Podivín - středověk

Ulice Horní Valy. Středověk. Sídlištní aktivity. Záchranný výzkum.
V souvislosti se stavbou vozovky na ulici Horní Valy v Podivíně proběhl na přelomu měsíců června a července 2003 na ploše předmětné stavby archeologický dohled.
Geografická poloha Podivína na křižovatce starých cest, úrodná krajina, příznivé klimatické podmínky i relativní blízkost surovinových zdrojů skýtalo dostatek příznivých osídlovacích možností již v mladší době kamenné. První doklady osídlení nám dokládají nálezy kultury s moravskou malovanou keramikou (4. tisíciletí př. Kr.).
Další doklady osídlení registrujeme zhruba o dva tisíce let později, kdy na toto území zavítali lidé eneolitických kultur se zvoncovitými poháry a šňůrovou keramikou. Jen o málo mladší jsou nálezy lidu protoúnětické kultury. V 80. letech 19. století byly nalezeny v místní pískovně a štěrkovně kosti a střepy, z nichž se podařilo částečně rekonstruovat sedm nádob této kultury. V poloze Habánice bylo pak v roce 1922 objeveno sídliště a pohřebiště kultury únětické náležící do doby bronzové. Z tohoto období pochází ještě drobné nálezy z kultury věteřovské, středodunajské mohylové a velatické. Dobu železnou pak reprezentují nálezy z kultury horákovské ze severozápadní části podivínského katastru a keltský bojovnický hrob, který byl nalezen při kladení potrubí na náměstí proti měšťanské škole. Další kostrový hrob byl téměř zničen na dvoře domu č. p. 380 v roce 1954.
Z 2. pol. 2. století pochází germánské sídliště, lokalizované do polohy Kopce. Na polích v okolí Podivína bylo nalezeno i několik mincí z tohoto období.
Z počáteční fáze slovanského osídlení našich zemí byly zachyceny v inundačním území vyschlého ramene řeky Dyje jižně Podivína (na mírném návrší v poloze Glížova štěpnice) pozůstatky dvou obydlí s nálezy keramiky pražského typu. Dalším dokladem existence Slovanů na katastrálním území Podivína je pohřebiště z 9. století. (z období Velké Moravy), nacházející se v poloze Habánice. To však bylo zničeno zemními pracemi a známe odsud jen několik nádob (Klanicová 1997).
Jakou roli hrál Podivín ve velkomoravském období nám zůstává doposud neznámé. Je nicméně pozoruhodné, že v pramenu vzniklém v 15. století se uvádí údajný podivínský biskup Jan, první Metodějův nástupce, který měl z Podivína spravovat celou Moravu. Zdrojem této nedoložené tradice byla zřejmě kaple sv. Cyrila a Metoděje při podivínském kostele. O mimořádném významu Podivína v povelkomoravské době však pochyb není. Doklady o tom přináší též kronikář Kosmas, který Podivín zmiňuje na třech místech své Kroniky české. Z jeho zmínek je zřejmé, že v prostoru Podivína existovala v 11. a 12. století rozvinutá sídelní aglomerace, jejíž součásti tvořily čtyři části. Nejdůležitější byl hrad Podivín, který měl stát na říčním ostrově mezi rameny řeky Dyje. Druhou částí byla trhová ves Slivnice. Z doložené tržní funkce vyplývá, že musela ležet na významnější obchodní cestě. Třetí prvek tvořil Sekyř Kostel, zřejmě ves, v níž v roce 1110 rovněž existoval trh. Konečně čtvrtou součást představoval dvůr stojící poblíž Sekyř Kostela.
K významné urbanistické změně v prostoru Podivína došlo v 1. čtvrtině 13. století. V písemných pramenech se již neobjevují jména starých lokalit Slivnice a Sekyř Kostela, ale zůstává pouze Podivín. Tímto jménem byl tehdy označován nejen hrad, ale zejména rozsáhlejší sídliště v prostoru nynějšího města severně od lužní nivy, která začala být ve 13. století častěji postihována povodněmi. V roce 1222 se připomíná kostel.
Ve 13. a 14. století se Podivín řadil k menším a méně významným zeměpanským městům na Moravě. Zřejmě měl spíše venkovský charakter zástavby. Od počátku 14. století byl poměrně často zastavován. Nejdéle trvala lichtenštejnská zástavba, přerušená dobytím a poničením města husity roku 1426 (Kuča 2002, 314-321).
Geomorfologicky se lokalita nachází na plochém návrší, které tvoří nejzápadnější a částečně izolovaný výběžek střední části Dyjskomoravské pahorkatiny, zvedající se nad plochou a velmi širokou nivou řeky Dyje a jejího severního přítoku Trkmanky. Nadmořská výška ulice Horní Valy se pohybuje od 168,00 do 175,00 m n. m.
Z geologického hlediska náleží Podivín do tzv. vídeňské pánve, jejíž moravská část patří k Dolnomoravskému úvalu. Jedná se o oblast velmi významnou z hlediska národohospodářského, protože se v ní kromě ložisek stavebních surovin nacházejí i důležitá ložiska ropy a zemního plynu.
Poněvadž výkop (hloubka cca 0,4-0,5 m) pro podkladové vrstvy pod vlastní povrch budované komunikace zasáhl jen recentní a novověké navážky soustředil se vlastní archeologický výzkum v podstatě jen na výkop přípojky dešťového svodu do již dříve vybudované kanalizace v jihovýchodní části lokality. Zde bylo ve dvou řezech (P1 a P2) možno pozorovat jílovité podloží (100) a na něj naléhající hnědý půdní typ (104, příp. 101). V řezu P1 navíc byly zachyceny dvě úrovně uloženin s pozůstatky lidských aktivit (mazanice, uhlíky, zvířecí kost). Jedná se bezesporu o pozůstatek lidské aktivity v tomto prostoru, jelikož však nebyl z profilů získán žádný keramický materiál nemáme možnost uloženiny blíže časově zařadit. S velkou pravděpodobností však můžeme říci, že náležely pozůstatkům pravěkého či středověkého osídlení (Holub 2003).