Kartuziánský klášter v Brně

Archeologický výzkum tří klauzur Kartuziánského kláštera v Brně - Králově Poli

Také v sezoně 2002 proběhly dva výzkumy v areálu kartuziánského kláštera v Brně - Králově Poli. Oba dva byly vyvolány z důvodu rekonstrukce cel jižního křídla velkého ambitu.

Základním úkolem výzkumů byl dohled nad zemními pracemi při snižování podlah, vyklízením klenebních zásypů a s tím související stavebně historický rozbor zdiv v celách označených jako I, K a L, a dále dohled nad výkopy vzniklými z důvodu pokládání inženýrských sítí či pro odvlhčení zdiv.

Klášter kartuziánů sv. Trojice (Campus regius, Cella trinitatis) byl založen Moravským markrabětem Janem Jindřichem, který povolal roku 1369 z dolnorakouského Gamingu Gotlfrieda z Anasu a ustanovil ho rektorem kláštera, jehož zakládací listinu vydal roku 1375. Na fundaci se podíleli i jeho synové Jošt, Jan Soběslav a Prokop. Vznikl zde areál s typickou dispozicí této specifické mnišské komunity, s kostelem Nejsvětější Trojice v ose, jehož výstavba patrně předcházela budování konventu. Kostel se dochoval v původním rozsahu s barokními úpravami. Fundace byla určena pro převora a 12 otců. Roku 1387 stálo nejméně 7 cel a chybělo dokončit ohradní zeď kláštera.

Na konventní chrám se sakristií a kapitulní síní navazuje rozvinutý komunikační systém vymezující obvod tří vnitřních dvorů. Nejmenším z nich je dvorek přímo za kostelem, kde byli kartuziáni pohřbíváni. Východně se nachází velký ambit, který se skládá z jednotlivých cel otců. Cela s přilehlou hrazenou zahrádkou byla určena výhradně svému obyvateli ? otci kartuziánu, který v ní trávil o samotě větší část svého života. Bez zvláštního povolení nebyla přístupná nikomu kromě převora.

Roku 1392 klášter údajně vyhořel. Znovu byl poškozen za husitských a česko-uherských válek v letech 1428 a 1468. V květnu 1645 byl nějakou dobu klášter sídlem hlavního stanu švédské armády generála Torstensona. Po vyplenění v období Stavovského povstání a Třicetileté války (1619 - 1620, 1643 a 1645) byl klášter ve 2. polovině 17. století obnoven a rozšířen. Tehdy byla znovu postavena celá jižní hospodářská část kláštera s nárožními polygonálními věžicemi, v této části byla sladovna s pivovarem, pekárna, kuchyně, sklady a sýpka. Stavební akci, která zcela překryla středověký původ této části areálu, datuje letopočet 1688. Roku 1742 byl klášter zpustošen Prusy. lnfulovaný převor a prelát Athanas Gottfried provedl v letech 1760-1770 rozsáhlou přestavbu a barokizaci kostela Nejsvětější Trojice včetně průčelí a přístavby kaple Panny Marie, která se nazývá též Švédská. Při přestavbě areálu kláštera ve 3. čtvrtině 18. století bylo 12 pousteven spojených uzavřenou chodbou zvýšeno o patro. Upraveny byly i fasády budov

Josef II. ke dni 18. 1. 1782 klášter zrušil. Klášterní knihovna byla převezena do císařské knihovny ve Vídni a z kláštera byla roku 1784 zřízena kasárna, rozšířená roku 1877 o kadetní školu. V souvislosti s vojenským užíváním areálu byla v jednotlivých celách jižní řady velkého ambitu vybudována schodiště do patra a všechny přízemní místnosti byly zaklenuty. Po roce 1784 byla zbořena trojlistá barokní kaple v malé kvadratuře, přiléhající k jižní straně klášterního kostela. Jinak se celý areál dochoval vcelku bez narušení a představuje typologicky mimořádně hodnotný doklad typického dispozičního schématu kartouzy s rozsáhlým zázemím.

Vyhodnocením informací získaných ZAV a SHP cel I, K a L, začleněné do jižní strany velkého ambitu Kartuziánského kláštera v Králově Poli, byly zjištěny dvě hlavní etapy jejich výstavby. První (barokní) proběhla počátkem 70. let 18. století, tedy na sklonku období, kdy ještě klášterní areál náležel kartuziánskému řádu. Tato stavební aktivita byla pravděpodobně důsledkem nápravy škod, které způsobila pruská vojska v roce 1742. V rámci této fáze vznikla patrová nepodsklepená, plochostropá cela s přízemím přístupným jak z prostoru křížové chodby tak i předzahrádky. Samostatné prostory v patře byly přístupny schodišťovou rampou postavenou při vnější stěně cely. V souvislosti s předáním objektu armádě po rozpuštění řeholníků r. 1782, vznikly na stavbu zcela nové nároky. Přízemní místnosti byly zaklenuty, do severozápadního rohu cely bylo vsazeno schodiště (pro lepší přístupnost patra). Středem cel byl protáhnut nový komínový systém, který narušil i původní konstrukci krovů. Ve stěně přiléhající ke křížové chodbě bylo přezděno dfievem vyložené podávací okénko. Podle dochovaného dobového plánu K. Stoscheka realizace tûchto úpravy nastala kolem roku 1784.


Vedoucí výzkumu:
Petr Holub, David Merta