Jedno brněnské puzzle (a novoroční předsevzetí)

28. září 1617 si Adam mladší z Valdštejna zapsal do svého deníku: „Dnes sem jezdil se panem maršálkem s chrty u Pohořelic, uštval sem šest zajíců. A dnes sem projednával stavení a dům v Brně. Dnes sem se zedníkem brněnským smluvil, co mu se dáti má od boření obouch domů v Brně a kruntu vybírání, ode všeho 300 kop a od sáhu skrz a skrz po 1. zl. rejnským, přímenku 5 mtů žita, 20 sudů piva, pšenice, hrachu, ječmene. S kameníkem od voken a dveří od jednoho střevíce 18 kr., od pesků a malých oken po 14 kr. a něco přímenku.“ Když jsem si takřka před dvaceti lety poprvé edici deníků pročítal, zajímalo mne především Adamovo cestování a „drby“ z lepší společnosti, kdo a případně jak umřel, s kým byl na honu, obědě či večeři nebo s kým hrál o peníze a tak. Až později jsem věnoval pozornost i jiným, „obyčejným“ informacím z jeho každodennosti. Tak mne zaujala i druhá část shora uvedeného zápisu, která se váže k brněnským reáliím. Následně jsem se dozvěděl, že dnešní tzv. Palác šlechtičen (součást MZM) na rohu ulice Kobližné a Běhounské přešel do majetku nadace k výchově opuštěných šlechtických a měšťanských dívek právě od Valdštejnů. Jen tak pro informaci jsem se podíval na nejstarší brněnskou vedutu (či obraz) zachycující přehledně celé město, a to Pohled na Brno z ptačí perspektivy od Hieronymuse Benno Beyera a Hanse Jörga Zeisera z roku 1645 (to je ostatně náš nejoblíbenější ikonografický pramen pro různá pozorování ohledně Brna první poloviny 17. století), jak je zde patřičná zástavba vyobrazena. Ke svému překvapení jsem zjistil, že v místě pozdějšího domu šlechtičen se nachází dvojice nedostavěných/zpustlých (?) domů. Přebral jsem si to tak, že k realizaci výstavby valdštejnského paláce do této doby nedošlo – z vícera případů víme, že veduta je obdivuhodně přesná a detailní. Tento předpoklad potvrzuje ostatně i kupní smlouva z 19. září 1669, kdy za 3000 zl. koupil pro nadaci kníže Ferdinand z Dietrichštejna od Karla Ferdinanda Valdštejna, na Mnichově Hradišti a Svijanech, zastupujícího nezletilou Františku Valdštejnovou, rozestavěnou valdštejnskou nemovitost na rohu Kobližné a Běhounské ulice…Dle této kupní smlouvy se mělo jednat o dva menší domy s nějakým stavebním materiálem. Takže když si tyto informace srovnáme, dojdeme k zjištění, že na rohu ulic Kobližné a Běhounské, na jednom z nejlukrativnějších míst v Brně, po dobu takřka 50ti let bylo staveniště. Velkolepého valdštejnského paláce jsme se tak nedočkali…Vlastní stavební práce na nadačním domě probíhaly v letech 1672 až 1690 pod taktovkou stavitele Jana Křtitele Erny. Svou funkci dům začal plnit až v roce 1699. V 18. století následovaly další stavební úpravy, tou největší bylo propojení se sousedním domem hraběte Michala Maxmiliána Althana po roce 1789. Ten dříve patřil Magnisům a právě on měl být primárním domem nadace. Do osudu stavby zasáhla druhá světová válka, když při náletu USSAF 20. 11. 1944 dostala přímý zásah část bývalého magnisovského domu. Byla natolik poškozena, že bylo rozhodnuto o její asanaci. Na jejím místě dnes stojí budova Komerční banky. Nutno podotknout, že v článku Vladimíra Voldána je ke stavbě uvedeno množství interesantních podrobností, které byly excerpovány z bohatých archivních pramenů. Prameny by bylo asi potřeba opětovně projít a nejlépe vydat jejich edici, protože si to z mnoha ohledů zaslouží –jejich součástí jsou (nebo přinejmenším v roce 1961 byly) např. i stavební plány a také soupis stavebního materiálu i s jeho proveniencí. Rádi bychom se o to v příštím roce pokusili…

Ke čtení: Voldán, V. 1961: Za stavební minulosti obnoveného paláce na rohu Kobližné a Běhounské ulice. BMD 3, 201-205; Koldinská, M. – Maťa, M. edd. 1997: Deník rudolfinského dvořana. Adam mladší z Valdštejna, 1602 – 1633; Müller, Z. – Flodrová, M. – Budík, M. – Schildberger, V. 2005: Bomby nad Brnem.