Jaro je tu

21. 03. 2020 – David Merta

Jaro je konečně tady! Tentokrát s protivným čínským virem, který vše kazí. Víme, že se mu to nepovede…ale dost o tom. Jaro! Malý krok pro člověka, ale velký krok pro přírodu a také archeologii, která je na přírodě závislá…Napadla mne volná parafráze na amerického astronauta Neila Armstronga. Pro jarní příležitost a nejen ji jsem sepsal následující klobásničku. Lépe to neumím. Je to jakási neumělá poklona pisateli onoho fejetonu. Abych vysvětlil onen termín, doma se říkalo básník, básník, klobásník…tak tedy:

 

LUDVÍK VACULÍK

 

Cítil jsem se jako pomalu vařená ropucha,

až se mně Sekyra zasekla do ucha.

 

A Český snář…

Ten měl jsem za breviář…

 

Po Převratu jsem se za něho až styděl,

co vše jsem v jeho knihách četl a viděl.

 

Objevil jsem paní Madlu s jejími dopisy Jiřímu Koláři,

četl jsem je pak vždy s lehkým úsměvem na tváři.

 

Nebyly ty dopisy vždy jen k lehkomyslnému smíchu,

vedly i k uvažování o nejednom mém hříchu.

 

On už Jaro je tady nenapíše,

ani z nebeské či z jiné říše.


Nejnovější články


Starší články najdete v archivu.