Záchranný archeologický výzkum ve Schwanzově paláci na náměstí Svobody 17 (Dům pánů z Lipé)

V souvislosti s kompletní rekonstrukcí a přestavbou někdejšího "Schwanzova paláce", zvaného též "Dům pánů z Lipé", na náměstí Svobody 17 v Brně provedli koncem roku 2000 a počátkem roku 2001 pracovníci společnosti ARCHAIA záchranný archeologický výzkum v prostoru dvora. Cílem investora náročné rekonstrukce - společnosti UNISTAV, a.s. bylo vytvořit z původně renesančního paláce reprezentativní obchodní galerii "Brno City Center", jejíž součástí je i restaurace v nově zbudovaných sklepních prostorách pod celou plochou dvora. Jelikož dvorek byl jediným nezastavěným místem v rámci někdejšího paláce, jsou zde dodnes pod dlažbou zachovány archeologické situace dokumentující vývoj městiště (městské parcely) od středověku až po současnost. Výstavbou nových sklepů byla většina archeologických situací nenávratně zničena, a proto bylo zcela nezbytné provést nejdříve v celém prostoru záchranný archeologický výzkum.

Cílem výzkumu tedy bylo zachránit maximum archeologických nálezů a archeologických situací, které budou nenávratně zničeny při hloubení stavební jámy.

Průběh archeologického výzkumu: prvním překvapivým odhalením byla skutečnost, že původní úroveň terénu z období počátku města se do současnosti téměř nezměnila. Dnešní dlažba je pouhých 20-30 cm výše než tehdejší povrch dvorku. Prozatím nejstaršími nálezy, které byly na místě objeveny, jsou zlomky keramiky z přelomu 12./13. století. Z období počátků a prvního rozmachu města ve 13. a 14. století pochází také několik dalších zajímavých nálezů. Z písemných pramenů víme, že v první polovině 14. století zaujímala dnešní parcela patrně dvě gotická městiště, které před rokem 1354 kožešník (později obchodník) Jindřich Fuchs scelil v jeden majetek. Jelikož z tohoto období se nám dochovalo pouze několik fragmentů gotických zdí, které jsou dnes součástí paláce, bylo zajímavé sledovat, zda se rozdělení parcel projeví i v rozmístění archeologických nálezů.
Dnes se zdá, že se tyto historické zprávy potvrdily. Na parcele se pracovníkům společnosti ARCHAIA podařilo zachytit pozůstatky tří původně dřevohliněných staveb - domů ze 13. století, jež předcházely pozdější kamenné zástavbě, a které patrně respektovaly původní parcelní hranice. Jedná se o sklípky o ploše až několika desítek m2, vyhloubené až 3 m do tehdejšího terénu. Nad těmito sklípky stála patrně jednopatrová dřevěná/hrázděná stavba. Dalšími archeologickými aktivitami z období středověku jsou odpadní jímky a nejrůznější jámy, druhotně zasypané kuchyňským a jiným odpadem. Z těchto jímek a jam pochází většina nálezů keramiky, skla, železných nástrojů a jiných předmětů. Dosud bylo částečně prozkoumáno přibližně 10 jímek (původně suchých záchodů) čtvercového, nebo kruhového tvaru, případně s pozůstatky dřevěného bednění, jejichž hloubka je často větší než 4 m. Nejvýznamnějšími drobnými předměty z tohoto období jsou dva stříbrné prstýnky a zlomek glazované keramické nádoby se stylizovanými lidskými hlavami, která byla do města přivezena odněkud ze zahraničí. Skromnější odhalení byla učiněna také z období pozdního středověku (15. stol.), renesance (16. stol.) a raného baroka (17. stol.). Jedná se především o nálezy několika odpadních jímek a kamenné studny. Větší bohatství a rozmanitost předmětů v období renesance nám dokumentují především výstavní nálezy zlomků skleněných nádob (v několika případech i pozlacených !) a množství keramiky. Kulturní posun v období těsně po výstavbě Schwanzova paláce na počátku 17. století nám dokumentuje čtvercový zděný záchod o rozměrech 2x2 m a hloubce cca 7m, který nahradil staré odpadní jímky.

Stručná historie městiště: Dům č.17 na náměstí Svobody v Brně se na konci 19. století nazýval podle známých majitelů domu "Komarek – Haus" nebo "Souches – Haus". Od počátku 20. století se ujalo dosud běžné, avšak mylné pojmenování "dům pánů z Lipé", i když byl na konci 19. Století určen jako stavebník velkolepého renesančního paláce brněnský patricij Kryštof Schwanz. Nejstarší historii zástavby domu lze podle útržkovitých písemných pramenů doložit v druhé polovině 14. století Souvislá řada vlastníků je doložena od počátku 16. století. Tu nám z anonymity vystupuje až rytíř Matyáš Munka z Ivančic, kterému dům patřil od roku 1531. Původem český měšťan z Ivančic byl nobilitován roku 1523. Jeho bratr Jan (+ 1540) se po studiích ve Vídni stal prvním českým městským písařem a autorem "Pamětí starých brněnských Jana Munky z Ivančic". V roce 1564 vlastnil dům Čeňěk z Lipé. Někdy před rokem 1589 získal dům Kryštof Schwanz výměnou za dům "U červeného vola" na nároží Kobližné a náměstí Svobody. Tento Kryštof Schwanz se stal stavitelem paláce, který v poněkud pozměněné podobě známe dodnes. Stavbu realizoval italský stavitel Antonio Gabri a sochař Giogio Gialdi. Po řadě jiných majitelů jej koupil roku 1646 za 6000 zl.- polní maršál Raduit de Souches (onen známý velitel obrany města před švédy za Třicetileté války) i se zahradou za městskou brankou a užíval jej až do své smrti v roce 1683. Po něm jej zdědil mladší syn Karel hrabě Souches. V roce 1744 bylo v paláci 18. pokojů, čtyři kvelby, tři kuchyně a dvoje stáje pro osmnáct koní. Dům platil daň z deseti komínů. Od roku 1818 do roku 1853 patřil svobodnému pánovi Josefu Edlerovi von Hayek, po němž dědila jeho manželka Amalie. Hajek v roce 1826 nabídl v soutěži s majitelem domu čp. 70 prostory k pronájmu provinční komisy pro regulaci pozemkové daně, mapovacímu ředitelství a katastrální inspekci. Katastrální úřad zde sídlil ještě v roce 1856. V levém krámu přízemí byla od roku 1831 zřízena kavárna zvaná Höfferovská. Dalším dlouholetým držitelem domu byl v letech 1880 až 1895 obchodník s koloniálním zbožím Franz Komarek, který v roce 1882 v neorenesančním duchu upravili fasádu, Brňané si tehdy připomínali 250. Výročí vítězství nad Švédy v roce 1645 a oslavili tak památku svého hrdiny Raduita de Souches. V roce 1913 koupila dům společnost Ústředni svaz čaských hospodářských společenstev v markrabství moravském v Brně. V současnosti je objekt ve vlastnictví stavební firmy UNISTAV a.s..

Mgr. Marek Peška, vedoucí výzkumu