Expedice "Praha - Náměstí Republiky"

Diskuse nad odkrytými gotickými sklepy.

Ve spolupráci s občanským sdružením Archaia, se společností Archaia Praha o.p.s. a s Územně odborným pracovištěm Národního památkového ústavu v Praze se naše společnost v loňském roce podílela i na realizaci dosud největšího záchranného archeologického výzkumu v historickém jádru města v České republice v prostoru domovního bloku na Náměstí Republiky v Praze. Terénní část výzkumu byla zahájena již na jaře roku 2003 a ukončena na podzim 2004, v současné době probíhá jeho zpracování. Za naší společnost se na výzkumu podíleli především Mgr. Peter Kováčik (vedoucí projektu), Petra Veselá (asistentka vedoucího), externě Mikuláš Schön (vedoucí asistent terénní části projektu). Na odborné dokumentaci nalezených situací se pak dále podíleli Mirek Maixner, PhDr. Paul Mitchell, PhDr. Rudolf Procházka, PhDr. Peter Baxa, PhDr. Viktor Ferus, Mgr. Antonín Zůbek a Václav Kolařík.

Poněvadž jsme o tomto obřím projektu ve výstupech naší organizace doposud neinformovali, činíme tak teď a poněkud podrobněji. Za nejstarší dochovanou památku antropogenního původu, nalezenou na naší ploše výzkumu, lze považovat malý omletý fragment keramiky, datovaný předběžně do doby popelnicových polí, který však nic bližšího neříká o zdejším možném pravěkém osídlení, spíše lze uvažovat o jeho splachovém původu.

Bezpečně o osídlení zdejšího místa můžeme tedy uvažovat až v období 2. poloviny 12. století. Do této doby lze časově zařadit i celkem čtyři suterény dřevohlinitých domů, odkrytých na námi zkoumané ploše (dva jsou na hranici se sousední plochou Archaia Praha o.p.s.). První suterén o rozměrech cca 5 m x 3,6 m, byl původně zahlouben asi 1 metr do podloží. Jeho vchod předpokládáme na jižní straně. Druhý suterén o rozměrech cca 4,5 x 4,5 m s hloubkou opět cca 1 m byl orientován poněkud s odkloněnou osou od hlavních světových stran. U povrchu vzhledem k výrazně písčitému charakteru horní části zásypu objektu byl oproti ostatním suterénům špatně rozeznatelný. Další suterén o rozměrech cca 7 x 5,5 m, zahloubený cca 1,5 m do podloží, podélnou osou orientovaný S-J a na východní straně byl vybaven zřetelnou stupňovitou vstupní rampou. V zásypu objektu byla kromě jiného nalezena malá bronzová soška světce, úlomky skla a denár knížete Vladislava II. Kolem domu se podařilo zachytit stopy po košatinovém plotu, který areál usedlosti vymezoval z jižní a částečně z východní strany. Třetí suterén byl zachycen v prostoru jízdárny, vzhledem k jeho pozdějšímu narušení kamenným vrcholně středověkým domem se z něho zachovala pouze západní část vstupní šíje s kamennou plentou. U suterénu lze předpokládat patrně opět obdélný, nebo čtvercový půdorys, vcházelo se do něj z jihu. Dle stop dřevěných konstrukcí u výše uvedené kamenné plenty byla šíje vybavena dřevěnými schody, v místě přechodu šíje ve vlastní prostor suterénu se dochovala i odkládací nika. Všechny objekty lze předběžně datovat do závěru 12. století, resp. do počátku 13. století. První tři ze zmíněných objektů rozhodně náleží, spolu s pozůstatky podobných objektů, nalezených na plochách spolupracujících institucí, ke skupině obydlí strukturovaných podél předpokládané komunikace vedoucí v mírném oblouku od Nám. Republiky k Petrskému náměstí.

Druhým výrazným vývojovým horizontem byla výstavba středověkých kamenných domů, prozatím pouze rámcově kladených do období vrcholného až pozdního středověku, přičemž dolní hranicí se jeví být konstituování Nového Města. Nejstarší zjistitelná fáze jejich výstavby je charakteristická zahloubením cca 1,5 do původního terénu, šířka domů se pohybovala kolem 6 – 6,5 m, jejich délka je bezpečně zjistitelná pouze v jednom případě – 9 m. Zdivo bylo pojeno maltou spíše hnědých odstínů. Původní suterény mohly být plochostropé. Během dalšího vývoje byly tyto domy výrazně stavebně upraveny, resp. u některých z nich vznikají v bezprostředním sousedství stavby nové. U staveb původních se jednalo o prohloubení původních suterénů o zhruba 3 až 4 metry, o podezdění původních základů a překlenutí nově vzniklých suterénních prostor valenou klenbou. Některé z původních staveb byly výrazně prodlouženy směrem do hloubi parcely, k některým přibyly další samostatné stavby. Všechny domy byly situovány při ulici Na Poříčí, vždy podélnou osou kolmo na ulici. Každý dům byl patrně vybaven průjezdem.

