Babice u Kelče č.p. 7

Před vánocemi jsme v rámci své loňské kampaně zaměřené na archeologii živých vesnic podnikli (prozatím) menší výzkum v domě č.p. 7 v Babicích u Kelče. Na jaře 2014 nás oslovil vlastník (dědic v x-té generaci majitelů) tohoto domu, zda bychom byli ochotni a schopni provést archeologický výzkum, který by předcházel rekonstrukci stavby. Rekonstrukce nebude nárazová, archeologie může probíhat delší dobu, v malých dávkách. Co víc si může badatel přát. Vzhledem k souhře nejrůznějších okolností jsme se k realizaci první etapy výzkumu dostali až v prosinci. Konkrétně se jednalo o sondu položenou v severní třetině světnice, při vchodu z chodby a v kontaktu s kamny, které stojí severozápadním koutě. Sonda byla hloubena na úroveň rostlého podloží. Původně roubený dům hákové dispozice, okapově orientovaný k návsi není zatím dendrochronologicky datován. Jeho stáří lze odvozovat od vročení na průvlaku ve světnici – 1833. I když…První zmínka o Babicích je ze závěru 13. století, kdy patřily do léna Bruna ze Šumburku (roku 1270 dal biskup Bruno Babice spolu s dalšími vesnicemi Kateřině, vdově po svém manu Albertovi; Hosák 2004, 667-668). Nízké č.p. pak odkazuje k tomu, že by dům měl patřit k nejstarším, a tudíž obsahovat nějaké středověké substrukce či relikty. K prvotním výsledkům archeologického výzkumu patří mimo několik recentních úprav podlah ze 20. století kamenný fundament pece patřící ke stavbě ze třicátých let 19. století (dnešní kachlová kamna jsou zřejmě z doby kolem První světové války). Ne příliš povzbudivým překvapením pak byla skutečnost, že se až na jediné dvě výjimky nepodařilo zachytit žádný výraznější pozůstatek starších konstrukcí (jak známe např. ze Sebranic, Dolních Heršpic nebo Knínic u Boskovic). Těmi výjimkami byl nevelký úsek propálené podlahy a část žlábku vyplněného uhlíky a mazanicemi. Obojí starší než současná stavba. Dům stojící v mírném svahu je vystavěn na kamenné podezdívce obepínající taras navršený, jak ukázal výzkum, z přemístěného podloží smíchaného s pozůstatkem nějaké blíže nespecifikované „kulturní“ vrstvy. Na povrchu vlastního podloží byla zachycena vrstva pochozího charakteru obsahující relativně velké množství keramiky datované do 16. století. Podobná keramika se nacházela v menším objemu i ve vlastním náspu, ojediněle v něm byly zastoupeny i zlomky keramiky středověké (žádné mladší artefakty nebyly zaznamenány). Hypoteticky tak můžeme uvažovat o tom, že tato část stavby vznikla někdy v 16. století a průběžně byla obnovována jen spalitelná, dřevěná složka domu, které stála na ní. Uvidíme, co přinese pokračování výzkumu v letošním roce. Díky shodě pozitivních skutečností (k nimž patří i majitel mající eminentní zájem o výzkum) tak máme do konvolutu výzkumů vesnických domů další důležitý kamínek a je jen na nás, co z něj dokážeme vykřesat…

Literatura: Hosák, L. 2004: Historický místopis země Moravskoslezské.