Cihelny na Vildenberku

Ve středu 8. května, využivše státního svátku, jsme uspořádali rodinně batatelskou výpravu na ruiny hradu Vildenberka u Pozořic (Holubovi, Kosovi a Mertovi). Impuls vyšel od Petra Kose, který před nějakou dobou objevil severně hradu komplex reliktů výrobních objektů, z nichž některé interpretoval jako cihelny. Kolem vlastního hradu panuje více dohadů. Někteří badatelé na základě jeho velikosti (jeden z největších moravských hradů vůbec) usuzovali na zeměpanské založení. Pro tuto možnost vypovídají nálezy keramiky ze sběrů a nepřímo snad i to, že král Václav II. vlastnil majetky v nedalekých Pozořicích (Bolina – Doležel 1988, 340n) . Jiní mají za zakladatele Půtu I. z Vildenberka (poprvé se Půta podle hradu píše na vánoce roku 1318), který se psal primárně po zmiňovaných Pozořicích. Půta patřil k předním moravským šlechticům své doby, a to se zřejmě odrazilo na mohutnosti hradu. O dvě generace později byli jeho zchudlí vnukové nuceni původně rozlehlé panství prodat. Kupcem byl markrabě Jan Jindřich (roku 1371). Ani on, respektive jeho syn Jošt nebyl schopen nebo neměl zájem takto rozlehlý hrad udržovat a hrad i panství po částech mezi lety 1385 až 1406 rozprodal (Procházka – Plaček 1986; Plaček 2001, 690-691). Je velmi pravděpodobné, že důvodem bylo i shánění finančních prostředků na vedení války se svými bratry. Po roce 1402 se již hrad nezmiňuje. Jeho ruiny se staly výhodným zdrojem stavebního materiálu pro nejbližší okolí. Hrad se nachází při hraně východního okraje Moravského krasu, zvedajícího se nad Vyškovskou brázdu. Jedná se o strategickou polohu s možností kontrolovat dálkovou cestu na Olomouc a dále. I to lze považovat za důvod, proč markrabě ke koupi sáhnul. Někdy se spekuluje o možnosti, že si zde chtěl vybudovat letní sídlo. Pro tuto možnost by hovořilo např. i tradiční vinařství v nejbližším okolí. Hrad je velmi rozlehlý, obepíná ho mohutné zemní opevnění, a to i tam, kde zjevně nemá úplně smysl. V prostoru hradního jádra lze zaznamenat mnoho výkopových aktivit prováděných nejrůznějšími nadšenci a hledači. Díky těmto aktivitám se na povrch dostal stavební materiál, který je jinak spolu se substrukcemi hradu skryt pod povrchem. Velmi zajímavou záležitost představuje množství cihel, které vedou ke spekulaci, že hrad nebo přinejmenším některé jeho části byly vystavěny z cihel. Nachází se zde dva formáty cihel, střední a vysoký. Oba tyto formáty se v Brně (cca 15 km Z směrem) vyskytují již před rokem 1300 (Holub – Kolařík – Merta – Peška 2010), takže můžeme předpokládat, že byly využity už při první stavbě. Samozřejmě lze uvažovat i o tom, že každý z formátů reprezentuje jednu stavební etapu. Pokud by tomu tak bylo, můžeme teoreticky usuzovat, že vysoký formát náleží až stavebním úpravám realizovaným za markraběte. Tady by se opět dalo uvažovat o brněnských paralelách, kdy víme, že takovýto typ cihel je zastoupen ve všech stavbách, které Jan Jindřich ve městě realizoval. Nabízí se zde i spekulace o výstavbě rezidence, která se již tradiční funkci hradu vzdaluje. Představa o jakékoliv rozumné formě výzkumu, který by na některé otázky mohl odpovědět je nereálná už jen z velikosti lokality, pomineme-li jiné zásadnější důvody. Před hradem se nachází podobně mohutně opevněné předhradí, kterému předstupuje rozlehlá plošina, jež byla také zjevně využívána. Zatímco funkce předhradí je alespoň přibližně jistá o vlastním předpolí můžeme spřádat nejrůznější teorie. Zajímavým faktem je, že se při jeho východní straně vyskytuje několik výrazných a rozsáhlých zahloubenin majících formu exploatačních výkopů (lomů?). Na konci plošiny na bezejmenným potokem se nachází skupina terénních zásahů. V nich kolega Kos rozpoznal částečně vytěžený hliník a trojici cihelen. O dvou dalších depresích lze spekulovat případně jako o vápenkách. O jeho interpretaci jsme neměli pochyb, neboť pod drnem lesa se nacházely zlomky středověkých cihel a množství antuky. Objevil se tak prozatím unikátní stavební dvůr, který zásoboval svými produkty některou ze staveb hradu (Petr Kos původně pátral po „hradní“ vápence). Objevitel celou situaci zmapoval. Lze tedy doufat, že o cihelnách uslyšíme příští rok na Archeologii technice.

Literatura: Bolina, P. Doležel, J. 1988: Hrady na Drahanské vrchovině do konce 13. století. AH 13, 321-352; Holub, P. – Kolařík, V. – Merta, D. – Peška, M. 2010: Středověká brněnská architektura z cihel. Dějiny staveb 2010; Plaček, M. 2001: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí; Procházka, R. Plaček, M. 1986: Neznámý Vildenberk? VVM XXXVIII/2, 202-203.