Ve stínu hradeb (Ivančice)

07. 04. 2023 – Michal Bučo - Pavel Staněk - Martina Maršíčková - Ondřej Čmelák

Už v průběhu podzimu minulého roku započala rekonstrukce prostoru U tří kohoutů v Ivančicích. Cílem je vybodování nového kruhového obchvatu, který ulehčí dopravě ve městě. Tento prostor je však zajímavý i z archeologického hlediska, kdy se nám podařilo zachytit několik zajímavých situací již v průběhu přeložek inženýrských sítí.

I když se parcela nacházela mimo hradby středověkého města, nebyla ani v tomto období prázdná. Královské město Ivančice zažilo v průběhu své existence mnoho turbulentních období. Již Petr Žitavský (1275–1339) nás informuje o invazi rakouského vévody v roce 1304, kdy vyhořel i kostel, ve kterém zahynulo velké množství lidí. Nelze vyloučit, že táto událost, spolu s útoky odpůrců Jana Lucemburského a konkurence církevních institucí (Oslavany, Dolní Kounice), zapříčinila zpomalení rozvoje města. V průběhu desetiletého působení husitů se z města stala jedna z hlavních bojových základen na JZ Moravě. Po jejím vypuzení v roku 1435 dochází k další obnově. I když Ivančicím byla potvrzena stará privilegia a získalo i nové, zejména velké privilegium z roku 1455, v roce 1460 král Jiří z Poděbrad dal město i s panstvím do zástavy Jindřichovi z Lipé (zemskému hejtmanovi a zeti Jiřího z Poděbrad). Tím se stalo součástí šlechtického panství Moravský Krumlov. V roce 1486 pak získali Ivančice páni z Lipé dědičně. Nová vrchnost se snažila v průběhu klidnějšího 16. století o podporu městského hospodaření.

Právě osídlení z 15. století se nám podařilo doložit i ve zkoumaném prostoru. Především v severní části byly na řezech dokumentovány destrukční vrstvy. V jednotlivých výkopech inženýrských sítí byly zachyceny pochozí vrstvy (štětování z průběhu 15. století) a pozůstatky dobové zástavby. V severní části to byla i část pyrotechnologického zařízení.

Při odstraňování betonové konstrukce původně zatrubněné vodoteče byly na východním břehu odhaleny archeologické vrstvy, které vznikly jako pozůstatek lidské činnosti při práci s vodou. Obsahovaly kromě keramiky také dřevěné úštěpy po zpracovatelské činnosti a dokonce několik částí bot. Vznikly rovněž někdy v závěru 15. a první půlky 16. století. Tyto vrstvy mají významný potenciál v rámci samotné archeologie, ale i v poli přírodovědných analýz, především palynologii a archebotaniky. Přirozeně zvodnatělé vrstvy, u kterých nedochází k výraznému poklesu vlhkosti, jsou vynikajícím prostředím, ve kterém se mohou dochovat semena původních rostlin a jejich pyly (vzorky na tyto analýzy byly odebrány). V průběhu mladších období procházela tímto prostorem i soustava dřevěných potrubí jejichž část byla dokumentována právě v prostoru původně zatrubněné vodoteče. Směřovaly dále do centra města. Přesné stáří nám pomůže určit dendrochronologie.

Doufáme, že další zkoumaní nám přinese více poznatků o středověkém životě Ivančic.

Zdroje: RAZÍM, V. 2019: Středověká opevnění českých měst. 3. díl – katalog Morava a Slezsko. NPÚ, ÚOP středních Čech