Aquamanile z Veselé

Jak asi všichni vědí, aquamanile je figurálně ztvárněná kovová či keramická nádoba, o níž se předpokládá, že byla používána k liturgickému nebo profánnímu přechovávání a lití tekutiny.V archeologických nálezech se nejčastěji objevují aquamanile keramická, spojovaná s měšťany a nižší šlechtou, kteří si cenné kovové výrobky nemohli dovolit, byť i tyto mohou reprezentovat jistou sociální výlučnost. Dle dnes převládajícího názoru byla keramická aquamanile v každodenním životě středověkého člověka používána při stolování. Kromě bezpochyby ozdobné funkce stolu sloužila zvláště k mytí rukou při jídle, avšak vyloučit nelze ani možnost, že byla užívána i k jiným účelům (např. přechovávání jiných druhů tekutin).

Asi nejčastěji se setkáváme se zoomorfními aquamanile (např. v podobě berana, koně, lva, ježka, psa aj.), méně častěji s aquamanile s rytířskou tématikou (osedlaní koně, rytíři na koních) a spíše ojediněle pak s exempláři v podobě bájných bytostí a démonů. Za funkčně stejné předměty lze považovat i třmenové konvice s dvěma výlevkami, které jsou modelovány do podoby zvířecích hlaviček, nejčastěji beránků. Velká část těchto nálezů je pokryta vnější, tj. dekorativní různobarevnou glazurou, známe však i exempláře neglazované, popř. červeně malované či engobované.

V Brně se s nejstaršími nálezy můžeme setkat snad již kolem poloviny 13. století, kdy se převážně jedná o neglazované exempláře okrového střepu s červenou malbou či engobou. Nástup glazovaných, současně však i režných aquamanile pozorujeme od 2. poloviny 13. století, přičemž jejich největší boom lze spatřovat v závěru tohoto století a v 1. polovině století následujícího. Od druhé poloviny 14. století počet nálezů aquamanile klesá a během 15. století nám z nálezového fondu zcela mizí.
Ohledně provenience jsou tyto předměty považovány za importované zboží (ostatně jako vše, čeho je méně, než obvyklé množství). Osobně se domnívám, že u nejstarších exemplářů tomu tak opravdu může být, ohledně nálezů z pozdního 13. a 1. poloviny 14. století bych si dovolila uvažovat o místní produkci. Žel prozatím nebyla žádná z aquamanile podrobena exaktním přírodovědným analýzám, a tak konstatování, že makroskopicky to „vypadá, jako z brněnských spraší“, asi neobstojí. Snad by mohlo být uvažováno i o nějaké specializované dílně/řemeslníkovi vyrábějící tyto předměty, neboť některé nálezy si jsou tak podobné, že bychom řekli, že vznikly pod rukama jedné a týž osoby.

Na základě relativně početné pramenné základny můžeme říci, že výskyt aquamanile lze spojovat s prostředím měšťanských domů, zřejmě však bez ohledu na sociální postavení obyvatel. Známe je totiž v podstatě z každého většího archeologického výzkumu v historickém jádru města Brna a mnohé exempláře pocházejí i z předměstských částí.

Do roku 1976 byly z Brna známy 3 aquamanile. V roce 2003 bylo z brněnských výzkumů známo již téměř 50 exemplářů. Od té doby se však pramenná základna výrazně navýšila a pravděpodobně nebudeme daleko od pravdy, když napíšeme, že dnes již těchto nálezů může být více jak sto (jednoznačně určených). Vždyť jen z výzkumu na ulici Veselé prozatím disponujeme více jak 30 exempláři!

A na ty nejkrásnějších z krásných exemplářů se můžete těšit, až projdou naším laboratorním salónem krásy!


A protože nás tyto tak nádherné předměty vždy ohromovaly svojí krásou a dokonalostí, nechali jsme si již v minulosti některé z brněnských nálezů experimentálně vyrobit….Experimentální výroba aquamanile

Literatura
Veselá, P. 2003: Nálezy hliněných akvamanilií v Brně. Rkp. 1. seminární práce na ÚAM FFMU v Brně.

A ještě jeden dnešní úlovek...