Nová radnice na Dominikánském náměstí v Brně

Archeologický výzkum Nové radnice na Dominikánském náměstí v Brně
(někdejší klášter Dominikánů)

Problematika založení dominikánského kláštera je úzce spjata se studiem počátku města Brna. V minulosti byla předmětem úvah mnoha badatelů, zvláště v souvislosti s existencí staršího kostela sv. Michala a předpokládaného předhradí brněnského hradu. V současnosti jsou tyto teorie konfrontovány z novými poznatky získanými archeologickými výzkumy a probíhajícím, avšak zatím nevyhodnoceným stavebně historickým průzkumem kláštera. Velký význam celého objektu je i z hlediska dějin Moravy, jelikož byl klášter již od 2. poloviny 13. století místem konání zemských sněmů.

První zmínku o kostele sv. Michala, která ovšem není časově příliš přesná, nalezneme v listině z roku 1228, kdy je sv. Michal uváděn jako filiální ke sv. Petru. Někdy mezi léty 1228/1230, nejpozději však před rokem 1239, byl při kostele založen markrabětem Přemyslem klášter dominikánů. Roku 1240 se uvádí převor Mikuláš. Podle svědectví markraběcí listiny z roku 1247 vystavěli dominikáni u získaného kostela oratoř. K roku 1248 se již připomíná nově založený klášter, jehož podstatná část musela existovat již roku 1243, kdy se v něm konala kapitula polské řádové provincie, k níž brněnský klášter do roku 1301 patřil. V refektáři kláštera se od konce 13. století občas konaly zemské sněmy a provinciální soudy a od roku 1348 zde pravidelně zasedal zemský soud a sněm, takže kostel měl též funkci kostela sněmovního. Za husitských válek se klášter stal nadřízeným všech zbylých dominikánských klášterů, ale roku 1450 musel být pro nedostatek nových členů osazen z Polska a roku 1475 sem přišli mniši z Vídně. Jiří z Poděbrad roku 1465 svolil, aby byl klášter reformován, a podřízen německé řádové provincii. Roku 1504 vzal Vladislav II. Jagelonský klášter do zvláštní ochrany. Za stavovského povstání byl dominikánský klášter vyhrazen pouze brněnským katolíkům. A od roku 1686 zde dominikáni měli generální studium pro celou řádovou provincii. Dne 24. 10. 1784 byl klášter zrušen.

V souvislosti s probíhající rekonstrukcí Nové radnice prováděla od prosince 2001 do dubna společnost ARCHAIA Brno, o.p.s. ve spolupráci s Muzeem města Brna záchranný archeologický výzkum.
I když je v současnosti výzkum ve fázi zpracování přinesl již řadu nových zjištění, která významně pomohou k objasnění vývoje někdejšího Dominikánského kláštera a jeho nejbližšího okolí. Zásadní poznatky byly učiněny v prostoru křížové chodby a kapitulní síně, ve které probíhal také stavebně-historický výzkum vedený PhDr. L. Konečným z Muzea města Brna. V prostoru někdejší kapitulní síně byly odkryty fragmenty původní středověké dlažby s pálených čtvercových dlaždic, pozdněgotické základové zdivo pod oltář a zvláště pak náhrobek brněnského měšťana magistra Alexe, který byl v prostoru kláštera pochován v roce 1344. Stavebně-historickým průzkumem v prostoru křížové chodby a kapitulní síně se podařilo upřesnit detailní stavební vývoj kláštera od jeho založení. Ve zdivu byly dokumentovány starší, dnes již zazděné, gotické vstupy a okénka. Zajímavým zjištěním je skutečnost, že úroveň původního terénu se oproti dnešní téměř nezměnila. Dlažba západní části křížové chodby byla jistou dobu dokonce v nižší úrovni než původní i současný terén. Jelikož odhalení gotických stěn v prostoru křížové chodby a refektáře bylo na dlouhou dobu poslední možností jejich odborného studia, byly všechny odkryté konstrukce a detaily fotograficky a kresebně dokumentovány.

Zajímavé poznatky byly učiněny i v prostoru I. nádvoří. V souvislosti s odvlhčením zde byly při obvodovém zdivu vyhloubeny výkopy o šířce cca 1,5 m. Ve středověku měl být tento prostor využíván zejména jako zahrady, případně hospodářské zázemí dominikánského kláštera. Jelikož máme k dispozici písemné prameny až od poloviny 14. století, výzkum se soustředil zvláště na starší vývoj. Nejstarší aktivity představují jámy z počátku 13. století. Z průběhu 13. století pochází také dřevohliněné domy které stávaly v severní části dominikánského náměstí a zanikly nejpozději na počátku 14. století. U jednoho z těchto domů byla dokumentována stěna vstupu vyzděná z na jíl kladených kamenů a cihel. Zda-li domy náležely klášteru, nebo se jednalo o starší měšťanskou zástavbu, vykoupenou klášterem až před polovinou 14. století, může objasnit pouze další terénní výzkum. Na nádvoří byla odkryta také řada odpadních jam a kůlových jamek náležících nadzemním hospodářským stavbám. Poněkud záhadná stavba byla odkryta při západní stěn nádvoří a valounkové dláždění z 18./19. století.

Zcela zásadní výzkum byl proveden v prostoru rajského dvora. Pečlivým sledováním zemních prací a drobnými plošnými odkryvy zachovaných situací byly odhaleny základy zděné stavby a dřevohliněného sklepa z 1. třetiny 13. století. S jistotou můžeme říct pouze to, že stavba o šířce a délce předcházela dominikánskému klášteru. Zda se jednalo například o klášterní provizorium, o stavbu prvních mnichů, to může dnes odhalit pouze studium podobných nálezů v západní Evropě.

vedoucí výzkumu:
Mgr. Marek Peška