Zábranovic chalupa v Čejově

06. 04. 2017 – David Merta

ýbor ze zápisků Jana Zábrany (1931-1984) Celý život, které vyšly ve dvou svazcích roku 1992 jsem četl, respektive pročítal několikrát, poprvé hned po vydání, po té vždy s nějakým větším časovým odstupem, takže mne vždy zaujalo něco jiného, s ohledem na to, čím jsem se právě zaobíral. Tentokrát to byla mimo jiné zapsaná vzpomínka na tátovu (tak o něm Jan v zápiscích píše) rodnou chalupu. Vlastně se nejedná o nic vybočujícího, nicméně Jan Zábrana jednoduše, pěkně a výstižně, věren svému postřehu, který byl obdivuhodný zejména v kontextu politické situace po roce 1948 (o dalších obdobích nemluvě), popsal klasickou vesnickou usedlost, jakých bylo v českých zemích na tisíce: „V Čejově u Humpolce měli Zábranovi chalupu u rybníka, jednu seknici s podlahou z ušlapané hlíny, s peřinou pověšenou na bidle u pece, na zdi zasklený obraz Ježíše Krista s hořícím červeným srdcem v prsou, srdce bylo zešikma probodené malým mečem. Stůl z hrubého, do běla vydřeného dřeva, s léty ve dřevě. Drhl se rejžákem a laciným mejdlem. U stolu a pece dvě stejně úzké lavice. V oknech bylo vidět, jak tlusté jsou zdi: snad čtyřicet padesát centimetrů. Široká parapetová prkna; okna do půli clonily křiklavé azalky ve starodávných kameninových květináčích. Jedno okno vedlo do dvora, kde byl hnůj s močkou, druhé dvě do věčně smutného, pustého sadu, zarostlého trávou, s několika stromy, na nichž se nerodilo nic než kyselé padavky. Ze síně se šlo vpravo do seknice, vlevo do malé studené komory: tam byla jen truhla na mouku, pár polic na obrovské bochníky chleba (ten se pekl jednou za měsíc, jednou za šest neděl), šmolkově modrá máselnice s bubnem a klikou na točení, a homole cukru v červeném papíře, na okně sekáč na odsekávání cukru. Z komory se šlo nízkými dvířky rovnou do chlíva (druhý, vyšší vchod pro dobytek byl ze dvora). Měli střídavě dvě nebo jednu krávu, někdy tele, v rohu chlíva koza. Pak byla stodola s mlatem a z ní do svahu se vyjíždělo na pole za chalupu. Na kraji stodoly (ze dvora) byl studený hluboký sklípek na hrnky s mlékem, na máslo zabalené do lopuchových listů. Všech pozemků měli šest a půl hektaru“ (Zábrana 1992, 641). Abych se přiznal, na základě popisu nedokáži jednoznačně chalupu identifikovat. Měla by však patřit k historickému intravilánu Čejova. Na otisku stabilního katastru (1834) patří Zábranovým usedlost č. 38 na západním okraji jižní fronty návsi…Stavby jsou všechny ještě dřevěné, což neodpovídá popisu, lze však předpokládat, že nedlouho po roce 1838 muselo dojít k přestavbě. Chtělo by to nějakou rekognoskaci terénu i pramenů, ale nevím, jestli se k něčemu takovému někdy dostanu a zda je to vůbec reálné. Nicméně dílo Jana Zábrany si zaslouží pozornost, a to nejen jeho zápisky!

Literatura:
Zábrana, J. 1992: Celý život (2).

http://janzabrana.cz/


Nejnovější články


Starší články najdete v archivu.