návrat na úvodní stránku...

Zápisníček

Novější články:

Keramický „cášský“ roh ze Židlochovic

čtvrtek  16. 8. 2018 – Miroslav Dejmal - Lenka Sedláčková - Jakub Šimík – skrýt článek

Při laboratorním zpracování právě ukončeného výzkumu v prostoru židlochovického zámku nás mezi množstvím archeologického materiálu zaujal drobný keramický předmět upomínající na zvířecí roh. Vzhledem ke skutečnosti, že podobný nález nebývá běžnou součástí středověkých keramických souborů, bylo nutné zapátrat hluboko v paměti, kde že jsme již něco podobného viděli. Ano, mohl by to být keramický roh s výstražnou či signální funkcí, ale nejvíce se nám přece jen zamlouvá myšlenka, že se jedná o tzv. roh „cášský“. Obdobné nálezy jsou takto nazývány proto, že mohly být suvenýry či odznaky z poutnických cest do Porýní, zvláště do Cách.
Přestože Cáchy byly kulturním centrem říše již za vlády Karla Velikého, jehož ostatky jsou mimochodem v místní katedrále uloženy, vyhledávaným poutním místem se staly až díky slavnostnímu vystavování zdejších ostatků - tzv. „čtyř velkých relikvií“.

Toto slavnostní vystavování říšských relikvií bylo kromě jiného doprovázeno troubením na trumpety a rohy ze střechy korunovační kaple, kde trubači zatroubili třikrát do všech světových stran a obyvatelé okolních vesnic odpovídali podobným troubením. Tento zvyk souvisel snad s tím, že součástí pokladu uchovávaného v cášském dómu byl i lovecký roh Karla Velikého. Zvuk rohů i rohy samotné se tak staly neodmyslitelnou součástí těchto slavností, což se promítlo i do výroby zmenšených rohů z hlíny, které se brzy staly suvenýrem návštěvníků cášských poutních slavností, až nakonec plnily funkci poutních odznaků. Přestože byly vyráběny i z jiných, drahocennějších materiálů, patřily právě ty keramické k široce rozšířeným, neboť představovaly nejlevnější suvenýr dostupný širokému okruhu návštěvníků.

Cáchy byly i místem korunovací římských králů a císařů, tedy i druhé korunovace Karla IV. Právě s nástupem lucemburské dynastie na český trůn se Cáchy dostávají i v našem prostředí do povědomí jako významné poutní místo. Do prvních let vlády Jana Lucemburského také spadá první zmínka o nábožensky motivované pouti z Čech do Cách, byť to jistě nebyla první pouť vykonaná z našeho území. Oblibu poutí do Cách dobře ilustruje i skutečnost, že v roce 1362 zde Karel IV. potvrdil nadání pro založení oltáře sv. Václava, o který měl pečovat česky mluvící kaplan, aby podobně jako v Římě měli i v Cáchách čeští poutníci svého duchovního.

Kdo však mohl být oním poutníkem, který si z Cách donesl tento suvenýr na židlochovickou tvrz? Je zřejmé, že odpověď na tuto otázku budeme hledat velmi nesnadno. Na základě doprovodných nálezů můžeme říci, že „cášský“ keramický roh se do odpadních vrstev dostal nejpozději během 1. pol. 15. století. K dějinám i majitelům židlochovické tvrze jsme zde psali nedávno, avšak připomeňme, že od roku 1353 byl vlastníkem židlochovického panství moravský markrabě Jan Jindřich a následně jeho syn Jošt. Přestože se Jošt jako mladík účastnil korunovace Václava IV. v Cáchách roku 1376, asi jen obtížně bychom tento levný suvenýr spojovali s osobou moravského markraběte. Ten však již v roce 1407 židlochovickou tvrz z finančních důvodů postoupil Vilémovi Zajícovi z Valdeka (a na Židlochovicích; † 1420). A právě Vilém se zdá být vhodnou postavou, za jehož působení se „cášský“ roh mohl do Židlochovic dostat. Přestože Vilém Zajíc započal svoji kariéru jako námezdní žoldnéř ve službách markraběte Jošta, stal se již záhy schopným diplomatem na celoevropské úrovni a jeho služeb následně využili i král Václav IV. a Zikmund Lucemburský. Ještě než získal Židlochovice, vykonal Vilém v roce 1403 pouť do Říma a o dva roky později i do Santiaga de Compostela. Zdá se být tedy nepravděpodobné, že by si Vilém při svých početných cestách po Evropě nechal ujít návštěvu v té době tak oblíbeného poutního místa v Cáchách. Minimálně můžeme předpokládat, že Cáchy navštívil roku 1414, kdy se mohl účastnit Zikmundovy korunovace římsko-německým králem.

Keramický „cášský“ roh samozřejmě nespojujeme přímo s osobou pana Viléma, neboť člověk jeho postavení měl jistě dost peněz opatřit si mnohem cennější suvenýr z tohoto poutního místa, ale nelze vyloučit, že si tento předmět přivezl některý z členů jeho doprovodu.

Literatura
Fojtík, P. 2015: Keramický cášský roh ze zaniklé středověké vsi na k. ú. Kralice na Hané, okr. Prostějov, střední Morava, AR LXVII, 287-298.

Gringmuth-Dallmer, E. 1997: Archäologische Funde von Musikinstrumenten aus mittelalterlichen Burgen, Život v archeologii středověku, 192-200.

Haasis-Berner, A. 1994: Hörner aus Keramik-Wallfahrtsdevotionalien oder Signalhörner?, Zeitschrift für Archäologie des Mittelalters 22, 15-38.

Mrázek, A. 2014: Fenomén náboženské pouti v počátcích české reformace. Disertační práce na Husitské teologické fakultě UK v Praze.

Velímský, T. 1998: K nálezům středověkých poutních odznaků v českých zemích, AH 23, 435-455.

Zajíc, P. 2007: Zajícové z Valdeka na Moravě. Bakalářská diplomová práce na HU FFMU v Brně.

Starší články:
Archív:
ilustrační fotografie
Virtuální model Brna Panorama města Brna YouTube.com

czech deutsch  english