Stáje na hradě ve Veselí nad Moravou

23. 04. 2020 – Miroslav dejmal

Současná generace archeologů je již od 90. let 20. století obdařena a zároveň poznamenána bezprecedentním rozsahem záchranných výzkumů na stavbách. Požehnání je to v tom, že vidíme a kopeme neuvěřitelný rozsah a pestrost archeologických situací. Smutnou stránkou je fakt, že většina archeologů ví, že většinu svých výzkumů nikdy nezpracuje. A nechává je tzv. pro budoucí generace pouze základně vyhodnocené. Ovšem ne každý výzkum skončí nálezovou zprávou a krátkým článkem. Takové štěstí měl výzkum zámku (hradu) ve Veselí nad Moravou, který byl navíc unikátní zachováním dřevěných konstrukcí a organických zbytků. Jak vidno z odborného publikování tohoto výzkumu, trvá to skoro 10 let od vykopání, než je takový výzkum zpracován. V dubnovém čísle časopisu Živá Historie si můžete přečíst článek o stájích na předhradí Veselského hradu, které jsme zkoumali v roce 2008/2009. I pro ostatní tedy krátce ke stájím i zde…
Celkem byly zkoumány dvě budovy stájí. Více se nám zachovala ta východní. V jejich případě šlo o dřevěnou budovu o šíři minimálně 3,5 m a délce minimálně 15 m. Nosným prvkem byly sloupy, které podpíraly konstrukci střechy. Samotné do země zapuštěné sloupy byly z dubu. Ten je totiž pro takovéto účely díky svojí pevnost a výdrži nejvhodnější. O střeše stájí toho moc nevíme, ale pravděpodobně byla došková.
Stěny byly tvořeny tzv. košatinou - na pravidelně rozmístěné tenké dubové trámky byla napletana košatina z proutí, a to z lísky. A jednotlivé oříšky, které se na proutí dochovaly, dokazují, že stavba byla postavena v průběhu léta či začátkem podzimu. Tento výplet byl alespoň na části stavby doplněn o tzv. kožich. Jednalo se o místní hlínu - jíl, který byl rozdělán z vodou a následně jím byl celý výplet omazán.
Objekt stájí měl dvě stavební fáze, přičemž ta mladší měla i příčku, která budovu dělila na dvě místnosti. Celkem jsme našli tři vstupy do stájí - dva byly svou šířkou pro člověka a jeden sloužil ke vstupu koním. Konstrukce všech dveří byla stejná. Dřevěný práh doplňovaly dvě taktéž dřevěné zárubně.
Ve východní místnosti byla speciální prkenná podlaha z desek, jednalo se o tzv. mostiště. Ještě donedávna se takto upravená stání používala pro nemocné koně nebo březí kobyly, aby stáli na měkčím povrchu. V případě našich stájí to bylo ale naopak. Stání na fošnách bylo právě to tvrdší. Tvrdost stání se nám dnes jeví jako detail, nicméně dříve rozhodovala o tom, na jaký povrch měli koně uvyklá kopyta - jestli spíše na měkčí hlínu a travnatý povrch nebo na kamenitý povrch tehdejších cest a vznikající dláždění měst.
Naopak měkké stání bylo k dispozici v západní místnosti, kde se nacházela písčitá podlaha s popelem. Na základě mikromorfologického zkoumání se podařilo zjistit jak podlaha fungovala. Písek byl mísen s popelem, který měl sloužit k léčení a prevenci zánětu koňských kopyt. Po každém vykydání stájí, které bylo pod mikroskopem patrné, došlo k obnovení vrstvy písku a popela.
Někdy na konci 70. let 13. století se ovšem na Veselském hradu něco událo. Obě stáje přestal někdo vykydávat a hnůj se začal postupně kupit na jejich podlahách. Z tohoto hnoje se podařila zjistit strava koní. Jejím základem bylo seno a sláma. Dále šlo o tzv. letninu - na konci léta připravené krmné směsi. Ta veselská se skládala hlavně z pupenů vrby, větví ostružiníku, oříšku habru či žaludů. Letninu ještě doplňovaly hojně spásané letorosty, tedy mladé měkké výhonky na koncích větví stromů, které ten rok vyrostly. Nejčastěji koně jedli letorosty z listnáčů jako byl topol, vrba, javor a habr. Překvapením bylo i zkrmování prosa a ovsa. Sice jde dnes o běžné krmivo, ale mělo se za to, že ve středověku se ho pro svou vysokou cenu užívalo pouze zcela výjimečně. Zachyceno bylo i konopí a chmel. Zatímco konopí snad souvisí se zkrmováním konopného semence nebo odpadu ze zpracování konopí, chmel se snad měl podávat koním ke zklidnění, aby nebyli ve stáji agresivní.

Co se tedy někdy na konci 70. let 13. století na veselském hradě stalo? Podle výzkumu se zdá, že tehdy byla na hradě ubytována po nějakou dobu početná jezdecká, patrně ozbrojená skupina. Můžeme se už jen domýšlet, zda například nemohlo jít o soustřední části vojska, než vyrazila směrem k Moravskému poli. Či naopak, zda se nemohlo jednat o jednu z posádek Rudolfa Habsburského, o kterých víme, že byly do některých moravských hradů vloženy po porážce Přemysla Otakara II. Bohužel na to, jak to doopravdy bylo, ještě nedokáže archeologie odpovědět.


Nejnovější články


Starší články najdete v archivu.