Paměť krajiny a výstavba přehrady Nové Heřminovy

První příspěvek z řady krátkých textů o Nových Heřminovech

Mezi Bruntálem a Krnovem v hornaté krajině Nízkého Jeseníku, která se zvedá dál k Pradědu, byla ve středověku založena ves v minulosti zvaná (Neu) Erbersdorf a dnes Nové Heřminovy. V syrovém údolí s poli, lesy a loukami spějícími ke korytu říčky Opavy jsou rozptýleny usedlosti, které nám ještě dnes přináší příběh o krajině v době předindustriální. V budoucnosti bude asi 130 ha zaplaveno vodou a velká část okolí upravena přehradou Nové Heřminovy. Místní lidé svůj boj o záchranu domovů definitivně prohráli na konci minulého roku, kdy stížnost obce odmítl Ústavní soud. Cesta k položení základního kamene je tedy otevřená a schválení vládou z doby před více než deseti lety dojde naplnění, stejně jako přehrada... Nechci se pouštět do diskusí nakolik je vodní nádrž potřebná a zda lze s povodněmi či suchem bojovat i jinými, třeba levnějšími způsoby. Ostatně nejsem k tomu povolán svým vzděláním. Rád bych však v několika příspěvcích na fejsbuku a zápisníčku představil paměť krajiny a některé úvahy o cestách vedoucích k „uchování“ hodnot, které jsou odsouzeny k zániku. Měl bych na tomto místě také poctivě říct, že jsme s kolegy z Národního památkového ústavu, Masarykovy univerzity a Slezské univerzity v Opavě vytvořili tým, jehož cílem bylo mezioborově zdokumentovat historické stavby a památky určené k demolici. Náš záměr se bohužel na Povodí Odry nepodařilo prosadit, takže dnes už z povzdálí sledujeme jen časově, prostorově a z hlediska odborných kapacit velmi omezený archeologický výzkum prováděný Slezským muzeem v Opavě. Ten ve stávajících parametrech patrně nemůže vést ke komplexní dokumentaci památek v údolí, kterými jsou nejen zmíněné usedlosti, ale i kaple, pozůstatky cest, mlýnů, božích muk, polností, plužin, kováren a bělidel, ale také stop po středověkém dolování zlata na řece Opavě. A také možné stopy středověké vsi, která byla zničena v době česko-uherských válek nechvalně proslulou Černou rotou ve službách krále Matyáše Korvína. Podrobnou dokumentaci nikdo nedělá, část historických objektů již byla zbořena… U obdobných stavebních projektů vytane snad každému archeologovi středověku na mysli příklad zničené krajiny Mostecka. Ta zcela ztratila svou tisíciletou tvář během několika desetiletí. I zde podlehla těžbě uhlí řada vesnic a dokonce i jedno celé královské město, o záboru dalších se pouze mluví, prozatím. Archeologie na Mostecku byla velmi nahodilá a jiné průzkumy téměř neviditelné. Úlitbou a chloubou tehdejších „rozvojářů“ byl přesun gotického kostela Nanebevzetí Panny Marie o několik stovek metrů dále. To však bylo za těch komunistů… Jak to v oblasti vypadá nyní, máme možnost všichni sledovat v seriálu Most, který právě vysílá Česká televize. A co dnes? Umí se dnešní inženýři z Povodí Odry postavit čelem k ničení historických prvků krajiny, která podlehne dalšímu rozvoji? Domnívám se, že jsme se za ty tři desetiletí moc neposunuli. Je to jen jedna z dalších deziluzí dlouhé polistopadové kocoviny. I když naše společnost nesrovnatelně zbohatla, stále nedokáže pro dokumentaci a případnou ochranu prvků historické krajiny udělat maximum. Pro mnohé se bohužel jedná o pouhé staré barabizny a takzvanou „nadstavbu“, jak říkali dříve soudruzi. Což ostatně dokládá časová osa stavby přehrady publikovaná na stránkách projektu. O historických stavbách a jejich ochraně zde nenaleznete žádnou zmínku… Velkorysejší řešení archeologických, stavebně historických či památkových průzkumů by přitom bylo pouhým zlomkem v ohromných finančních nákladech na celou stavbu a časově by ji neohrozily. Je ostudou, že se lecjaký soukromý investor dokáže s touto „památkovou zátěží“ vypořádat slušněji a lépe nežli stát. Stát je však široký pojem a kupříkladu u stavby dálnic můžeme oproti tomu v poslední době vysledovat opačný extrém. Nicméně princip je podle současného zákona jasný, kdo ničí ten platí, tedy krom soukromých nepodnikajících osob. Podnik ve státním vlastnictví by měl jít příkladem a ukázat bez okolků správnou cestu i dalším. Nebo bychom si raději měli vzít za vzor situaci v Africe či kdesi v Číně, kde si s lidským, natožpak kulturním rozměrem při výstavbě vodních děl vůbec nelámou hlavu? Krajinu sice do původního stavu již nikdy nedáme, ale neměli bychom zapomenout, jaké to tu bylo předtím než…

V příštích krátkých příspěvcích bych chtěl představit historii Nových Heřminovů, zamyslet se nad otázkou - kde končí archeologie a jaké jsou vůbec její možnosti v podobných případech a nakonec představit příběhy některých usedlostí.

http://prehradanoveherminovy.cz/