SKLO, LUXUS a EPIDEMIE – reakce na epidemii moru v Evropě v polovině 14. století

(nikoliv odborná studie, pouze zamyšlení v dnešním kontextu)

Do poloviny 14. století dominovalo Evropě sklo benátské/italské provenience. Největší rozkvět typů, variant tvarů, dekorů s používáním skloviny různých barev se vyskytoval mezi posledními desetiletími 13. století, kdy byla výroba přenesena z Benátek-města na ostrov Murano a polovinou 14. století, kdy v Benátkách propukla epidemie moru. Nejznámějším výrobkem se staly číšky malované barevnými emaily a zlatem, rozšířené od pyrenejského poloostrova přes Británii, západní a střední Evropu do Skandinávie a dovážené i do Číny. Kvalitní bezbarvé sklo reprezentovaly dále nádoby, zdobené modrými vlákny - konvice a stolní láhve, číšky s dvoubarevnými nálepy (některé zdobené i zlatem), mnoho variant jednobarevných číšek s nálepy, šálky a misky. Ve velkém množství se v Evropě objevovalo také tzv. sklo islámské, vyráběné ve sklárnách v dnešní Sýrii. Dokladem vysoké hodnoty těchto bohatě zdobených číšek zlatem i barevnými emaily byla kožená a dřevěná pouzdra, která je chránila před poškozením, méně se do Evropy z islámských zemí dovážely stolní láhve případně lampy.

Soudě dle množství skla, které patřilo ke zboží luxusního charakteru, zažívala Evropa období blahobytu. Výroba luxusního zboží (nejen skla) jen kvetla, obchodní trasy propojovaly evropské země, Benátky představovaly vrchol a vzor civilizace.

Toto všechno po polovině 14. století z Evropy mizí. Jako jeden z důvodů je uváděn až třicetiprocentní úbytek obyvatelstva v severní Itálii, což samozřejmě postihlo i sklářskou výrobu a obchod a nepochybně ubylo i zákazníků, zaměřených na luxus. Po skončení této pandemie už nebylo sklo stejné. Nápadné je v zemích severně od Alp nejen menší množství skla benátské/italské provenience, ale především zchudnutí sortimentu. Žádné benátské malované číšky, žádné dvoubarevné číšky, méně variant jednobarevných. Celkově lze zaznamenat zjednodušení až zchudnutí skla.

Po skončení epidemie moru Evropa nebyla stejná jako před ní, což se projevilo i na skle, které mělo do té doby luxusní charakter. Ale: každé minus má i své plus.

Přínosem této nové doby pro výrobu v Itálii bylo nastartování výroby zaměřené na širší, méně majetné vrstvy. Projevem tohoto trendu byla masová výroba jednoduchých číšek s tzv. optickým dekorem, které byly foukané do forem s plastickými vzory. Bylo to levné zboží, dostupné i pro chudší vrstvy městských obyvatel.

Co přinesl markantní úbytek kvalitního skla Evropě severně od Alp? Do poloviny 14. století byly stoly nejvyšších vrstev zásobovány sklem luxusního charakteru. Regionální specifika byla patrně dána vkusem zákazníků té které oblasti. Benátské importy byly jen v malé míře doplňovány zbožím, vyráběným v regionálních sklárnách, přičemž tvary zejména nápojového skla byly ovlivněny, nebo napodobovaly benátské výrobky.

Zákazníci ve městech, na sídlech šlechty i církevních zařízeních si zvykli na používání nápojového skla a jeho úbytek paradoxně prospěl rozvoji regionálních sklářství. Mohutný rozmach sklářské výroby pozorujeme v Čechách, Uhrách i v německých zemích. Sklárny začaly vyrábět ve velkém množství zejména nápojové sklo, které však nemá ten jednotný charakter jako dříve – každý region se vydal vlastní cestou, preferující určité tvary: v Zemích koruny České vysoké číše s nálepy, v německých zemích vývoj vedl ke krautstrunkům a stangenglasům – což jsou opět nádoby s dekorem nálepů, a k masové výrobě číšek předfukovaných do forem s plastickým vzorem – číškám zv. maigelainy. V Uhrách to byly číšky s nálepy a varianty stolních lahví. Také receptury na výrobu skla vykazují regionální odlišnosti.

Z pohledu skla se Benátky/ Itálie z pohromy „černé smrti“ vzpamatovaly až za jedno století. Teprve krátce po polovině 15. století byl zde „vynalezen“ nový renesanční styl, založený na nové technologii výroby vysoce kvalitního bezbarvého skla zvaného cristallo. Používala se také skla mnoha barev (modrá, fialová, zelená) a rozvinuly se nové tvary nádob (poháry, mísy, talíře i konvice a stolní láhve). Byla oživena středověká výzdoba barevnými emaily a zlatem, antická technika dekoru rytého kovovým hrotem a od počátku 16. století i filigrán – zatavování bílých vláken do základní skloviny. Luxusní benátské zboží opět ovládlo Evropu – samotné výrobky se nejen objevují na stolech králů, šlechty, církevních hodnostářů a bohatých patricijů, ale staly se i vzorem pro domácí produkci. Teprve za jedno století se benátské sklo stalo znovu symbolem nejvyššího luxusu a udávalo tón celé Evropě.

Domnívám se, že tento příklad bude kopírovat i současná situace ve světě, vyvolaná korunovirovou pandemií. Doufám sice, že nedojde ke třicetiprocentnímu úbytku obyvatelstva, pouze k celkovému zjednodušení a zchudnutí života (přeživších) obyvatel. V první řadě bude omezena výroba luxusního, čili zbytného zboží, výroba se bude muset zaměřit na předměty běžné denní potřeby. V pudu sebezáchovy budou muset vlády jednotlivých zemí probrat z letargie (na EU bych moc nespoléhala) a zavést určitou formu státní regulace či plánování? (nejsem ekonom). A hlavně – každý jednotlivec – ať již dobrovolně, či jistou formou nátlaku – si bude muset uvědomit, co je pro jeho život důležitější – být živý a zdravý za cenu skromnosti a solidárnosti, nebo se nadále snažit urvat co se dá bez ohledu na ostatní, k čemuž jsme vedeni posledních třicet let.

Po skončení epidemie černého moru nebyla Evropa stejná jako před ní. Po skončení současné pandemie se také probudíme v jiném světě. Domnívám se, že luxus jak ho známe v něm najde místo nejméně za ... desetiletí?

Doufám, že se všichni dožijeme toho, abychom ověřili správnost uvedených názorů!