Dolní Heršpice č. 11 - shrnutí dosavadních poznatků

23. 09. 2016 – Marek Peška

V průběhu letošního léta byl uzavřen výzkum interiéru domu č. 11 v Dolních Heršpicích, o kterém jsme již v minulosti informovali na stránkách zápisníčku (viz 13.6.2014, 19.1.2015). Projekt byl hrazen z Fondu podpory záchranných archeologických výzkumů spravovaného Národním památkovým ústavem. Vzhledem k tomu, že se v domě připravovala celkem radikální rekonstrukce, měli jsme možnost dokumentovat řadu zemních zásahů při snižování podlah a provést i několik sond ověřujících stav základů. Komplexní průzkum stojící stavby, postavené převážně z nepálených cihel, nám přinesl také cenná dendrodata, což upřesnilo interpretaci starších stavebních fází. Dnes už víme, že některé stěny domu pochází z let 1776 až 1800 a byly součástí okapově orientovaného dlouhého stavení, které ještě na stabilním katastru v roce 1825 zaujímalo i průčelí sousedního č. 12. Po rozdělení dlouhého domu na dva grunty v roce 1869/1870 došlo u obou částí k přestavbě na menší domky s vlastními průjezdy a novými stájemi a chlívy. Na místě někdejšího výminku, který byl kdysi situován na místě zkoumaného č. 11 vznikla prostorná světnice a kuchyně. Pod prkennými podlahami se podařilo zachytit část půdorysu staršího domu vyzděného rovněž z nepálených cihel, jehož základy byly stejně jako u sousedů v č. 10 (viz starší zápisníček) využity kolem roku 1800 při stavbě dlouhého domu. Překvapivé bylo odhalení, že starší stavba odpovídala z prostorového hlediska mladší dispozici z období kol. roku 1800. Kuchyně byla i v tomto případě vystrčena do dvora. Velmi dobře zůstalo dochováno topeniště ve světnici (viz fotografie níže). Množství líček na omítkách v interiéru i exteriéru stejně jako několik stavebních fází poukazuje na výstavbu staršího domu někdy po třicetileté válce, nejpozději však v průběhu 18. století. Nejstarší středověké stavební etapy nám dokumentují pouze střídající se podlahové úpravy a planýrky nasedající na někdejší půdní typ. V rámci souvrství bylo dokumentováno i několik topenišť, která můžeme zasadit do 14. až 16./17. století. Kůlové jámy poukazují spíše na existenci sloupové konstrukce, než na nepálené cihly. Nicméně prostor byl v těchto hloubkách pouze sondován. takže z toho nelze dělat kategorické závěry. Závěrem lze říct, že výzkum rozšířil naše poznatky ze sousední parcely č. 10 a do jisté míry potvrdil i předchozí závěry. Nicméně výzkum byl proveden pouze ve východní polovině někdejšího dlouhého stavení a to pouze dílčím způsobem a nemáme tedy úplnou představu o jeho vývoji od 14. až po 19. století. Celkově lze však říct, že Dolní Heršpice jsou z hlediska dochované stratigrafie velmi perspektivní lokalitou pro archeologický výzkum lidových staveb. Toto optimistické konstatování nám kalí pouze skutečnost, že většina domů na návsi je již opravena a prozatím nevypadá, že by se nám k podobné akci podařilo přesvědčit nějakého dalšího místního občana. Ostatně bez opravdového zájmu majitele bychom obdobný výzkum nikdy nezrealizovali. Což můžeme sledovat dnes a denně ve většině vesnic kolem nás, kde se vesele staví a přestavuje bez jakékoliv archeologické dokumentace.

Literatura: Kolařík, V. – Merta, D. – Peška, M. 2015: Archeologie žijící vesnice. Poznámky k výzkumu vesnického domu v roce 2015, Dějiny staveb 2015, s. 196-200.


Nejnovější články


Starší články najdete v archivu.