Laboratorní hlasatel: Náboženské poutě z Brna do štýrského Mariazell v 19. století (úvod k nálezům svátostek z Mariazell)

26. 03. 2019 – Gabriela Ondříková

Výzkumem hřbitova na Vojtově ulici v roce 2017 bylo získáno i obrovské množství předmětů hrobové výbavy zemřelých, které se následně dostávají do naší laboratoře ke konzervování. Mezi těmito předměty je i nemalá část zástupců křížků a svátostek pocházejících ze štýrského Mariazell. Toto poutní místo patří k jednomu z nejvýznamnějších poutních míst v Rakousku. Dle legendy je jeho vznik spojen s mnichem Magnusem, jenž na příkaz opata ze Sankt Lambrechtu byl poslán do dnešní oblasti Mariazell, aby zde sloužil jako duchovní otec místním pastevcům. Těsně před svým cílem spatřil Magnus skálu, která mu bránila pokračovat dále v jeho cestě. Prosil tedy o pomoc Pannu Marii. V ten okamžik se skála rozpadla a cesta byla volná. Po svém příchodu do cíle dne 21. prosince 1157 Magnus položil sošku Panny Marie z lipového dřeva, kterou si přinesl z kláštera v Lambrechtu, na kmen stromu a vybudoval kolem ní dřevěnou kapli, tu zároveň používal jako přístřeší a mnišskou celu. Takto podle legendy vznikl název poutního místa „Maria v cele“ – Mariazell, které se brzy stalo centrem celé oblasti.

Další legenda pojí Mariazell s moravským markrabětem Jindřichem Vladislavem I. a jeho manželkou. Oba byli dlouhou dobu nemocni dnou. Ve snu se jim zjevil svatý Václav a pravil jim, aby vytrvali a nařídil jim vykonat pouť do Mariazell. Manželé se tedy vydali na cestu vedeni svatým Václavem nebo andělem do Mariazell, kde učinili děkovnou pobožnost a postavili kolem původní dřevěné cely románskou kapli, která byla v průběhu dějin přestavěna na kostel, jenž byl dále renovován a rozšiřován. Vzniklo dokonce legendické spojení mariánského Sacro sancta Čech – Staré Boleslavi a Mariazell prostřednictvím, již výše jmenovaného, svatého Václava. K zdůraznění této legendy došlo zřejmě proto, že podtrhávala legitimní nároky Habsburků na český trůn.

S poutním místem Mariazell je spojena i bitva Ludvíka I. Uherského z Anjou proti Turkům. Ludvíkovo vojsko bylo proti nepříteli v menšině, naděje na vítězství se tedy zdála mizivá. Ludvík se obrátil s prosbou na „Matku Boží Marii z Celly“, u jejíž sochy v Mariazell se modlil. Panna Marie se mu poté zjevila ve snu a slíbila, že jeho prosbu vyslyší. Po probuzení Ludvík spatřil obraz Panny Marie, jenž měl zavěšený na své hrudi. Ludvík to pochopil jako znamení jít do bitvy a zvítězil. Po této události z vděčnosti věnoval do chrámové pokladnice v Mariazell roku 1363 drahocenný deskový obraz Panny Marie, vykládaný zlatem a drahokamy. Obraz byl rovnocenně ctěn s milostnou sochou Panny Marie Zellenské. Devoční socha i obraz Panny Marie Zellenské byly uctívány rakouskými Habsburky. Z tohoto důvodu velkolepých každoročních poutí do Mariazell byly účastny všechny země monarchie. Panně Marii Zellenské oficiálně zasvětil svoji rodinu rakouských Habsburků císař Ferdinand III.

