Kníže Václav

Před několika dny jsme slavili svátek svatého Václava. Myslím, že nebude na škodu připomenut si, kdo to byl…Byl vnukem knížete Bořivoje a jeho ženy Ludmily. Babička Ludmila, žijící na Tetíně, jako matka jeho otce knížete Vratislava I., mu dala pro život cennější výbavu než jeho vlastní matka, Drahomíra. Kdy se narodil, přesně nevíme. Stalo se tak asi roku 907. Babička, jak už to bývá, ho naučila snad všem křesťanským zásadám, ctnostem, základům moudrosti i rozvaze. Byl pracovitý. Pracoval na poli i na vinici. Václav dospěl v panovníka, tedy v knížete, který ochránil český národ před podmaněním od okolních nepřátel, usiloval o mravní i kulturní povznesení Čech a dal důkaz naší rovnocennosti s ostatními zeměmi Evropy. Tolik legenda…Bývá mu za vinu kladena přílišná podřízenost vůči sousedním Němcům… Po Vratislavově smrti v únoru 921 začala krátká poručnická vláda jeho babičky, exkněžny Ludmily. Ta však byla již v září toho roku zavražděna a poručnictví za nezletilého Václava přejala matka Drahomíra. Václav se ujal vlády patrně roku 922. Zapudil svou matku, po čase ji však přijal zpět. V roce 924 nechal převézt Ludmiliny ostatky z Tetína na Pražský hrad, kde je nechal slavnostně pohřbít. Václavova vláda byla od počátku charakteristická podporou křesťanské církve. V roce 929 byl Václav nucen poddat se římskému králi Jindřichu I. Ptáčníkovi, který s vojskem přitáhl až k Praze. S tím byl spojen i poplatek, který měl český kníže odvádět římskému králi. Nedlouho poté založil Václav na Pražském hradě kostel sv. Víta, část ostatků světce získal právě od Jindřicha. Tento směr politiky knížete Václava se nelíbil straně, která nechtěla přijmout uvedené nábožensko-politické vazby. Jejím reprezentantem byl mladší Václavův bratr Boleslav I. zvaný Ukrutný, který sídlil ve svém údělném knížectví v (Staré) Boleslavi, kde si postavil i hrad. Boleslavova opozice vycházela patrně z podobných kořenů jako poručenská vláda Drahomířina. Všechny pozdější prameny líčí Václavův a Boleslavův konflikt jako velmi osobní. Vyvrcholil pozváním Václava na svěcení kostela do Boleslavi, kde byl kníže ráno dne 28.9. 935 (ve starší literatuře bývá uváděno datum 929, které nalezneme třeba i u Kristiána) zavražděn. Boleslav se svou družinou obsadil Pražský hrad a stal se knížetem. Záhy dal převézt Václavovo tělo do nového chrámu sv. Víta na Pražském hradě, kde jsou jeho ostatky uloženy ve Svatovítské kapli dodnes. poté se poručnické vlády ujala jeho matka Drahomíra a vykonávala ji až do roku 924 nebo 925. Poté vládl Václav osobně. Byl pravděpodobně ženatý, ale jeho manželka mu neporodila syna (buď byla bezdětná nebo se z tohoto svazku narodily pouze dcery). Údajného syna Zbraslava, kterého opět vzpomínají legendy, by tak Václav zřejmě zplodil se svojí dnes neznámou souložnicí.Mezi jeho významné ctnosti asi patřila mimo jiné silná vůle, hluboká zbožnost a mírumilovnost. Václav přese všechno ctil svou matku, pečoval o chudinu, nemocné a sirotky, poskytoval přístřeší a pohostinství pocestným a cizincům a netrpěl, aby se komukoliv stala křivda, byl osobně statečný, výborný jezdec na koni. Svým příkladem vedl lid z vlivů pohanství ke křesťanskému životu. Má se za to, že to byl jeden z hlavních důvodů, za který zaplatil životem u dveří kostela ve Staré Boleslavi ale i tak se stal posléze hlavním patronem země. Hlavním důvodem vraždy, kterou snad měl na svědomí jeho bratr byl však asi jeho vztah k Němcům. Před tím byl svatořečen - svatý Václav. Svatý kníže je považován za ideálního vládce, za světce vyznačujícího se křesťanskými ctnostmi, mučedníka a zároveň také svatého panovníka. Císař Karel IV. pak stanovil, že svatý Václav je věčný panovník. Mnich Kristián o něm napsal: "Byl dokonalý ve víře, neboť všem chudým činil dobře, nahé odíval a hladové sytil. Měl rád chudé i bohaté, služebníkům Božím přisluhoval a zdobil mnohé kostely." (viz legenda z X.stol.) Dodnes je lebka svatého Václava a další svatováclavské relikvie, jako je meč, přilba a drátěná košile, uchovávána v pražské katedrále svatého Víta. Významným poutním místem je dnes rovněž místo jeho smrti, tedy Stará Boleslav.

Svatováclavský cyklus byl např. vyobrazen ve Velké věži hradu Karlštejna na stěnách přístupového schodiště do Kaple sv. Kříže. Z doby Karlovy pochází také známý votivní obraz druhého pražského arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi, na němž byli vyobrazeni patroni české země a kde sv. Václav zaujímá výjimečné postavení. Protože Václav je hlavním symbolem české státnosti a patronem České země. Na podstavci je napsáno: „Svatý Václave, vévodo české země, kníže náš, nedej zahynouti nám ni budoucím.“ Kronikář a benediktinský mnich Widukind uvádí informaci, že se kníže Václav německému králi Jindřichovi „poddal“. Starší historiografie od dob Palackého z toho odvozovala, že se Václav poddal říši a poté nastalo postupné začleňování českého státu do jejího rámce. Václav Novotný dokonce soudil, že šlo o přijetí léna. Ve skutečnosti se jednalo patrně jen o přímý osobní vztah, který byl obdobou vztahu Jindřicha Ptáčníka k ostatním vévodům v říši. Jednalo se o spojenectví svého druhu, kde stál jeden ze spojenců výš než druhý. To bylo v daném případě vyjádřeno placením tributu, který byl poplatkem za mír, za neútočení. Kníže Václav osobně ovšem díky tomu mohl začít s budováním vlastní politiky, která by upevnila pozici jeho knížectví doma i v zahraničí. Jindřichovo uznání Václava za důležitého politického partnera k tomu bylo nezbytné. Důležitou složkou Václavovy vlády také byla už zmiňovaná otázka církevní. Václav po upevnění vztahu s Jindřichem tak mohl požádat o darování ostatků sv. Víta (pro tyto ostatky nechal český kníže vystavět na pražském hradě rotundu sv. Víta). Spojenectví českého knížectví a Saska bylo ostatně velmi labilní záležitostí, stejně jako byly zatím nepevné a nehotové oba státní útvary. Později tohoto vztahu bylo zneužito např. naposled v době Protektorátu…

Zdroje internetové:

http://www.velikani.cz/index2.php?zdroj=vaclav&kat=hla

http://ireferaty.cz/100/754/Svaty-Vaclav-

https://cs.wikipedia.org/wiki/Svat%C3%BD_V%C3%A1clav

https://www.panovnici.cz/svaty-vaclav

http://catholica.cz/?id=4696

ke čtení pak třeba:Vaníček V. 2004: Václav I.; Kubín P. 2010: Svatý Václav. Na památku 1100. výročí narození knížete Václava svatého.