Hradisko Svitávka – Hradisko

Hradisko nad městečkem Svitávka zaujme na první pohled. Homolovitá kupa se tyčí s převahou takřka jednoho sta výškových metrů nad okolní krajinou, na jejím vrcholku jsou z daleka patrné pozůstatky kaple Sv. Ducha. Jedná se o výraznou polohu, ze která mohla být dobře kontrolováno horní údolí Svitavy i nejširší okolí. V 80. letech minulého století (1981 a 1985 až 1989) zde probíhal systematický archeologický výzkum, který doložil, že lokalita byla osídlena takřka kontinuálně od eneolitu po latén. Nejintenzivněji pak v době bronzové, kdy se podařilo zachytit i věteřovské opevnění. Jmenovaný výzkum doložil i využití ve středověku, a to od přelomu 11. a 12. století po 13. století. Předpokládá se, že se jednalo o zeměpanské založení kontrolního stanoviště nad Trstěnickou stezkou (k existenci, či neexistenci tzv. Trstěnické stezky je podnětný článek Karla Severina, 2000). Výzkum doložil na okrajích opevnění, ve vnitřní ploše pak pozůstatky roubená zástavby, vybavené topeništi. Místo nedokládají žádné písemné prameny. Po té, co se okolní území dostalo do majetku premonstrátského kláštera v Hradiště u Olomouce, opevněný bod někdy v poslední třetině 13. století zanikl. Až v 15. století zde byl vystavěn hrad/hrádek, Rudolf Procházka uvažuje o tom, že zakladatelem by mohl být Vaněk Černohorský z Boskovic. Z hradu byly odkryty základy hranolové věže (6x6 m, síla zdi cca 2 m s mohutným mazanicovým závalem) a část sklepních prostor západněji ležícího paláce. Zachycena byla i zástavba při východním a severním okraji plošiny. Keramika vyzvednutá ze zánikového horizontu se v hlavních rysech blíží keramice z obléhacích bašt u Nového hradu (1469-1470), což dokládá, že fortifikace zanikla v průběhu česko-uherských válek. Archeologické i historické závěry k době existence i funkce lokality byly publikovány (Čižmář, M. 2004, 241-242; Hosák 2004, 488-494 a 536; Plaček 2001, 600-601; Procházka 1994; Procházka 2009, 232-238; Štrof 1992).

Stranou bádání prozatím stojí relikt kaple Sv. Ducha, která je považována za barokní novostavbu. Při bližším pohledu je patrné, že presbytář/apsida je na spáru přistavěn k vlastnímu tělu lodi. I konstrukce obou zmíněných částí se liší. Relikty stavby dosahují výše více než 2 m nad dnešní terén. Poměrně zajímavou a zvláštní skutečností je vyplnění „volného“ prostoru apsidy mazanicí. V tomto ohledu lze zmínit i to, že prostor presbytáře s apsidou není propojen. To by odkazovalo ke skutečnosti, že podlaha stavby se nacházela výrazně nad okolním terénem. Otázkou zůstává i původní funkce kvadratické stavby, která se později stala lodí kaple. Teoreticky bychom mohli uvažovat např. o tom, že se jedná o pozůstatek věže/věžovité stavby z mladšího hradního období (žádná ze sond realizovaných v průběhu systematického výzkumu se kaple nedotkla).

Od loňského roku je část lokality odlesněna, lze tak dobře pozorovat odkryté relikty zástavby, pozůstatky zemní fortifikace i rozsah výzkumu. Bylo by pěkné, kdyby se do budoucna podařilo tuto významnou a výraznou lokalitu nějak kultivovat a rozumně zpřístupnit nejširší veřejnosti. Podobně jako se tomu stalo v případě nedalekého Rumberka (Merta – Zůbek 2012, 453-454). On už jen výhled do kraje stojí za to.

Literatura: Čižmář, M. 2004: Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku; Hosák, L. 2004: Historický místopis země Moravskoslezské; Merta, D. – Zůbek, A. 2012: Hrádek Rumberk – k jednomu výzkumu. Monumentorum tutela 24, 447-454; Plaček, M. 2001: Ilustrovaná encyklopedie moravských a slezských hradů , hrádků a tvrzí. Praha; Procházka, R. 1994: Svitávka – Hradisko v 11. – 15. století. Castelologica bohemica 4, 231-236; Procházka, R. 2009: Vývoj opevňovací techniky na Moravě a ve Slezsku v raném středověku; Severin, K. 2000: Trstenickou stezkou cestou necestou. Pomezí Čech a Moravy. Sborník prací ze společenských a přírodních věd pro okres Svitavy/Litomyšl 4. SOA Litomyšl, 353-388; Štrof, A. 1992: Svitávka. Eneoloitické osídlení Hradiska u Svitávky, okr. Blansko. Pravěk 2, 159-181.