Letošní archeologická kampaň v Kestřanech byla z naší strany již sedmá v řadě (od roku 2007). Aktuálním úkolem byl výzkum doprovázející pokračování liniového výkopu pro vodovod. Ten byl v minulém roce vykopán v prostoru východně tzv. starého purkrabství. Nyní měla být vybudována jeho část před jižním průčelím purkrabství a následně přes nádvoří k šachtě u brány. Chtěli jsme výkopu využít především k ověření stratigrafických vztahů konstrukcí purkrabství k okolním archeologickým terénům. Takto získané informace jsme pokládali za velmi důležité. Při diskusi vedené v minulých letech byly totiž na základě nově učiněných pozorování vysloveny pochybnosti, zda bylo purkrabství opravdu vystavěno v závěru 13. století, což předpokládá starší literatura (Durdík – Kašička – Nechvátal 1995; Hejna 1961; Encyklopedie českých tvrzí 2000, 288-290; Kašička – Lancinger – Líbal 1974; Kašička 1977, 81-91; Kašička 1978; Kašička 1987, 331-343; Líbal 2001; Menclová 1972). Jak už to tak bývá, vše dopadlo nakonec jinak. Nejdříve byla odkryta zeď navazující na JV nároží purkrabství (byla zachycena výzkumem již v roce 2006, Archaia Praha o.p.s.; Valkony 2006), vodovod měl vést při jejím jižním líci. Ve chvíli, kdy se výkop ve své trase dostal k jižnímu průčelí purkrabství, byla pod takřka ihned pod dlažbou zachycena rozsáhlejší zděná konstrukce. Z té se následně vyklubala vstupní šíje do východního sklepa pod purkrabstvím. Tento nález znamenal mírné přehodnocení výzkumných, respektive rekonstrukčních prací. V souvislosti s připravovanou obnovou vstupu do sklepů bylo rozhodnuto, že šíje bude vyklizena v celém zachovaném rozsahu. Konstrukce šíje je k purkrabství přistavěna na spáru, její vznik lze obecně přiřadit středověku. Zřejmě se jedná o stejný stavební horizont jakému náleží stavba odkrytá při severním průčelí renesančního paláce. Zánik vstupu dle sporých nálezů ze zásypu, který tvořila především asanovaná část nadzemních konstrukcí schodiště, náleží období kolem roku 1500. Je tedy pravděpodobné, že vstup zanikl při rozsáhlé renesanční přestavbě tvrze ve 30. letech 16. století. Vzhledem k dispozici vstupní šíje je víc než pravděpodobné, že byla součástí nějakého složitějšího komunikačního aparátu, který umožňoval spojení nejen do sklepů, ale i do patra purkrabství. Máte tak další dílek skládačky stavebních dějin Horní tvrze v Kestřanech. Uvidíme v dalších letech nakolik se podaří poskládat. A to jsme si mysleli, že tvrz již nemá čím překvapit. A pořád má!

Literatura: Durdík, T. – Kašička, F. – Nechvátal, B. 1995: Hrady, hrádky a tvrze na Písecku, Písek; Hejna, A. 1961: České tvrze, Praha; Encyklopedie českých tvrzí, díl II. K-R, Praha 2000., 288-290; Kašička, F. – Lancinger, L. – Líbal, D. 1974: Staré Kestřany – Horní tvrz, rkp. SHP, SÚRPMO; Kašička, F.: Feudální sídla ve stavebně historickém průzkumu SÚRPMO (Hradenín, Popovice, Staré Kestřany), AH 2/1977, Brno, 81-91; Kašička, F. 1978: Horní tvrz v Kestřanech – příspěvek ke stavební podobě jihočeské tvrze, Památky a příroda 1/1978; Kašička, F. 1987: Soubor tří feudálních sídel a dvorce v Kestřanech u Písku, AH 12/1987, Brno, 331-343; Líbal, D. 2001: Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek. Praha; Menclová, D. 1972: České hrady 1, Praha; Valkony, J. 2006: Kestřany – Horní tvrz, zpráva o provedení archeologického výzkumu. Praha.