návrat na úvodní stránku...

Zápisníček

Kostel sv. Mikuláše a hrad v Deblíně

úterý  17. 12. 2013 – David Merta – skrýt článek

Nad severním okrajem intravilánu Deblína, na hraně svahu spadajícího k levobřeží potoka Závistky stojí kostel sv. Mikuláše. Na tom není nic až tak zvláštního, kdyby. Kdyby rod pánů z Deblína nepatřil k nejstarším šlechtickým rodům na Moravě (byl do rodiny např. s pány z Bukova, s pány z Lomnice) a někde poblíž kostela nestával hrad. Po něm dnes nezbyla žádná stopa. Před sto lety snad ještě nějaké zdi, které z něj byly, existovaly. Jiří Doležel v těchto místech sledoval v roce 1994 výkopy inženýrských sítí, ze kterých získal soubor keramiky z poloviny 13. století. Na základě těchto nálezů pak konstatuje osídlení ostrožny pod pozdně románským kostelem, které souvisí s dobou, kdy se začal používat predikát z Deblína. Do těchto míst pak lokalizuje i vlastní hrad (Doležel 1997, 193). Miroslav Plaček pak polohu hradu rekonstruoval na základě katastrů a seskupení staveb na otisku plánu stabilního katastru z roku 1826 (Plaček 1999, 185).

Páni z Deblína poprvé věrohodně figurují v listině z roku 1234. První zpráva o kostele je až z roku 1294, kdy byl patronát kostela postoupen opavské komendě německých rytířů (Kudělka a spol. 1984-1985; Michna – Unger 1964; Plaček 1999, 184). Rodová větev sídlící v Deblíně vymřela po meči roku 1287. Roku 1299, kdy je také první jistá zmínka o hradě, darovala Gertruda z Deblína (vdova po míšeňském purkrabí) hrad Deblín spolu s jeho zbožím německým rytířům. Tento převod neproběhl, panství získal Tas z Lomnice, Gertrudin švagr. Páni z Lomnice drželi Deblín do roku 1415, kdy panství koupil Archleb z Věteřova. V roce 1466 pak od pánů z Lomnice koupilo město Brno. Ještě k roku 1570 jsou v urbáři zmínky o zámku (Plaček 1999, 184).

Naše znalosti o kostele si stojí poněkud lépe. Orientovanou stavbu tvoří obdélná loď, k níž přiléhá čtvercový presbytář ukončený apsidou, k bokům presbytáře přiléhají podélné kaple. Při západním průčelí se nachází excentricky orientovaná – navazuje na jihozápadní nároží lodi – relativně mohutná hranolová věž. Kostel prošel zřejmě dvěma zásadními přestavbami. První proběhla někdy v období středověku (B. Samek se domnívá, že tomu bylo v první polovině 14. století), druhá plány a prameny doložená pak kolem roku 1746. Z předpokládaného nejstaršího kostela se až na trojici druhotně využitých portálů, několika fragmentů architektonických článků (obloučkový vlis) a zlomku románské křtitelnice nedochovalo viditelně zhola nic.

V letech 1943 až 1944 provedla katedra dějin umění brněnské univerzity pod vedením prof. dr. Václava Richtra v kostele umělecko-historický výzkum, který doprovázel opravy kostela. Výzkum doložil existenci románského kostela. Podařilo se prokázat, že závěr dnešního presbytáře využívá základového zdiva primární apsidy, odkryty byly také pozůstatky jižní apsidy, jižní část severní apsidy a základové zdivo jižní lodi (ve vzdálenosti 3 m od dnešní jižní zdi lodi současné) s částí pozdněrománského ústupkového portálu. Na základě těchto zjištění bylo konstatováno, že původní kostel pánů z Deblína byl trojlodní bazilikou. V roce 1980 provedlo opět oddělení dějin umění na UJEP v Brně revizní archeologický a stavebně historický průzkum, který měl objasnit existenci jižní lodi. V prostoru jižní lodi bylo položeno pět sond, které měly objasnit průběh zdiva a její ukončení, respektive zachytit západní průčelí. Výzkum předpoklady nepotvrdil. Zdivo se nepodařilo zachytit v takovém rozsahu, jak bylo předpokládáno. Na základě učiněných zjištění tedy bylo konstatováno, že „bazilikální řešení bylo opuštěno, aniž došlo k dokončení rozestavěných částí“ (Kudělka a kol. 1984-85, 32-33). Takovýto stavební vývoj by znamenal, pokud k výstavbě dalšího kostela až před polovinou 14. století, že bazilika stála rozestavěná takřka sto let. Tomu se nechce věřit, zvlášť, když by v sousedství měla stát rezidence rodu/hrad.

