Osmá sezóna na Horní tvrzi v Kestřanech

04. 08. 2014 – David Merza - Václav Kolařík

Letošní prázdniny byly mimo jiné pro naši společnost ve znamení osmé sezóny záchranného archeologického výzkumu na Horní tvrzi v Kestřanech. Výzkum doprovázel hledání nejpříhodnější cesty pro vodovod ze studny v severovýchodním koutě tvrze. Také byl upravován terén za tzv. purkrabstvím, kde se práce zastavily na úrovni raněnovověkých planýrek. Většina aktivit pak směřovala do prostoru mezi purkrabstvím a východní věží. Takřka ihned pod povrchem se zde nachází relikty nejrůznějšího základového zdiva patřící parazitní zástavbě z přelomu 19. a 20. století (stavby dokládají dobové fotografie). V rámci hledání místa pro vodovodní šachtu byla revizně otevřena sonda, kterou východně purkrabství před osmi lety položili kolegové z pražské Archai. Odkryta tak byla studna, o níž dnes takřka jednoznačně můžeme tvrdit, že patří k nejstaršímu horizontu konstrukcí v areálu tvrze. Teoreticky je starší než purkrabství. Dalším kamínkem do stavební mozaiky patří základy pilíře, který náleží stejné stavební fázi jako vloni zkoumaná a odkrytá vstupní šíje do východního sklepa purkrabství. Ukazuje se, že Michal Rykl měl pravdu, když do těchto míst situoval spojovací lodžii, která měla vést (a také vedla) z patra purkrabství do velké východní věže (tuto hypotézu stanovil ještě před výzkumem zmíněné vstupní šíje). Je to pěkným důkazem toho, že zkušenosti a správně používaná „selská“ logika má ve většině případů své opodstatnění. Také je jasné, že kestřanská Horní tvrz zdaleka nevydala své poslední tajemství. A to jsme si před sedmi lety mysleli, že tady už nic vyzkoumat snad ani nejde, jak archeologicky, tak stavebněhistoricky. Mysleli jsme, že když je tvrz poměrně hojně, zcela jistě nadprůměrně, uváděna v literatuře a je stále předmětem neutuchajícího zájmu badatelů, tak že musí být ve všem jasno. Jak už to bývá, není. Zajímavá představa (ryze teoretická) se pak vkrádá, když srovnáme zájem badatelů o tento relativně malý areál a prezentované výsledky bádání, toto pak budeme konfrontovat s archeologickými i stavebními poznatky za posledních deset let (takřka vše je jinak, především pro nejstarší období) a výsledek porovnáme s jakýmkoliv vyzkoumaným a publikovaným hradem…Obávám se, že právě o nejstarších dějinách onoho kterého hradu toho budeme vědět zatraceně málo (vymyká se asi Vízmburk a Rokštejn). Samozřejmě jde o to, že nelze předpokládat, že by bylo možné v rámci nějakého záchranného výzkumu zkoumat celý hrad. Jde spíš o to, že je potřeba klást důraz na systematickou dokumentaci jakýchkoliv prací (zemních i stavebních), které se na té které stavbě víceméně neustále dějí (nemyslím úplné zříceniny). A také je jasné, že takovýmto způsobem nelze obsáhnout všechny naše hrady, hrádky a tvrze. Ale sem tam by se to (to = záchranný archeologický výzkum souběžně se stavební dokumentací, alias Bauforschung, podpovrchový stavebněhistorický průzkum atd.) realizovat dalo.

ilustrační foto