Parcely této fáze byly široké 9 a 11 metrů, dlouhé cca 50 m. Jednotlivé, nasucho zděné parcelní zdi byly většinou z opuky, případně z křemenců, v jednom případě byly spíše dřevěné sloupové konstrukce. V zadních částech parcel se pravidelně nalézala zděná kamenná studna, zděná kamenná odpadní jímka a cihlová sladovnická pec. V jednom případě se podařilo objevit systém dvou zděných odpadních jam s přepadem, tj. septik. Dále zde byly odkryty části lehčích kamenných, nebo dřevěných stavení. Velmi zajímavou se jevila menší okrouhlá jáma v zádi parcely, lépe řečeno její výplň, která obsahovala množství zlomků technické keramiky, datované někam do 1. poloviny 16. století. Keramika nesla výrazné stopy chemických procesů. S velkou pravděpodobností se jedná o vyhozenou, snad opotřebenou alchymistickou laboratoř.
Změny vlastnických poměrů na jednotlivých městských parcelách často doprovázely větší či menší stavební úpravy obytných a hospodářských budov. Jednou z takových výrazných změn je například scelení parcel, které nám indikuje nejen propojení suterénních prostor domů při ulici, nýbrž také průraz parcelní zdi v zadní části, a následnou úpravu průrazu jako dlážděného vstupu do zastřešených prostor hospodářské stavby vybavené cihlovou pecí. K posledním úpravám došlo těsně před, resp. po získání tohoto prostoru prvními kapucíny v 17. století. Celkově se jedná o pouze hrubě nastíněný vývoj stavebněhistorických proměn středověké zástavby lokality, který je přirozeně ve skutečnosti mnohem složitější.

Obdobný stavebně historický vývoj lze předpokládat i na opačné straně zkoumaného městského bloku, tj. při ulici Truhlářská, i když tady byly zkoumány pouze zadní části parcel. Velmi výraznou stavbu indikují pozůstatky něco přes 1 m mocných obvodových kamenných zdí v severovýchodní části naší plochy. Stavba cca 12 m široká a minimálně 24 m dlouhá a zhruba 2 m zahloubena do terénu byla podélnou osou orientována S-J. Podlahu tvořila cca 0,15 m silná jílovito-břidličná vrstva. V podlaze nebyly, až na pár sloupových jam, patrné žádné stopy po vnitřním členění této obrovské prostory. Na jižní straně byla vybavena čtyřmi zděnými kójemi, resp. káděmi. Každá káď, o vnitřních rozměrech 2,15 m x 1,6 m, vyzděná cihlovým zdivem do výšky 0,8 m a minimálně v jednom případě vydlážděna dlaždicemi, byla v severní části vybavena odtokem. Odtoky ústily do žlabu, vyhloubeného podél celé severní zdi kádí. Stavba byla, na rozdíl od situace na ostatních parcelách orientovaných do Truhlářské ulice, umístěna hluboko uvnitř bloku, z větší části za linii zadních parcelních zdí. Budova, původně určitě sloužící k výrobním účelům, byla pak nějakou dobu užívána jako hospodářská stavba, o čemž svědčí téměř 1 m silné hnojištní souvrství. To by korespondovalo s historickými zmínkami, které mluví o sladovně a stodole v těchto místech. Stavba byla někdy v 17. století zcela stržena a zasypána sutí. Její severní část byla porušena nově vybudovanou stavbou, z níž se po výstavbě kasáren v polovině 19. století dochoval pouze suterén a schodiště k němu vedoucí. Za zmínku stojí také zjištění minimálně dvojího posunu zadní linie parcelních zdí směrem k Truhlářské ulici v průběhu novověku. Mezi zadními parcelními hranicemi areí, orientovanými k oběma zmíněným ulicím, s velkou pravděpodobností existovala komunikace, přecházející ve střední části v jakýsi širší veřejný prostor, který byl dál na východě ohraničen budovou sladovny. Zda se jedná o nějakou reminiscenci na původní předpokládanou komunikaci z přelomu 12./13. století, nebo pouze o utilitární řešení komunikačního přístupu k zadním částem jednotlivých parcel, nelze prozatím říci.

Z významných archeologických dokladů bohaté minulosti lokality, objevených na ploše partnerských spolupracujích organizací, nutno jmenovat především zahloubené suterény dřevohlinitých domů z 12. a počátku 13. století, pozůstatky kamenných obydlí, v jednom případě dokonce palácového typu z počátku 13. století, dále relikty vrcholněstředověkého špitálu, relikty pozdně středověkých a raněnovověkých městských usedlostí, a pozůstatky barokního kapucínského kláštera.

Kontakt: pkovacik@archaiabrno.cz

Odkryté základy sladovny

KERAMICKÉ PECE TROCHU JINÉ NEŽ ZNÁME… Dům hrnčíře v Magyarszombatfa, Maďarsko

06. 04. 2020 – David Merta-Gabriela Stögerová – zobrazit

V angličtině Pottery House, zde Fazekasház, tedy dům hrnčíře. V maďarském Magyarszombatfa se jedná o dům s doškovou střechou postavený v roce 1790. Stavení bylo domovem hrnčíře Jánose Cseke, který zemřel v roce 1922... KERAMICKÉ PECE TROCHU JINÉ NEŽ ZNÁME… Dům hrnčíře v Magyarszombatfa, Maďarsko

04. 04. 2020Přípravy na plošné archeologické výzkumy před zahájením stavby obchvatu Havlíčkova Brodu

03. 04. 2020Historie košíkářství

02. 04. 2020Parovod, který přetnul neznámý příkop na Polní...

31. 03. 2020Brusle a bruslení

30. 03. 2020Pokračující práce v Louce...

27. 03. 2020SKLO, LUXUS a EPIDEMIE – reakce na epidemii moru v Evropě v polovině 14. století

26. 03. 2020Stále na Krumlovském zámku…

21. 03. 2020Jaro je tu

17. 03. 2020Archeologický výzkum na brněnských Nových Sadech...