Ve stínu „Šarlotinek“. Archeologický výzkum mezi Cejlem a Bratislavskou

V jarních měsících letošního roku prováděla naše společnost poměrně rozsáhlý záchranný archeologický výzkum ve vnitrobloku mezi ulicemi Cejl a Bratislavská. Zkoumaná plocha se nacházela v sousedství plaveckého bazénu Ponávka, který na počátku 50. let nahradil starší Charlottiny lázně (Charlottenbad) z roku 1885 (Josephstadt/Bratislavská 10).
Území ležící na sprašové návěji obtékané ze západu Ponávkou a z jihu bočním ramenem Svitavy, bylo příhodné jak pro pravěké a raně středověké osídlení, tak i pro pozdější založení předměstské vsi Cejl (Ponava), která byla již od 13. století majetkem proboštství u kostela sv. Petra. Středověký Cejl a jeho zázemí zaujímal převážnou část zkoumané plochy, pouze menší část na severu při dnešní Bratislavské ulici náležela k majetku herburského, později jezuitského kláštera, a na jejím původně nezastavěném území vzniklo na konci 18. století předměstí Josefov (Josephstadt).
Výzkum probíhal v několika na sebe navazujících etapách, které se řídily postupem zemních prací souvisejících s výstavbou nového, v celém půdorysu podsklepeného polyfunkčního objektu. V prostoru staveniště byl, až na místa zničená sklepními prostorami domů z 19. a 20. století a výkopy starších inženýrských sítí, do dnešních dnů velmi dobře dochován historický terén. Zkoumaný areál částečně souvisel i s historií naší společnosti. Archeologický výzkum byl zahájen po demolici starší zástavby, jejíž součástí byly i bývalé depozitáře Archaii Brno, námi využívané v prvních letech nového tisíciletí.
Na pomalu ukončovaném záchranném archeologickém výzkumu se doposud podařilo odrýt přibližně 250 zahloubených objektů z různých historických období. Nejstarší doklady osídlení pochází z mladší doby kamenné. V jižní části lokality se nacházela výseč rozsáhlejšího příkopovitého ohrazení, které pravděpodobně náleželo do období kultury s lineární keramikou (5600-5000 př. n. l., přesné datování vzhledem k absenci inventáře zatím není možné). Další zahloubené objekty patřily sídlišti s moravskou keramikou (4700-4000 př. n. l.). V jejich výplni byly nalezeny některé pro tuto kulturu typické tvary keramických nádob (mísy na nožce, naběračky) i ne zcela běžné jednotlivosti. Další osídlení zachycené výzkumem pokračovalo v době bronzové, kdy po sporadických nálezech ze starší doby bronzové (unětická kultura, přibližně 1. polovina 2. tisíciletí př. n. l.) bylo sledované území intenzivně osídleno tzv. kulturami popelnicových polí mladší a pozdní doby bronzové (velatická a podolská kultura, 1250-750 př. n. l.), na které navázalo osídlení horákovské (tzv. halštatské období, 750-450 př. n. l.) a laténské kultury (450-0) starší a mladší doby železné. Několik objektů z raného středověku naznačuje, že se v bližším okolí nacházelo i sídliště z 9. nebo počátku 10. století. Doklady středověkého a raně novověkého osídlení nebyly vzhledem k poloze výzkumu v zahradní části parcel předměstí Cejl časté. Byly reprezentovány sklípkem se schodovitou vstupní šíjí, v jehož na nálezy bohaté výplni, se podařilo nalézt mimo jiné i soubor reliéfních kamnových kachlů z přelomu 15. a 16. století. Dalšími objekty z mladšího novověku byly dvě kamenné studny. Důležitým zjištěním byl nález hrotitého příkopu vymezujícího severní hranici parcel Cejlu, jehož existenci můžeme předpokládat nejméně od pozdně středověkého období a zánik v průběhu 17. století.