Jihlava - Brněnská 10

Potřeba archeologického a stavebně historického průzkumu na lokalitě Brněnská 10 vznikla v souvislosti s rekonstrukcí přízemí stávajícího bytového domu.
Parcela domu křížení dvou ulic byla nepochybně součástí městské parcelace již od samého vzniku nové městské aglomerace Jihlavy. Ta byla rozdělena na čtyři části, kdy námi zkoumaný dům v Brněnské ulici náležel čtvrti okolo kostela sv. Jakuba. Archeologický výzkum a stavebně historické zhodnocení nám tak mohli přinést důležité poznatky o počátcích domu i celého města.
Samotná ulice Brněnská, jelikož klesá směrem k jedné ze středověkých městských bran – bráně České (zbořena r. 1845), nesla dlouho název platea Bohemorum (ulice Česká) s pozdějšími obměnami Bohemicalis, Böhmische gasse, Begemgasse apod. Od počátků středověkého osídlení města se domy pravděpodobně nacházely v uliční čáře k dnešní ulici Brněnské, zatímco jižní strana parcel, směrem do ulice Čajkovského (Platea Figulorum, Hrnčířská) zůstávala ještě v 1. polovině 15. století volná, využitá pouze hospodářsky.
Díky provedenému archeologickému výzkumu a rozboru stojících konstrukcí byly získány cenné poznatky o stavebním vývoji domu. Můžeme s určitostí říci, že drtivá část zdiv vděčí za svůj vznik umění středověkých stavitelů. V základě lze v domě rozlišit dvě středověké fáze, které bohužel nemůžeme konkrétněji datovat. Starší gotická fáze spadá pravděpodobně na konec 13., či do 14. století. Jedná se o kamenný dům lepený na hlínu, bohužel z dochovaných zdiv nemůžeme podrobněji určit jeho dispozici. Až na místnost 19 zabíral již pravděpodobně zhruba plochu dnešního domu.
Až v následující, druhé gotické fázi byl pravděpodobně vybudován sklep pod místností 14, s ním byly postaveny i obvodová zdiva této místnosti. Jedná se stále o kamenné konstrukce, tentokrát jsou však již lepeny žlutou maltou. Možná současně s těmito stavebními počiny vzniká křížová klenba v místnosti 23, dnes již patrná pouze jako zapuštěné pasy do východní stěny místnosti. Zatímco východní stěna místnosti 23 v souvislosti s touto rekonstrukcí zůstala stát a pasy do ní byly pouze zasekány, západní stěna vzniká kompletně nová. Druhou gotickou fázi můžeme rámcově datovat do 14. –15. století.
Další zásadní přestavba domu následuje v renesanci. Tehdy byly všechny, dosud plochostropé, místnosti zaklenuty (až na místnost 23, kde byla nahrazena výše zmíněná gotická klenba). Pro uložení kleneb bylo většinou použito přízedních pilířků. Pravděpodobně někdy v tomto období, nebo krátce po něm, vzniká i místnost 19 s trámovým záklopovým stropem.
Tím byla dána základní forma domu. V následujících obdobích už se dály pouze drobné úpravy související s úpravou okenních otvorů, či nástavbou pater.
Závěrem musíme opět zopakovat že především základní stavebně historické posouzení domu přineslo nové a zásadní informace k jeho vývoji, které budou hodnotně sloužit pro srovnávání s vývojem dalších zkoumaných domů, ať již v Jihlavě, nebo v jiných městech. Nutno podotknout, že alespoň základní zhodnocení tohoto druhu je nutné při jakýchkoliv zásazích do stojící architektury v centrech historických měst.