Tintin, aneb jací jsme…

V posledním ĎaSu, v rubrice Camera obscura je esej věnovaný článku „Samozřejmě, že je Tintin gay! Zeptejte se Milou.“ Vzhledem k tomu, že moji synové jsou náruživí čtenáři Tintina a doma tudíž máme veškerou v Česku vydanou produkci s tímto komiksovým hrdinou, i já se cítím být dotčen. Nad tím, jestli je Tintin rasista nebo homosexuál mne nikdy ani náhodou nenapadlo přemýšlet. Připadá mi to stejně pitomé jako mít Kryštůfka Robina za zoofila. Samozřejmě je hezké zabývat se nejrůznějšími aspekty různých děl, byť i nesmyslnými, podsouvat jejich autorům různé vize, nebo jenom provokovat (v lepším případě), k tomu jsou nejrůznější kritici a vědci přímo povoláni. Myslím však, že posuzovat věci, které byly vytvořeny v době nám už poměrně vzdálené a k tomu v ne už zcela uchopitelném kontextu, je vcelku nesmyslné až hloupé. Tedy nesmyslné z toho hlediska, že se je mnohdy snažíme vidět dnešníma očima, nejlépe na monitoru NTB podporováni všeobjímajícím internetem, s možností vygůglovat si co nás jen napadne. Mimochodem v Ďasím článku zmiňovaný příběh Žezlo krále Ottokara (vycházel v letech 1938 až 1939 a nás – ČSR - se docela týkal) je poměrně angažovaný a navíc politickou situaci ukazoval jasnozřivěji než mnozí tehdejší politici. Také je třeba mít na paměti, že komiks není román ani filozofický traktát, o vědecké práci nemluvě. U něj je prvoplánový schematismus jednotlivých figur jaksi přirozený a nutný. Nezbývá, než se utěšovat, že hlasy nejrůznějších kritiků dojdou zapomnění, zatímco Hergého kreslířství přetrvá. Klasikem komiksu je totiž už dávno. Stejně tak se najdou noví vykladači toho, co nám vlastně chtěl belgický kreslíř říci. A budou vymýšlet nové, stejně nesmyslné teorie. Smutné je na tom pouze to, že neříkají nic o Hergého úmyslech. Ukazují pouze na podivné směřování naší všeobjímající a ke všemu a všem rádobykorektní euroamerické civilizace. Vzhledem k tomu, že onen pravděpodobně provokativní článek vyšel v době, kdy Tintin slaví 80 let, nezbývá, než se nad autorem zamyslet, povzdechnout si nebo si uplivnout. Podle povahy.

Autorka eseje Doubravka Olšáková na závěr píše: „Onoho 7. ledna 2009, kdy vyšel článek o Tintinově homosexualitě, skončila v západní Evropě éra kolektivní paměti 20. století. Z hrdiny dětských snů dnešních třicátníků i padesátníků se pod tíhou diktátu doby stal rasistický homosexuál. Ustálené vzorce, které fungovaly a bavily poválečné generace, byly pozměněny, referenční body, k nimž se vztahuje kolektivní paměť každé společnosti, zmizely a nahradily je reference jiné. Tintin je mrtev, ať žije Tintin!“ (ĎaS 3/2009, 50). Tíha diktátu doby – co to je? Asi věc každého, nakolik je ovlivnitelný, cool a trendy. Myslím, že Tintin není mrtev a že ho nemusíme vidět novým pohledem, který se zrovna vyžaduje, abychom nepůsobili komicky nemódně. Proto tedy AŤ ŽIJE TINTIN!!!

PS: Onen článek, který vyšel začátkem roku v The Times, jsem nečetl, možná byl zamýšlen jinak, než jsem pochopil. Dotčená reakce je tedy z druhé ruky…

PPS: Omlouvám se všem věrným čtenářům za zneužití Zápisníčku, ale nemohl jsem jinak!

http://www.objectiftintin.com/

http://www.tintin.com/