím. Společným rysem zkoumaných podpovrchových situaci jsou vysoké obsahy těžkých prvků, zejména olova, zinku a arsenu, které v tomto areálu dosahují až pěti procent! V archeologickém obrazu středověkých hutnických areálů zkrátka nelze očekávat stopy umění či krásy, nebo alespoň náznak harmonie každodenního života v lidských sídlech. Prostorová infrastruktura zkoumaného hutnického areálu je jednoduchá a účelná: na východním okraji nivy mimo dosah vody se nachází pece, z nichž vycházely žádané barevné kovy včetně stříbra a jako odpad pak hutnické strusky. Zatímco vyhutněné kovy putovaly na trh nebo přímo ke spotřebiteli, odpad v podobě neuvěřitelného množství strusky se zde hromadil, až se jím zanesly každá tůň, postranní ramena i břehy potoka. Otázka vodotechnických zařízení je zatím otevřenou neznámou.

Metalurgický odpad jako klíč k pochopení středověkých technologií produkce stříbra:
Základem výzkumu metalurgických areálů jsou analýzy archeometalurgického materiálu. Ten je tvořen hlavně hutnickými struskami. Velmi zajímavou skupinu představují fragmenty kamenných vyzdívek pecí s charakteristicky nataveným povrchem na plochách, které tvořily vnitřní stěny pecí.
Z výzkumu pochází soubor více než desítky olověných slitků, které nemají záměrný artefaktuální tvar. Výjimečný je proto výlitek ve formě dna nádoby, který dokládá užití zlomků původně kuchyňské keramiky při některých operacích. Olověné slitky patří mezi obvyklý materiál a byly zatím nalezeny snad na všech středověkých hornických lokalitách u nás i v Evropě. Mohly být surovinou pri zolovňování, kdy se čisté olovo roztavilo v kelímcích nebo na střepech a v něm se „rozpouštěly“ rudy stříbra, které se tak zbavovaly nežádoucích prvků. Slitky mohly sloužit i při prubířských testech.
Interdisciplinární přístup se odráží také v podílu geovědních oborů i archeobotaniky. Ta se vedle pylových a makrozbytkových analýz uplatňuje také při xylotomárním rozboru zuhelnatělého paliva. Na těchto činnostech se podílí odborníci Muzea Vysočiny Jihlava, Přírodovědné fakulty MU a také VŠCHT a další specialisté.

Problematická keramika a otázka sídliště hutníků
Slabým místem dosavadního výzkumu jsou keramické nálezy. Zatím lze hovořit o velmi chudém souboru asi jen desítky středověkých keramických zlomků, jejichž kvalita nepřevyšuje kvalitu střepů z povrchových sběrů. Možnosti plnohodnotného srovnání souboru od Stříbrného potoka s keramikou z dalších soudobých hornických areálů Havlíčkobrodska jsou tím pádem chabé. K dispozici je materiál z prospekcí u Stříbrných Hor či u Termesiv. Omezené možnosti srovnání poskytují i nereprezentativní soubory z hornických areálů získané exkavací. Patří sem nálezy ze středověké úpravny rud u Koječína, z metalurgického okrsku ze 13. století u Květinova a také z malého těžebního areálu u České Bělé.
Absence významnějšího množství keramiky znamená především to, že součástí huti nebylo přilehlé sídliště. I tento fakt podtrhuje výjimečné prostorové postavení huti zřízené daleko od dolů a hornických osad.

mailto:https://www.ceskenoviny.cz/…/archeologove-objevili-…/1794709

mailto:https://www.archaiabrno.org/home_cs/?acc=kvetinov

mailto:https://www.archaiabrno.org/home_cs/?acc=ceska_bela