Díky reformám Josefa II. došlo ke zrušení všech pořádaných poutí, Mariazell nevyjímaje. Tyto reformy byly zaváděny mezi léty 1781 až 1785 a znamenaly konec okázalých poutí. K obnovení poutnictví došlo záhy, nikdy však již nenabylo tak velkých rozměrů. V Brně z farnosti sv. Jakuba vycházelo každoročně veliké procesí do Mariazell. Pro poutníky byla prakticky po celé 17. až 19. století vydávána bohatá poutní literatura v českém i německém jazyce. O průběhu takové poutní cesty z Brna do Mariazell vypovídá i dochovaný spis Ferdinanda Pátka Die Wallfahrt von Brünn nach Maria – Zell z roku 1874. Cesta z Brna do Mariazell a zpátky trvala poutníkům zpravidla 14 dnů, záleželo na tom, jakou trasu si zvolili. Pátek líčí svoji pouť den po dni. Připojuje i popisy krajiny a význačných míst. Poutníci šli z Brna přes Znojmo, Retz, Dreieichen, Schrattental a Pulkau do Eggenburgu. Dále pokračovali do Maissau, Mühlbachu, Elsarnu, Strassu, Langeloisu, Kremsu a Steinnu až do Gottweigu. Poté pouť vedla kolem Statzendorfu a St. Pölten do Wilhemsburku. Následoval Lilienfeld a Spitzer Brand. Dále je čekal výstup na kopec sv. Anny, kopec sv. Josefa až do Mariazell, kde poutníci mohli před milostným obrazem a sochou Panny Marie přednést své prosby, poděkování, starosti a radosti. Cesta do Mariazell byla dlouhá 250 km a poutníci ji ušli za 6 dní. Nazpět se většinou vraceli přes kopec sv. Jáchyma, Alpy, Maria Taferl, Melk, Langelois, Eggenburg, Pulkau a Schrattenthal až do Brna ke kostelu sv. Jakuba, místa počátku jejich pouti. Záleželo ovšem na nich, jakou zpáteční cestu si zvolili. Někteří z nich se nazpět vraceli stejnou stezkou, jiní se rozhodli navštívit ještě další významná místa.

Procesí probíhala za zpěvu náboženských písní, kázání a modliteb. Každý jedinec mohl na jednotlivých zastaveních rovněž věnovat svůj čas soukromé meditaci a rozjímání.Podrobnější pojednání o konzervaci dochovaných mariazellských křížků a svátostek z výzkumu hřbitova na Vojtově ulici bude pojednáno později.

Literatura:
NOWOHRADSKY, H., 1857: Jubiläums - Festblüten zur frommmen Erinnerung an den Gnadenort Maria-Zell im Jahre des Heiles 1857. Wien – Gratz.
OMELKA, M. – ŘEBOUNOVÁ, O. – ČECHURA, M., 2013: Několik poznámek k novověkému pohřebnímu ritu na příkladu hrobových nálezů poutních medailonů z kostela sv. Jana Křtitele v Jindřichově Hradci, Archeologia Historica 38, s. 379 – 395.
PÁTEK, F., 1874: Die Wallfahrt von Brünn nach Maria – Zell. Brünn.
ROYT, J., 2004: Štýrské poutní místo založil Moravan, Katolický týdeník 22, http://www.katyd.cz/clanky/styrske-poutni-misto-zalozil-moravan.html , cit. 14. 2. 2019.
ROYT, J., 2011: Obraz a kult v Čechách v 17. a 18. století. Praha.
ROYT, J., 2014: Panna Maria jako generalissima. In: HISTORIE – OTÁZKY – PROBLÉMY 2/ 2014, s. 212 – 226.
STERN, J., 1999: 9. Cesta poutníků z Brna do Maria Zell. In: Staré stezky. Poutní cesty. Soubor referátů z 4. pracovního setkání 21. 4. 1999. Brno, nepaginováno.
ŠTAJNOCHR, V., 2000: Panna Maria Divotvůrkyně: nauka o Panně Marii, mariánská ikonografie, mariánská poutní místa. Uherské Hradiště.
ZUBER, R., 1991: Lidová zbožnost a poutě na Moravě v 18. století, Studia Kroměřížska 2, s. 74 – 86.

Zpovědní lístek Mariazell s vyobrazením milostivé sochy vlevo a obrazu Panny Marie vpravo, tisk. Podle Běhalové 2012, s. 84.
F. Richter, Brno, kostel sv. Jakuba Staršího 1828, před regotizací probíhající 1871 – 1879. (https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Brno-kostel_sv._Jakuba,_F._Richter,_1828.jpg, cit. 14. 2. 2019)
Mariazell. Podle Nowohradsky 1857