My jsme kostel také navštívili. Mimo interiéru jsme byli ve věži a v krovech. Doufali jsme, že zde najdeme/uvidíme nějaké pozůstatky první stavební fáze a hlavně jsme si chtěli na vlastní oči ověřit, co je zde k vidění z období středověku. Naše očekávání se moc nenaplnila. V krovech nad lodí a presbytářem byly vidět pouze konstrukce vzniklé při přestavbě kostela v polovině 18. století. Je zřejmé, že došlo k odbourání starší koruny zdí, proražení nových oken a vstupů (dokládá to i dobový plán z tzv. Grimmovy sbírky), zaklenutí a dozdění lodi i presbytáře do současné výšky. Lépe si na tom stojí interiér věže, která je ve svých dolních dvou třetinách středověká. Vzhledem k tomu, že zde není žádný architektonický prvek, který by umožnil dataci, zůstává i její stáří labilní.

Z primárního kostela/baziliky se do dneška dochovaly tři portály. Všechny jsou v druhotných pozicích, portál v podvěží je seskládán zcela nově. Portálu v západním průčelí věže mohl být teoreticky původně jižním portálem, v jižní lodi basiliky, tedy portálem, jehož základy odkryl výzkum v letech 1943-44. Nicméně právě portály jsou doposud jediným zdrojem datace nejstaršího kostela. Tvarosloví portálů je dáváno do souvislostí s portálem kostela Všech svatých v Újezdě u Černé Hory. Červené arkózy, které jsou na portál použity, se uplatnily na architektonických článcích sakrálních staveb v okolí, lze jmenovat klášter Porta Coeli v Předklášteří u Tišnova, kostel sv. Martina v Dolních Loučkách nebo kostel Povýšení Sv. kříže v Drásově (u Drásova jsou lomy, kde se kámen těžil). Tyto stavby vznikly nedlouho před polovinou 13. století (viz např. Samek 1994; Kuthan 1994, Líbal 2001; Foltýn a spol 2005, vždy příslušná hesla).

Co se týká stavebního vývoje kostela sv. Mikuláše můžeme konstatovat, že mé tři základní stavební fáze. První byla velkolepá bazilika. Zda byla dostavěna nebo ne je jen spekulací. Následovala výstavba menšího kostela s hranolovou věží, obdélnou lodí a mírně odsazeným, takřka čtvercovým presbytářem. Došlo k tomu pravděpodobně někdy ve 14. století. Poslední přestavba v polovině 18. století uvedla kostel sv. Mikuláše do současné podoby.

Máme tedy před sebou další z příkladů rezidence s vlastnickým (?) kostelem z doby před polovinou 13. století. Prozatím máme k oběma stavbám pouze určité indicie, o kostele přece jenom víme víc. Takovýto stav je jak víme pro spřádání nejrůznějších teorií nejvýhodnější. Ale přece jen bychom se chtěli dovědět více. Nezbývá tedy než čekat na nějaké práce, nejlépe zemní, které se v dotčeném areálu, případně kostele budou realizovat. A pokud chceme něco víc zjistit, neutuchajícně vše monitorovat a také čekat. V Deblíně nyní bydlí kolega Pavel Staněk, takže ten monitoring je snazší…

Literatura:
Doležel, J. 1997: Deblín (okr. Brno – venkov). Přehled výzkumů 1993-94, 193; Michna, P. – Unger, J. 1964: Mladohradištní a středověké nálezy z Deblína. SPFFBU E9, 192-195; Kudělka, Z. – Kalinová, A. – Konečný, L. – Samek, B. 1984-1985: Výzkum románské architektury na Moravě IV (K výzkumnému úkolu státního plánu VIII-08-05/01). SPFFBU F28-29, 29-41; Kuthan, J. Architektura posledních Přemyslovců; Samek, B. 1994: Umělecké památky Moravy a Slezska. 1. svazek A/I; Líbal, D. 2001: Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek; Foltýn, D. a kol. 2005: Encyklopedie klášterů na Moravě a ve Slezsku.

ilustrační foto

ilustrační foto

ilustrační foto

ilustrační foto

ilustrační foto

ilustrační foto

ilustrační foto

ilustrační foto

ilustrační foto

ilustrační foto

ilustrační foto

ilustrační foto

ilustrační foto

ilustrační foto

ilustrační foto

ilustrační foto

Starší články:
Archív:
ilustrační fotografie
Virtuální model Brna Panorama města Brna YouTube.com

czech deutsch  english