Ústní hygiena a vypulírovaní vojáčci na Veselé

29. 08. 2016 – Lenka Sedláčková

Zajímavým dokladem zájmu o ústní hygienu mohou být nálezy kostěných kartáčků, které jsou obecně považovány právě za kartáčky používané k čištění zubů.
Jak jsem se dočetla ve velmi zajímavém článku o ústní hygieně v období novověku z pera M. Vyšohlída, historie zubního kartáčku se pravděpodobně začala psát v Číně na konci 15. století. Pro nás již dnes nezbytná hygienická pomůcka se do Evropy dostala pravděpodobně skrze obchodní cesty, avšak absence důkazů o jejich používání svědčí pro fakt, že velké obliby se tato novinka nedočkala. Během 17. století se sice objevují první zmínky o zubních kartáčcích i v Evropě, ale např. Pierre Fouchard (1690-1761), který je považován za zakladatele stomatologie, používání kartáčku se štětinami z koňských žíní nedoporučoval z důvodu možného poškození chrupu. Ještě v 18. století bylo používání zubního kartáčku pravděpodobně omezeno na vyšší společenské vrstvy , u kterých lze sledovat zvýšený zájem o ústní hygienu, a to pravděpodobně v důsledku změny stravovacích návyků. Z těchto důvodů se zvyšovalo i riziko zubních kazů a jiných onemocnění v dutině ústní, jejichž léčba (tzn. vytržení zubu) byla velmi bolestivá. První větší manufakturní výroba zubních kartáčků je přisuzována Angličanovi Williamu Addisovi z Clerkenwellu a jeho potomkům a je uváděna k roku 1780, přičemž zanedlouho docházelo k výrobě i v dalších oblastech Evropy.
Prozatím byly výzkumem na Veselé zjištěny jen ojedinělé exempláře, které byly získány z archeologických situací 19. – počátku 20. století. Vyrobeny byly pravděpodobně z kostí skotu a v podstatě vypadají jako kartáčky používané dnes. Jen umělé štětiny kartáčku byly dříve přírodního původu – údajně pocházely ze silně srstnatých divokých prasat ze Sibiře a severní Číny a také z koňských žíní. Opačný konec kartáčků byl opatřen vrtanými otvory – v našem případě u cele dochovaného exempláře v počtu 30. Tyto otvory byly na druhé straně spojeny třemi úzkými vyřezanými průřezy, které sloužily pro uložení tenkého drátu z barevného kovu. Po vložení svazku štětin do otvoru byly jednotlivé svazky právě tímto drátem spojeny, o čemž svědčí i druhotné zelené zabarvení kartáčků. A neboť v místech výzkumu stávala kdysi kasárna, nemůžeme vyloučit ani možnost, že kartáčky sloužily k čištění a leštění drobnějších součástí vojenské výstroje.

Literatura
Vyšohlíd, M. 2007: Ústní hygiena v novověku. Nálezy kostěných zubních kartáčků na náměstí Republiky v Praze, Archeologie ve středních Čechách 11, 791-799.