Viděli jsme hulínský hrad?

První zmínka o Hulíně je z roku 1224, kdy zde Přemysl Otakar I. vydal dvě listiny. Roku 1248 je Hulín střediskem zeměpanského statku. O třináct let později patřil olomouckému biskupství, z této doby pochází i první zpráva o kostele sv. Václava. Ten je však nepochybně starší. Hulín je v této zprávě označen jako městečko, o šest let je už zván městem, pak zase městečkem a od roku 1457 definitivně město. Jako určitou zajímavost lze uvést, že zde potvrdil markrabě Přemysl obdarování kláštera v Doubravníku, což se stalo roku 1238. V sousedství kostela se předpokládá existence zeměpanského dvorce, který měl biskup Bruno ze Šaumburka po roce 1261 přebudovat na tvrz/hrad. Biskupský hrad je zde jmenován v letech 1292-1294). Tato stavba snad neměla dlouhé existence, neboť roku 1412 již není zmiňovaná – poslední přímá zmínka je z roku 1322. Tvrz je bez upřesnění lokalizována do „okolí“ kostela s tím, že ji obepínala ramena řeky Rusavy a příkop. V současnosti jsou pozůstatky příkopu patrné na severní straně, pod ohradní zdí bývalého hřbitova. Ostatně různě zalamovaná a nastavovaná hřbitovní zeď spolu s pozůstatky příkopu odkazuje na původní areál dvorce (?) a kostela. Za vlastní plochu tvrze bývá považována zvýšená terénní vlna před západním průčelím. To je vše, co se o dvorci, tvrzi nebo případně hradu dnes ví.
Kostel sv. Václava je na tom o poznání lépe (viz Samek 1994; Kuča 2001). Předpokládá se, že l byl vystavěn někdy ve 30. letech 13. století. K dataci je nejpříhodnější monumentální severní portál. Shodou náhod a laskavostí otce Jiřího Kopřivy jsme mohli portál vidět i fotit. Hlavice, talířové patky, splávky či drápky i profilace římsy k takovéto dataci bezpečně odkazují. Z původního kostela se zachovalo takřka v celém rozsahu kvádříkové zdivo lodi a část zdí věže předsazené v ose západního průčelí. Ta se zřejmě někdy v raném novověku zřítila a byla znovu vystavěna 1583 až 1584, což je písemně doloženo. Loď osvětlovala trojice široce rozevírajících se oken (na severní i jižní straně). V jižní zdi je okénko osvětlující panskou tribunu, v severní zdi pak je vyzděno (v síle zdi) schodiště, kterým byla tribuna přístupná z interiéru kostela. O podobě presbytáře nevíme. Opět se před námi otevírá otázka vlastnických kostelů. A otázka, zda byly kostely konce 12. a začátku 13. století zamýšleny prvoplánově i jako refugia. V tomto případě by tomu vše nasvědčovalo…
Shodou okolností jsme při naší návštěvě areálu kostela či bývalého hřbitova mohli vidět výkop nacházející se v místech předpokládaných staveb tvrze/hradu. Ve výkopu byly patrné pozůstatky dvou kamenných substrukcí. Jedna, liniová, zřejmě mohla souviset s nějakou fází západní části ohradní zdi hřbitova. Zajímavěji se jevilo zdivo, které snad tvořilo nároží, jehož pozůstatek se nacházel v jihovýchodním koutě výkopu. Dle svého vzhledu bychom jej považovali za středověké. Snad by se mohlo jednat právě o pozůstatek tvrze/hradu. Vzhledem k tomu, že jsme nebyli vybaveni do pole a pohybovali se na „cizím“ území, nepokusili jsme se ani o žádnou, byť jen letmou archeologickou akci.
Areál při kostele sv. Václava v Hulíně tedy představuje hned z několika hledisek naprosto výjimečnou lokalitu. A to v kontextu studia a pochopení správních a církevních center 12. a 13. století. O vlastní architektuře nemluvě. Ale jak zde provádět nějaký rozsáhlejší či důkladnější výzkum nebo průzkum jinými než nedestruktivními metodami si v současnosti nedokážeme představit.

Ke čtení: Plaček, M. 2001: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí; Samek, B. 1994: Umělecké památky Moravy a Slezska. Svazek A/I.; Kuča, K. 2000: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, II. díl H-Kole.