Kostel sv. Jiří v Bořitově

Bořitov je poprvé zmiňován ve falsu ze 13. století, a to k roku 1173. K roku 1239 se jmenuje Svéslav z Bořitova. Od konce 14. století drželi majetky v Bořitově páni z Boskovic (Hosák 2004, 329; Kniess 1902). Kostel sv. Jiří stojí na vyvýšenině jižně historického intravilánu vsi. Jedná se původně o kostel s podklenutou tribunou. Předpokládá se, že kostel byl vystavěn někdy kolem roku 1200 (Samek 1994, 97). Z původního kostela se zachovala loď, která byla primárně plochostropá. Na severní straně byla vyzděna dvě okna na jižní pak tři. Malé kruhové světlíky po obou stranách lodi jsou stopou po osvětlení podkruchtí. Zajímavé je, že ve zdivu není patrná stopa po severním ani jižním portále. Vzhledem k orientaci stavby k jádru obce by se dal předpokládat vstup severní. Zdivo lodi vyzděné pečlivě z kvádříků je nahoře ukončeno obloučkovým vlisem, zubořezem a římsou. Z původní stavby se dochoval i pravoúhle odstupněný vítězný oblouk. Kostel měl v západním průčelí věž. Otázkou je, zda stála nad emporou nebo před západním průčelím. V obou případech se nelze vyslovit k jejímu stáří (např. na kostele Všech svatých ve Starých Hvězdlicích můžeme demonstrovat až následnou výstavbu věže nad emporou). Věž dokládají sdružená okna, která byla druhotně použita ve zvonicovém patře věže nové. Ta byla vystavěna zřejmě zároveň s novým presbytářem a kaplí sv. Anny. Datace této stavební fáze není jednoznačná. Dobroslav Líbal uvažuje o době kolem roku 1380 (Líbal 2001, 30), Bohuslav Samek pak o 60. letech 15. století a Jakub Vítovský o roce 1480. Líbal tak vyvozuje ze slohového pojednání architektonických prvků (okna, klenba). Samek zřejmě spíš vychází z erbů na svornících klenby a výmalby (viz dále), tedy spíše historických souvislostí (Beneš z Boskovic †1470 měl za ženu Machnu ze Šternberka). Vítovský pak dává výstavbu do souvislostí se známými historickými fakty – vysvěcení kostela a kaple biskupem Vilémem z Kolína (Vítovský 1999, 210). Ohledně výstavby presbytáře a kaple bych se přikláněl k D. Líbalovi, vysvěcení bych dával do vztahu s rekonstrukcí kostela zakončenou onou monumentální výmalbou. Stávající sakristie je mladší než presbytář, což dokládá její přizdění na spáru k jeho opěrákům. O původním románském presbytáři nevíme nic. Nově vystavěný presbytář i kaple jsou osvětleny velkými hrotitými okny s dělícím prutem, v záklencích s trojlistými a čtyřlistými kružbami. Presbytář je zaklenutý jedním polem křížové klenby a hlubokým lunetovým závěrem. Jsou použita žebra hruškového profilu se zkosenou hranou, která vybíhají někdy z drobných konzol, ojediněle s maskou, jindy na rozhraní obou polí nebo přímo z oblých konzolových přípor sedících na kuželovité konzolce (Líbal 2001, 29-30). V místě křížení jsou překryta štítkem se šternberskou hvězdou, v závěru pak kruhovým svorníkem s erbem Boskoviců. Prostor kaple se do presbytáře otvírá širokou arkádou. Kaple je zaklenuta jedním polem křížové klenby s žebry stejné profilace jako v presbytáři. Sakristie je z presbytáře přístupná lomeným, na hraně zkoseným portálem. Mohutná hranolová věž je zcela předsazená, valeně zaklenutým podvěžím prochází vstup do kostela, který je osazený portálem nejistého stáří (gotický x novogotický). Ve 2. čtvrtině 13. století byl kostel vymalován, což je patrné na jižní zdi a na záklenku vítězného oblouku. Vymalován byl i nově vystavěný presbytář, jak již bylo shora uvedeno, s ústřední malbou svatojiřské legendy, o níž tvrdí J. Vítovský, že manifestovala účast pánů z Boskovic na vojenském rekatolizačním a protitureckém programu (Vítovský 1999, 210). Výrazným prvkem je bohatě zdobený sanktuář, jenž je částečně vyveden i iluzivní malbou. V kostele je dvojice náhrobků – Zikmunda Konáče z Hodíškova (†1568), úředníka Albrechta Černohorského z Boskovic a Kateřiny Čatrvanky z Hosvic (†1576), která po 27 let sloužila paní Boženě z Lipého na Černé Hoře (Kniess 1902). Mobiliář pochází ze závěru 18. století. Fresky byly poprvé odkryty na sklonku 19. století, odkryty byly až v roce 1913, v letech 1921 – 1924 a naposledy v letech 1975-1978 restaurovány (Samek 1994, 96-100; Vítovský 1999, 209). Opět se před námi otvírá otázka spjatá s existencí a funkcí vlastnického kostela. V tomto případě však nemáme mimo empory žádnou hmatatelnou, či viditelnou stopu. Můžeme se jen domýšlet, zda to, že na severní straně lodi jsou pouze dvě okna je důkazem existence šlechtického sídla severně kostela…Druhou otázku představuje datace výstavby presbytáře a kaple sv. Anny, respektive přestavby původního románského kostela. Zde je asi třeba oddělit výstavbu od výmalby a vysvěcení, dokladem může být sanktuář zcela jinak slohově pojatý než okna, respektive kružby a zaklenutí (konzoly s maskami apod.). Sanktuář je jednoznačně zapojen do výmalby presbytáře.

Literatura: Hosák, L. 2004: Historický místopis země Moravsko-slezské; Kniess, J. 1902: Vlastivěda moravská – místopis Moravy, kraj Brněnský, Blanenský okres; Líbal, D. 2001: Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek; Samek, B. 1994: Umělecké památky Moravy a Slezska. 1. svazek; Vítovský, J. 1999: Monumentální malířství a sgrafito. In: Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550. II. Brno, s. 183-232.