Koníček ze Sebranic

22. 07. 2015 – David Merta

Letos třetím rokem pokračuje archeologický výzkum na bývalé rychtě v Sebranicích č.p. 36. Výzkum probíhá v prostoru průjezdu do dvora, kde bude nově položena pojezdná vrstva tak, aby průjezd mohl v budoucnu opět sloužit své funkci. Vzhledem k tomu, že bylo potřeba snížit stávající povrch o cca 30 cm pro veškeré potřebné konstrukční vrstvy, došlo k výzkumu v celém rozsahu průjezdu. U stěn sousedního domu byly výkopy hloubeny na nižší niveletu, aby zároveň došlo k ověření statiky. Podobně byl vytěžen zásyp vodovodního potrubí, aby došlo k ověření jeho stavu a zároveň i k ověření stratigrafie archeologických vrstev. Zachycena byla úroveň podlahy shořelého domu z 15. století a jeho planýrka. Pod touto úrovní se pak nacházely další, blíže nedefinované vrstvy, které svým charakterem měly nejblíže opět k planýrce starší, tentokrát neshořelé (záměrně stržené) stavby. Mimo tradiční nálezový fond představovaný především zlomky keramiky se podařilo získat i několik fragmentů plastiky keramického koníčka. Byl vyroben z jemné šedé hlíny, symbolicky na něm byla radélkem ztvárněna hříva i postroj. Koník měl uraženy všechny nohy, za to bylo jeho součástí mohutné turnajové sedlo, taktéž zdobené radélkem. Chyběl však jezdec/rytíř. Tedy toho jsme nenašli. V hrudi, mezi předníma nohama, se nacházel kruhový otvor, který dává tušit, že tato hračka nebyla pouze statickou ozdobou dětského koutku v domě (dá-li se ovšem o něčem takovém uvažovat). Koník zapadá do kolekce podobných hraček, které máme doloženy především z městského a hradního prostředí od druhé poloviny 13. století (komplexně naposledy Měchurová 2009). Z publikovaných nálezů z moravského prostředí je mu nejblíže koník z ulice Josefské v Brně nebo z ulice Okružní v Jevíčku (ten je ovšem žlutě glazovaný). Jinak velikostně i provedením se z nám známé skupiny těchto artefaktů nijak nevymyká. Z vesnického prostředí pokud víme moc nálezů neexistuje (po jednom ze ZSV Konůvky a ZSV Mstěnice). Tedy vyjma Sebranic, neboť ze zmíněného výzkumu je to koníček už druhý. O čem tedy tento drobný artefakt vypovídá? Z pohledu sociálního nejspíš o ničem. Samozřejmě můžeme spekulovat o tom, že se sem dostal nějakou shodou náhod, protože by v takovém to prostředí neměl co dělat. Nebo se nabízí jednodušší vysvětlení, že se jedná o poměrně rozšířenou a dostupnou hračku, kterou mohl svým potomkům pořídit každý, komu přebývalo pár peněz nazbyt. A nemusel být z hradu nebo měšťanského domu.

Literatura: Měchurová, Z. 2009: Drobná středověká plastika koníčka na Moravě. Úvahy a postřehy. AH 34/09, Brno, 173-187.