Středověký klášter v Nové říši

31. 10. 2018 – Marek Peška

V samotném centru Vysočiny poblíž Telče se nachází malé zapomenuté někdejší klášterní městečko Nová říše. O založení tamního konventu premonstrátek se bohužel nedochovaly prameny, podle pozdní klášterní tradice stál u jeho vzniku roku 1211 Markvart z Hrádku a jeho žena Vojslava. Novoříšský konvent byl osazen prostřednictvím kláštera v brněnských Zábrdovicích a první řeholnice přišly patrně z dolních Kounic. Do počátku 15. století klášter vcelku prosperoval a devastující vliv na něj měly až husitské války. Podle tradice měl být v letech 1423 až 1424 vyloupen a roku 1430 zpustošen a srovnán se zemí. V druhé polovině 15. století se klášter snažil spíše s menšími úspěchy získat nazpět uchvácený majetek a jeho nedobrá hospodářská situace zřejmě vyvrcholila v úpadek na počátku 16. století. Tehdy byl jmenován jeho ochráncem Jindřich z Hradce a na Telči. Skutečná restaurace kláštera, však byla zahájena až po roce 1605 proboštem Janem Skotnickým. V roce 1619 byl následně vypleněn a stala se z něj na nějaký čas dokonce nekatolická motlitebna. V roce 1641 došlo k jeho definitivní proměně v mužský konvent, když bylo ze Zábrdovic do Nové říše uvedeno 7 kanovníků. Další rozvoj sice byl narušen vypleněním konventu Švédy v roce 1645, ale po tomto posledním násilném aktu již nic nebránilo barokní obnově a postupné výstavbě rozsáhlého barokního konventu v průběhu druhé poloviny 17. a v 18. století. Bez úhony dokonce přečkal i josefínské reformy. Za druhé světové války byl při heydrichiádě klášter obsazen jednotkami SS a přeměněn na sídlo Hitlerjugend. Kromě tří noviců skončili všichni tehdejší řeholníci v Osvětimi… Po krátkém poválečném pokusu o obnovu byl konvent v roce 1950 opětovně zrušen a jeho bratři byli postiženi dalšími, tentokrát komunistickými represemi. K jeho „definitivní„ obnově došlo záhy po roce 1989.

Dosud je v literatuře obecně přijímaná teorie, že středověké části konventu zanikly a během husitských válek byl klášter zničen. Stopy po středověkém konventu dosud nebyly nalezeny. Klášter i s kostelem byly znovu postupně postaveny v průběhu baroka. Žádný stavebně historický průzkum na areál nebyl dosud vypracován, nebo jsme na něj prozatím nenatrefili. Nicméně zde máme několik indicií, které poukazují na starší původ barokního konventu již při pohledu na jeho rozvržení. Jednak je to vychýlená orientace kostela vůči kvadratuře, dále neobvykle protáhlý a obdélný rajský dvůr spolu s opěrnou soustavou pilířů kolem kaple sv. Anny postavené údajně po roce 1616. Stavební práce v rámci kvadratury v uplynulých dvaceti letech zřejmě nebyly pozorně sledovány, neboť již z letmého pohledu na odhalené nádvorní stěny, jinak nově omítnutém ambitu, je zřejmé, že se jedná o stavbu předcházející období baroka.

Nicméně díky archeologickému výzkumu v průběhu letošního roku je jasné, že se v oblasti poznání nejstarších stavebních dějin konventu posuneme významně kupředu. Od letošního léta je v areálu prováděn rozsáhlý archeologický výzkum v souvislosti s odvlhčením a předlážděním prostoru barokního ambitu. Výzkum provádí Muzeum Vysočiny v Jihlavě pod vedením Davida Zimoly a ve spolupráci s územním odborným pracovištěm Národního památkového ústavu v Telči zastoupeným historikem a archeologem Stanislavem Vohryzkem, kteří i s dalšími archeology MVJ a antropology z Lékařské fakulty Karlovy Univerzity tvoří skvělý tým. Náš ústav se externě podílí prostřednictvím mé osoby na interpretaci stavebních situací a dokumentaci odhalených historických konstrukcí. Předběžně lze říct, že byla učiněna řada významných poznatků. Středověký ambit stojí na svém místě a na jeho základech byla vztyčena barokní kvadratura. Původní podlaha je umístěna cca 1m pod současnou dlažbou. Celkově lze říct, že ambit prošel i významnou pohusitskou přestavbou. V rámci obvodových stěn je zde dochována řada architektonických prvků v sekundární poloze. Ze staršího chrámu se podařilo zachytit základy apsidy jeho severní lodi, na níž je postaven dnešní kostel, který byl zřejmě v průběhu baroka prodloužen. Nejzajímavějším „objevem“ jsou základy druhého středověkého klášterního kostela (?), který stál v těsném sousedství staršího (?) chrámu a objevuje se i ve starších písemných pramenech. V prostoru jeho presbytáře byla později zřejmě na jeho základech (?) vystavěna kaple sv. Anny. Tento původně gotický kostel měl zřejmě dvě stavební fáze. Jeho celkový rozsah sice potvrdí až geofyzikální průzkum v rajském dvoře, ale stovky hrobů v jeho interiéru jsou nezvratným dokladem jeho trvání po většinu středověku. Výzkum bude v rámci celého ambitu pokračovat i v průběhu jarních měsíců a po jeho ukončení se můžete těšit na shrnutí většiny nových objevů a nálezů, spolu se základní analýzou jeho stavebního vývoje.

Závěrem bych dodal, že starší „ustálená“ představa o dřevěných počátcích našich zvláště ženských klášterů, která se dotýká i Nové říše, bude muset být v budoucnu pod vlivem nových archeologických výzkumů značně revidována. Z tohoto pohledu je hezkým příkladem náš nedávný výzkum v Doubravníku, který vyvrátil původní představy o středověkém vzhledu a rozsahu tamního konventu. Nebo nálezy z kláštera premonstrátek Rosa Coeli v Dolních Kounicích.

Literatura:Foltýn, D. a kol. 2005: Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Praha, s. 456-461.Samek, B. 1990: Imělecké památky Morava a slezska 2 (J/N), Praha, s. 677-687.