Ohlédnutí za letošní 51. konferencí Archaeologia historica na Křivoklátě

Právě před týdnem skončila, tentokrát pouze čtyřdenní 51. Konference archeologů středověku. Setkání se konalo v historických prostorách hradu Křivoklát uprostřed hustých lesů nad řekou Berounkou. Pro ty co nemají rádi dlouhé texty, jsem připravil alespoň malou kolekci snímků jednoho z našich nejstarších královských hradů.

Akci tentokrát pořádal Archeologický ústav akademie věd v Praze a musím říct, že to bylo znát. Jeho představitelé včetně současného ředitele Jana Maříka po celou dobu udávali krok. Nebylo to náhodou, neboť zvolené hlavní téma bylo „100 let české a slovenské archeologie středověku“ a ta, jak všichni víme, měla vždy největší oporu v pražském archeologickém ústavu. S kolegy Mirkem Dejmalem a Hynkem Zbrankem jsme na Křivoklát přijížděli trochu s obavami, jelikož jednotlivé názvy sekcí byly dosti abstraktní a trochu jsme se báli, že to celé sklouzne lidově řečeno k „dědkologii“, kterou ani jeden z nás nemá zrovna v lásce. Nicméně se tak stalo pouze zčásti. Nepochybně se to však podepsalo na účasti, která byla oproti loňskému roku ve Valticích přibližně dvoutřetinová. Bohužel to krom jiného vypovídá i o smutné skutečnosti, že k teoretickým a zajímavým tématům jako například - „Metodologická východiska, mezioborový rozvoj, historie paradigmat, ovlivňování a ovlivnění soudobým politickým prostředím“ - má v současné středověké archeologii opravdu málokdo co říct a to je opravdový důvod k zamyšlení…. Ostatně letos významně prořídli i řady jinak četných historiků staveb a kolegů ze Slovenska. Díky dvoudenní přítomnosti Jana Klápštěho a Petra Sommera na Křivoklátě nechyběli čelní představitelé archeologie středověku z předešlých 40 let a oba svými referáty dokázali, že mají stále co říct. Účast hned čtyř ředitelů-archeologů územních pracovišť Národního památkového ústavu naopak ukazuje, že nikoliv náhodou je současný NPÚ jedním z hlavních tahounů archeologického výzkumu v oblasti středověku u nás. Musím říct, že mne osobně potěšila i panelová diskuse, která oproti zvyklostem z posledních let nebyla pouhým vizuálním pozadím celé akce, ale skutečnou prezentací jednotlivých autorů pod taktovkou Ivany Boháčové. Celé se to samozřejmě neobešlo bez prohlídky hradu a návštěvy tzv. manského domu, který svého času prozkoumal zesnulý Tomáš Durdík.

Jediné co mi opravdu po ty tři dny asi výrazněji chybělo, byla větší ideová reflexe období před rokem 1989 a po něm, která mohla být alespoň výrazněji naznačena v předvečer oslav 30 let naší svobody. Nejen svobody osobní, ale i vědecké, jenž se zejména ve společenskovědní oblasti jen obtížně vymaňovala z pout marxistických myšlenek a účelových výzkumných směrů. Krom zahraničního příspěvku Susane Grunwald se tomuto tématu víceméně většina přednášejících vyhnula, což je pro dnešní společnost žel příznačné…Celkově lze říct, že se setkání vydařilo a mělo svým způsobem i lepší úroveň než v loňském roce, kdy se jednalo spíše o přehled výzkumů… Také doufám, že si přednesené referáty brzy přečteme v upravené formě na stránkách časopisu Archeologia historica, který po dlouhá léta s obdivuhodným nasazením dává dohromady kolektiv z brněnského Ústavu Archeologie a historie Masarykovy univerzity kolem Ireny Loskotové, za což jim patří velké uznání!

Odkaz na elektronickou formu časopisu Archaeologia historica:

http://www.phil.muni.cz/journals/index.php/archaeologia-historica

Ke konferenci:

https://www.facebook.com/events/k%C5%99ivokl%C3%A1t/archaeologia-historica-2019