Klášter minoritů s kostelem sv. Kříže v Uničově

Podle Pěšiny z Čechorodu měl klášter minoritů v Uničově vzniknout v roce 1330. První zmínka o něm ale je až ze 7. ledna 1381. Na základě archeologických nálezů získaných při výzkumu v klášterním kostele a uměnovědného zhodnocení kružeb v oknech presbytáře se uvažuje o tom, že klášter byl skutečně založen ve 30. až 40. letech 14. století. Areál kláštera byl vytýčen při jihovýchodním okraji okrouhlého městského půdorysu, jižní křídlo kvadratury navazovalo na městské opevnění. Ač klášteru zřejmě nebyla věnována „dostatečná“ stavebněhistorická pozornost, je více než pravděpodobné, že v sobě konventní budovy uchovávají přinejmenším pozůstatky původních staveb. Konvent, tak jak jej dnes známe, drží původní rozvržení, zástavba však zřejmě, tak jako v jiných případech, vznikala postupně. Nejviditelnější primární část konventu tak představuje kostel. Jeho nejstarší podobu známe z veduty města z roku 1670, tedy z doby před barokními úpravami. Na vedutě je velmi dobře vidět, že presbytář hmotově i výškově převyšoval vlastní loď. Tento stav by snad odkazoval k tomu, že loď nikdy nedosáhla zamýšlené dispozice (k této domněnce odkazují i výsledky archeologického výzkumu, který v kostele prováděl Pavel Michna). Kostel je stavebně provázán se severním ramenem ambitu. Polygonálně ukončený presbytář (pět stran oktogonu) byl primárně zaklenut dvěma poli křížové žebrové klenby. Klenbu dokládají svazkové přízední pilíře dochované v prostoru barokních krovů. Zachován je zde i pozůstatek vítězného oblouku. Se zaklenutím souviselo sedm jednou odstupněných opěrných pilířů ukončených štítky. Na základě zjištění archeologického výzkumu se v kostele předpokládá letner (Michna 1976b; Michna 1979). Konventu se několikrát nešťastně dotkly dějiny. Poprvé za husitských válek, kdy snad měl být klášter poničen, ale málo (nedoloženo). V roce 1531 to byl velký požár, jemuž padla za oběť valná část města, a pak roku 1595 vyhořel konventní kostel. Až tento požár byl vskutku fatální, neboť klášter zůstal opuštěný, a to až do roku 1616. Po tomto datu se zřejmě začalo s provizorními opravami, jejichž výsledek zobrazuje již zmíněná veduta. V krovech je doposud zachováno nároží upraveného presbytáře s iluzivním, sgrafitem provedeným armováním. Do stejné doby lze položit i úpravy přízemí kvadratury, respektive je zaklenutí. Výraznější stavební úpravy vedoucí k povznesení kláštera byly realizovány ve 30. letech 18. století. Barokizace areálu byla dokončena roku 1767 vysvěcením chrámu. Už o deset let později bylo pro přetrvávající hospodářské potíže rozhodnuto, že se sníží počet mnichů na polovinu (12). V roce 1812 v klášteře přebývali pouze dva řeholníci, kteří byli o tři roky později přeloženi do Brna, což vedlo k zániku kláštera. Klášterní budovy pak sloužily školství, což zůstalo doposud. Z kostela byla vybudována koncertní síň (Foltýn a kol. 2005, 711-715; Michna 1976a; Michna 1976b). My jsme bývalý minoritský klášter navštívili v rámci exkurze na konferenci FUMA. Byli jsme v krovech nad kostelem a východním křídlem kvadratury a ve sklepích pod západním křídlem konventu. Prohlédli jsme si koncertní síň a přiléhající části bývalého ambitu. Klášter by si zasloužil stavebněhistorický průzkum, respektive systematické sledování a dílčí dokumentaci doprovázející všechny opravy doprovázející postupnou rekonstrukci areálu.

Literatura: Foltýn, D. a kol. 2005: Encyklopedie moravských a slezských klášterů; Michna, P. 1976a: Archeologický průzkum historického jádra města Uničova. Předběžná zpráva. AH 1; Michna, P. 1976b: Písemný pramen v konfrontaci s výsledkem archeologického průzkumu v Uničově. VVM 28; Michna, P. 1979: Uničovský letner. Příspěvek k poznání mendikantské architektury na Moravě. Sborník památkové péče Severomoravského kraje 4.