Gotické baroko v Dolních Kounicích?

Bývalý klášter premonstrátek v Dolních Kounicích je zajímavý nejen z pohledu svých nejstarších stavebních dějin. Doposud ne zcela objasněnou kapitolu představuje snaha strahovských premonstrátů o jeho renesanci na přelomu 17. a 18. století. Ve všech publikacích, kde se o klášteře píše, se dané období přechází poměrně rychle, s obecným konstatováním, že se tento pokus neúspěšně uskutečnil. Existuje však výjimka, možná podstatná. Viktor Kotrba totiž ve své knize Česká barokní gotika píše: „Od roku 1670 se snažili strahovští premonstráti za pomoci generálního vikáře a provinciální kapituly, aby získali alespoň budovu kostela a kláštera a mohli je znovu osadit. Po dlouhém obtížném jednání se podařilo roku 1698 strahovskému opatu Vítu Seiplovi (1690-1711), aby majitel klášterního velkostatku kníže Dietrichstein vrátil řádu klášter s polorozbořeným kostelem. Pod vedením horlivého strahovského kněze Matouše Veitha jakožto kounického administrátora prováděli premonstráti po dobu dvaceti let nejnutnější opravy zpustlých budov. Jednopatrová křížová chodba kláštera svědčí dodnes o této opravě provedené minimálními prostředky. Zejména jižní rameno ambitu si vyžadovalo větší rekonstrukční zásahy. Původní, částečně zřícená gotická žebra byla znovu vsazena a klenební pole znovu sklenuta. Ve dvou polích, kde se již originálních kamenných článků nedostávalo, byla nová žebra vytvořena jiným, levnějším materiálem, cihlami přisekanými zhruba do tvaru gotického profilu. Nápis na svorníku v jihozápadním klenebním poli ambitu Restauratum A. MDCCI V.A.S. (Restaurováno roku 1701, Vít opat strahovský) udává datum ukončení této restaurátorské akce a první historizující rekonstrukce středověké architektury v českých zemích. Tento počin nevyniká sice rozsahem a výtvarným efektem, ale zasluhuje plnou pozornost jako závažný projev sil, z kterých se rodila monumentální architektura české barokní gotiky obnovou a přestavbou klášterních chrámů v Sedlci, Kladrubech i Želivi“ (Kotrba 1979, 72-73). Je zajímavé, že tento Kotrbův postřeh nezohlednila následně žádná práce věnovaná stavebním dějinám kláštera (naposledy např. Klára Benešovská v Encyklopedii moravských a slezských klášterů hovoří pouze o pietní opravě ambitu strahovskými premonstráty, viz Foltýn a kol. 2005, 283). Ze stavebních dějin kláštera víme, že strahovští opravili a roku 1703 i vysvětili klášterní kostel. V témže roce však došlo k požáru, který poničil nejen kostel, ale i nově vystavěné klášterní budovy. Opraven byl pouze tzv. barokní konvent, ve kterém od roku 1729 působili strahovští administrátoři. Tento stav trval do roku 1808, kdy byl klášter prodán Janu Křtiteli z Dietrichsteina (Foltýn a kol. 2005, 281; Samek 1994, 392). Víme tedy, že kostel byl opraven. Jeho přestavba mohla trvat 5 let, což je dost dlouhá doba na to, aby se nejednalo o opravu pouze provizorní. Teoreticky bychom mohli uvažovat o tom, že kostel byl podobně jako ambit upraven v duchu barokní gotiky, což by bylo vcelku logické. Vzhledem k jeho stávajícímu stavu, kdy více než 200 let chátral a to co z něj zbylo (obvodové zdi) pak bylo ne zrovna citlivě (myšleno ve vztahu k zachování výpovědní hodnoty/autenticity stavby) opravováno (zděno cihlou a potřeno betonovou maltou) bez patřičné dokumentace od roku 1926 v rámci zabezpečovacích prací. Je tedy velmi složité, ne-li zcela nemožné dnes goticko-barokní přestavbu doložit/zjistit. Určitou možnost skýtají písemné prameny ze strahovského archivu. Hypoteticky se tedy můžeme dočkat toho, že se podaří prokázat, že dolnokounický kostel premonstrátek byl jednou z prvních staveb restaurovaných v barokní gotice. Vzhledem k tomu, že se netuší nic o možnosti, že by se v Kounicích mohl například nějak angažovat nejvýznamnější představitel barokní gotiky Jan Blažej Santini Aichl (jeho práce jsou o něco mladší, pouze Sedlec u Kutné Hory by byl stavbou současnou, viz Kotrba 1975, 75-77), můžeme spekulovat o tom, že bychom měli co do činění s nějakým jeho dnes anonymním předchůdcem. V souvislosti s Kounicemi by se mohl nabízet další významný představitel tohoto stavebního směru – František Maxmilián Kaňka (ten se nejvýrazněji podepsal na obnově ne až tak vzdáleného bývalého benediktinského kostela sv. Prokopa v Třebíči). Ani o něm není ve spojitosti se zmíněnou dolnokounickou aktivitou nic známo. Oba výše zmínění měli co do činění s přestavbou strahovské kanonie. Ale až takřka o dvacet let později. Svou prací se na obnově strahovského kláštera podílel i otec Jana Blažeje, kameník Santin Aichl. Bylo to v 90. letech 18. století, kdy na stavbu dodal kamenické články – především pro okna, dveře, sokly a římsy nového východního traktu, který navrhl Jean Baptiste Mathey a postavil stavitel Silvester Carlone (Kotrba 1975, 132; Vlček – Sommer – Foltýn 1997, 448). Zda byl v Kounicích aktivní někdo z architektů či stavitelů působících při obnově strahovského kláštera se můžeme jen dohadovat. Nicméně bylo by to vcelku logické. Ostatně i to gotické baroko ve větší míře (= oprava kostela).

Literatura:
Foltýn, D. 2005: Encyklopedie moravských a slezských klášterů; Kalista, Z. 1970: Česká barokní gotika a její žďárské ohnisko; Kotrba, V. 1975: Česká barokní gotika; Samek, B. 1994: Umělecké památky Moravy a Slezska. 1. svazek A/I; Sedlák, J. 1987: Jan Blažej Santini – setkání baroku s gotikou; Vlček, P. – Sommer, P. – Foltýn, D. 1997: Encyklopedie českých klášterů.