Hrob z doby bronzové

V minulém zápisníčku jsme vás informovali o objevu sídliště únětické kultury, která na našem území sídlila v době mezi 2300 až 1700 lety před naším letopočtem, tedy na konci eneolitu a ve starší době bronzové. Součástí objevu na ulici Hvězdová 5 v Brně byl i pohřeb, o němž jsme slíbili rozepsat se podrobněji.
Samotné objevení pohřbu nezačalo nejšťastněji. Při započetí exkavace objektu 506 nebylo z jeho obrysu patrné, že se jedná o hrobovou jámu, protože výplň hrobové jámy 506 splývala s výplní zásobní jámy 507 (viz přiložený plán), do níž byl hrob zahlouben, proto byly jejich výplně zpočátku exkavovány naráz. Přítomnost lidského skeletu tedy byla překvapením, odhaleným až ve chvíli, kdy rýč neúprosně projel lebkou a rozdrtil křehkou schránku lidské mysli na desítky kusů. Určování původních rysů pochovaného se tímto hrubým zákrokem výrazně znesnadnilo. Zkušená antropoložka si však poradila a lebce vrátila téměř původní podobu. Krom toho vyčetla ze znaků zapsaných do kostí i mnoho informací o zemřelém.
Uložený pohřeb patřil muži, který se dožil věku 45 – 60 let. Než zemřel, díval se na svět z výšky asi 174 cm. Po určení základních vlastností, tady pohlaví, věku a výšky, se antropologické zkoumání soustředilo na události, které se mohou v kosterních pozůstatcích během života otisknout. Zaměřilo se na hledání zlomenin, například na předloktí, které by nasvědčovaly násilí či obraně. Všechny nezhojené rány se však nacházely pouze na lebce a byly způsobeny příliš horlivou exkavací. Skelet nebyl postižen ani anomáliemi způsobenými špatnou výživou v dětství, jako jsou křivice, hypoplazie zubní skloviny a podobně. Snad jen proximální části jeho holenních kostí ukazují, že mohl mít kolena mírně vtočená dovnitř. Opotřebení zubů je tak výrazné, že se pohybuje v posledních stadiích tabulky používané antropology k určení sešlosti věkem. Nelze však vyloučit ani možnost, že dieta dotyčného muže zahrnovala velké množství škrobu a jiných cukrů se štědrou příměsí písku, která by rovněž vedla k intenzivnějšímu obrušování chrupu. Vzhledem k technologii mletí zrna mezi nahrubo opracovanými kameny není přítomnost minerálních „dochucovadel“ v pravěkém jídelníčku neobvyklá. S výjimkou špatného stavu chrupu a Schmorlových uzlů na třech obratlech, nevykazuje kostra výraznější opotřebení organismu (jako by byly například výrazné osteofyty). Schmorlovy uzly vznikají vyhřeznutím meziobratlové ploténky do těla obratle. U mladého člověka by svědčily o nestandardní zátěži, ale s ohledem na věk zemřelého jsou už poměrně běžným jevem. Svalové úpony ukazují, že pohřbený disponoval muskulaturou zcela v normě, tedy nijak ochablou, ani extrémně posílenou.
Jak se tedy zdá, až na fakt, že byl dotyčný mrtev, těšil se dobrému zdraví. Samozřejmě soudě pouze z toho, co mohou prozradit kosterní pozůstatky.
K poslednímu odpočinku byl mrtvý pochován v poloze na pravém boku s mírně pokrčenýma nohama, a s rukama původně snad složenýma v klíně. S hrudní částí skeletu bylo posmrtně manipulováno, pravděpodobně hlodavci či vykradači hrobů. Vykrádání hrobů bylo pro dobu bronzovou typické. Ve výplni, těsně nad samotným tělem, byla odkryta souvislá vrstvička zuhelnatělého dřeva, která proklesala od krajů ke středu. Jde o pozůstatek dřevěné desky, která se propadla vlivem dekompozice těla. Pochází z konstrukční úpravy hrobu.
Kolem krku se nacházelo několik ulitek páskovek. Do klína byla mrtvému položena malá keramická nádobka, špatně vypálená, nepravidelného tvaru a se dvěma horizontálními protilehlými oušky. Na pravém předloktí ležela štípaná industrie, zatím blíže neurčená. U nohou zemřelého ležela keramická mísa se zvířecí lopatkou, keramický hrnek s uchem, v němž byl vložen ještě keramický koflík s leštěným povrchem, a kostěné šídlo. Keramika celý pohřeb datuje do únětické kultury.